Poslední den festivalu Dour a brzký koncert kapely Zucchini Drive, jedné z těch, jenž v Čechách v blízké době nepotkáme. Díky milé asijské kolegyni, pracující pro francouzský hudební magazín, která čirou náhodou zná oba členy Zucchini Drive se daří rozhovor domluvit jako po drátkách. Jejich manažer se mne ještě s úsměvem ptá, odkud přesně z České republiky jsme, že zdá má několik přátel.
Za několik minut už sedím proti dvojici Tom (původem z Belgie) a Marcus (pro změnu Švéd) a vyptávám se jich na poslední desku Being Kurtwood, tu novou Goodyear Television Playhouse i všechny podrobnosti okolo jejich projektů (viz. Gunporn). Jsou velmi přátelští a živí. Skáčou si do řeči a po celou dobu hází jeden fór za druhým.
Když navíc při otázce ohledně angličtiny vstanou, plácnou si a řeknou, že o tom Zucchini Drive je – o jednotě, je definitivně jasné, že tihle kluci si úspěch zaslouží.
Nejdříve ze všeho, můžeš představit sebe a Zucchini Drive?
Marcus: Určitě. Mé jméno je Marcus Graap. Já a Tom tvoříme Zucchini Drive. Tohle je naše první vystoupení na Douru a vlastně první vystoupení na tak velkém festivalu vůbec. Hráli jsme dost brzo, ale co se dá dělat.
Když jste z Belgii, cítíte tady výhodu „domácího pole“?
M: Myslím, že jo. I když spíš Tom, ten je odsud. Já tolik ne. Je to pro nás zajímavý zážitek hrát na tak velkém festivalu, nikdy jsme to před tím neabsolvovali. Bylo to o dost jiné i díky tomu, že jsme hráli především úplně nové, dosud neslyšené pecky. Ale je to super hrát v Belgii. Zná nás tady hodně lidí. Většina koncertů tady jsou velmi kvalitní.
Během vystoupení jste mluvili o nové desce, která se jmenuje Goodyear Television Playhouse. Můžete o ní říct více? Producenti, hosté a tak.
Tom: Hlavní producent je Kaeoflux, který udělal asi 6 věcí. Kluk jménem Radical Face taky něco zmákl. Pomohli nám i místní kluci, které známe. Dost jsme odvedli i my sami. Zkoušíme teď dělat něco jiného.
M: Přesně. Většinu toho udělal Kaeoflux, ale my se na tom procesu produkce také výrazně podílíme.
T: Je to pro nás velká událost, když to srovnám s prvním albem. To bylo zvukově úplně někde jinde. Nechceme znít jako někdo jiný?
M: Tahle deska bude úplně jiná. I ty tracky mají mnohem lepší odezvu na koncertech. Je to i lépe stavěné na živé provedení.
T: Říkáme si, že nemůžeme jít pořád stejným směrem, že musíme zkusit něco jiného.
A budou tam i nějací hosté?
M: Jeden kluk z New Yorku. Máme tam i lidi z Chicaga a Bostonu.
T: Nechceme tam těch lidí mít moc. Mělo by to být o nás dvou. Třeba na Being Kurtwood těch hostů bylo moc.
Ale i tak ta deska zněla uceleně.
M: To je pravda. Tohle je ale něco jiného. Každý track pasuje na své místo.
T: Minulá deska, vzhledem k tomu, že byla první, byla spíš soubor několika částí.
T: Tohle album je ale skutečně propracované a pospojované.
Goodyear Television Playhouse vychází nejdříve v Japonsku. Proč?
M: Protože milujeme Japonsko (smích).
T: Ve skutečnosti to je spíš náhoda, vystupovali jsme tam a náš tamní distributor stanovuje datum vydání na měsíce dopředu a nejde s tím pak hnout.
M: Navíc jsme tam dost populární.
Na to jsem se chtěl právě zeptat. Mluvil jsem nedávno s Thomasem (XNDL) ze subversiv*rec a říkal, že v Japonsku jsou reakce diametrálně odlišné.
M: My jsme to ani neočekávali. Ano, všichni říkají, že v Japonsku to je dobrý, ale zvrhlo se to v něco úžasného. Chodí tam mnohem více lidí na koncerty, dělali jsme tam i úplně neplánované vystoupení v obchodech, kam chodily mraky lidí. Byla to zkušenost v tom dobrém slova smyslu.
XNDL také říkal, že vystoupení v Evropě se rok od roku zhoršují, že dříve mu na koncerty chodilo 300 diváků a dneska jich je třeba jen 50.
T: Ne, to si nemyslím. Záleží jak se zařadíš. My se právě snažíme vymanit z té „alternativní hip hop“ scény, která podle mě ani neexistuje. Je tu sice spousta kapel, které takový zvuk dělají, ale…pokud se necháš zaškatulkovat jako hip hop, po chvíli se na to ty lidi vykašlou, protože to je jen o umělé poptávce. Nás to vůbec nezajímá, kam si nás kdo řadí. My děláme muziku a o víc se nestaráme. O tom to je. Dokud máme lidi, kteří nás sledují, je to skvělé. Podle mě to je jinak (než říkal XNDL), ale je to těžké vysvětlit.
M: Určitě to je i díky tomu, že těch kapel, které se podobný zvuk snaží, je docela dost. Naši fanouškové jsou ale jiná sorta lidí. Nevím přesně, co Thomas říkal, ale přijde mi, že máme každý rok fanoušků mnohem víc.
Když jsme u toho XNDL, jak to vypadá s novým Gunporn albem?
T: Pořád čekáme. Bleubird se stěhuje do Německa, takže možná se něco semele.
Prý jste tu první desku taky nahráli v Německu.
T: Přijel ke mně a to nahrávání přišlo úplně přirozeně. Vše se narapovalo během týdne. Od té doby podobná příležitost nepřišla, asi proto je zatím jen jedna deska. Jasně, že mám 3 milióny věcí od Thomase, ale až nedávno jsme se zase začali bavit o dělání muziky. Uvidíme. Navíc jsme doteď pracovali na nové desce.
M: Přesně. My jsme byli zaneprázdněni, Bleubird byl zaneprázdněn a i Thomas měl plné ruce práce. Ale Gunporn album byla zábava.
M: Ale máme toho teď skutečně moc.
A jak jste vůbec potkali Bleubirda?
M: Na koncertě, bacha na tu vosu.
(všichni se snaží zabít dotěrnou vosu, která mezi námi poletuje)
M: Kde jsme to byli.
M: Potkali jsme ho asi před 3 lety na festivalu v Paříži. Hráli jsme ještě jako The World After 4/02 (jeden z jejich dřívějších aliasů). Byli jsme s ním ale v kontaktu už před tím.
T: Měl tou dobou úplně sám zrovna turné po Evropě a tak i u mě přes víkend zůstal.
M: Kvůli tomu se asi nahrálo i Gunporn album. Bleubird bydlel týden u Thomase, jedl mu tam ledničku, zabral postel a cítil tlak, že s námi proto musí něco udělat.
A vystupovali jste někdy vy v Americe?
M: Zatím ne. Měli by jsme tam ale tenhle rok jet.
Rapujete v angličtině. Je to správné rozhodnutí? Protože zrovna ne moc lidí v Belgii tenhle jazyk ovládá.
T: Pro mě vždycky muzika byla spojená s angličtinou. Nikdy jsem nezačal rapovat v holandštině. Vždyť bych ani nepotkal Marcuse (který je ze Švédska). To je princip Zucchini Drive.
Nové album vychází na 2nd Rec, že?
M: Nevím, spoléhám na našeho manažera.
M: Ano, našli si nás. Jsme s nimi spokojení a oni s námi, takže to je ideální partnerství.
Marcusi, vydal jsi nedávno mixtape s názvem Greatest Hits.
M: Jsou to skladby, které jsem nahrál v uplynulých dvou letech.
T: Chtěli jsme to vydat přes label, ale nakonec jsme se rozhodli to udělat sami.
M: Bylo by s tím spousta zdržení. Navíc je to jiné než naše tvorba. Většina lidí, kteří jsou na tom mixtapeu, zůstala pár dní u mě a něco nahrála. Takhle to vzniklo. V jednu chvíli už těch skladeb bylo hodně, tak jsem je vydal. Prodávám je na koncertech, je o ně dost zájem. Kolik toho je vůbec vylisováno?
T: Asi 5000 kusů (úsměv).
M: Spíš to byla taková bokovka, jak se na chvíli zabavit.
A můžeme očekávat od vás i dál sólo materiál?
M: To nebyl můj sólo materiál.
T: Můj sólo materiál? Asi ne, snažím se vše obětovat pro Zucchini Drive.
Takže nechceš zkusit něco jiného?
M: Nás zkoušíš rozdělit nebo co?
M: Co to je za návrhy?
T: (propuká v další salvu smíchu). O sólo se zatím vůbec nestarám.
T: Pro mě je Zucchini Drive zábava.
M: Já bych ale chtěl mít kapelu.
T: Jo, to je fakt. S příští tvorbou by jsme chtěli najít i nějakou kapelu. Snad to bude pracovat.
M: Budeme mít zkoušky.
T: V 6 hodin.
M: U Toma v bytě.
T: Můj byt. Přineste bicí a pivo.
Poslední otázka zní, zda můžete žít pouze z muziky?
T: Já práci mám, ale chci se ji zbavit.
Takže myslíš, že to půjde?
T: Myslím, že skoro jo. Koncerty se zlepšují, CD´s prodáváme víc a víc.
Tak jo, to je vše. Díky moc.
M: My taky děkujeme.
Vše nejlepší s deskou.
T + M: Jasně. Díky.
