Dlouholetý člen nejznámější české kapely PSH, Vladimír 518, má své debutové album Gorila vs Architekt v obchodech pár dnů a rapová veřejnost se již stihla rozdělit do vyhraněných táborů přívrženců a odpůrců.
Vladimírovi desítky anonymních příspěvků a předem rozhodnuté recenze špatné spaní nepřináší, on nechtěl zapadnout a natočit šedou desku, která by se vrhla do náruče středního proudu. Je rád, že vzbudil rozruch a posunul aktuální dějství novým směrem.
518 je zásadový. Vybral si sice trnitější cestu, ale vrátit se a vzít to zkratkou rozhodně nehodlá.
S PSH už funguješ poměrně dlouho, jaký impuls tě přivedl k udělání desky právě teď?
Každá deska od vícero lidí je vždycky kompromis, ať si s nima rozumíš sebelíp. Tady to je udělaný jen na základě mých vlastních úvah. Ale podobně jako u Oriona ani u mě to není o nějaké sólo kariéře, ale spíš o zábavě a vyplnění období, než uděláme další PSH. Tím impulsem byla určitě ta chuť dát si to po svým, pobavit se vlastníma věcma.
Můžeš trochu přiblížit koncept té gorily? Odpovídá to legendě o Golemovi?
Spíš Jekyll a Hyde a ani to není přesný. Myslím, že věci je nutný dělat tak, že na jedný straně máš přehled o tý struktuře a pozadí, jak je tomu u muziky a filmu, a znát technologie a dramaturgický postup, ale zároveň se nesmíš stát chladnym matematikem, musíš do toho dávat srdce a zběsilost, bez nichž to nemůže fungovat. Z toho Gorila vs Architekt. Popisuje to dva různý způsoby, jak udělat společnou věc. Vypíchnul jsem to, aby bylo zřejmý, jak pracuju. Bez toho technickýho základu to nefunguje a bez tý gorily zase není živý.
Myslíš, že je ta deska i pro lidi mimo město?
Nikdy jsem o tom takhle nepřemejšlel. Ta deska vlastně neni určená pro nikoho. Nedělal jsem to s představou, aby to někomu sedlo. Chtěl jsem předevšim album, který pobaví mě samotnýho, s tím, že se na něj některý lidi taky naladí. Je to hodně atypický. Nevim, jestli se to bude líbit někomu na vesnici. Většina těch prvků jako sci-fi nebo disko jsou městskej folklór. Spíš si myslim, že si to někdo pustí na vesnici, aby si představil, jak se žije ve městě. Na procházku na pole to dělaný fakt není.
Vnímají vůbec posluchači ten určitý pragocentrismus?
Neřek bych, že to je pragocentrický, spíš je to prostě z Prahy. Pokud mam ale mluvit o mých zážitcích a zkušenostech, je to všechno svázaný s Prahou a jejíma ulicema. V těhle kulisách žiješ, takže se na desce musí zákonitě odrazit. Jsem na ten život města hrdej, ale zároveň si myslim, že se tu neděje nic. Ta deska je právě složená z těhle dvou extrémů. Pragocentrismus mi byl vždycky vyčítanej, ať už v rapu nebo graffiti, ale ve skutečnosti to je spíš nepochopení našeho pohledu na věc.
Rap je ale městská záležitost, mají pak ty lidi z menších obcí co říct?
Je to jako s graffiti – na malejch městech nikdy nebude dobrý. Neni to ale chyba těch lidí tam, stejně jako neni naše zásluha, že ve větších městech je lepší. Všechno je otázka velikosti tý scény. Pokud jsi ve městě samotnej rapper se dvěma DJ´s a nemáš tu konfrontaci, těžko se můžeš posouvat dál. V kvalitě těch měst celýho světa pak logicky stojíme někde uprostřed. Každá z těch desek je odrazem aktuální situace a úrovně, kde se všechno nachází. Pokud to ty lidi budou chtít dělat vážně, tak se stejně odstěhujou do velkoměsta. Takhle to měl třeba Phat, kterýho hnala touha po rapu. Podobně je to s writerama, DJ´s a producenty. Pokud chceš tvořit velkoměstskou kulturní záležitost, což hip hop je, tak to prostě musíš následovat.
Souvisí s tím i komiks, kvůli kterému jsi plánoval se na čas odstěhovat do Brazílie?
To ne. Na komiks potřebuju totální klid, kterej bych tady ve spleti přátel a známejch těžko našel. Navíc město Brasília mě absolutně fascinuje. Chtěl bych udělat utopistickej komiks, což to město přesně splňuje. Postavili ho na zelený louce.
A máš pro ten komiks konkrétní představu?
Chci udělat celou knížku a s největší pravděpodobností s James Colem.
Ne, psal by slova. 80% energie dávám do obrázků a nemám pak sílu na text, proto potřebuju někoho, komu absolutně rozumim. A on mě. Doteď jsem nebyl schopnej najít adekvátního scénáristu. Pro ty lidi z komikový scény jsem jako ufon, dělám rap a graffiti, to je pro ně asi dost divný. Už dřív jsem dostával scénáře a ty mě totálně míjely. Ať už to bylo intelektuální nebo akční, tak to šlo mimo mě. Mám o prostředí i dialozích dost specifickou představu, tak proto Cole.
Nejdůležitější je ale tvá nová deska Gorila vs. Architekt. Překvapením tam je Lešek Semelka. Jak reagoval, když jsi mu zavolal? Znal tě?
Neznal mě a ani rap. Posvěcením pro spolupráci byl souhlas Davida Kollera, kterej mi na něj sehnal číslo. Párkrát jsem se s Leškem sešel, dal mu text i beat a on pochopil, že si z něj nechci udělat prdel.
Znáte se takhle s lidmi z pop music?
Jak s kym. Nikdy jsme se do toho netlačili. Nemáme důvod. I s Kollerem je to díky Meet Factory. Samozřejmě znám pár provařenejch ksichtů, ale celkově si dávám bacha, s kým se bavim, protože českej pop je totální průser. Tam se nikdy nechci zařadit a v rámci vývoje se o to i snažim. Dodnes dostávam otázky, proč je Rap´N´Roll tvrdší než Repertoár, a moje odpověď je, že kdybychom natočili Repertoár 2, tak z nás jsou dneska Chinaski. My ani nechceme natočit track s někym slavnym. Ten Lešek se mě na rovinu zeptal, jestli to myslim vážně, nebo si z něj chci udělat prdel, řekl jsem, že ne, že prdel bude, že my dva uděláme společnou věc. Lešek tam neni proto, aby tam byl někdo slavnej, to jsem mohl oslovit třeba toho Kollera.
Ten Lešek tam přitom úplně zapadá.
Právě. To je ten bizár. Stejně jako celá deska, která stojí na hraně. Je ale tak vybalancovaná, že funguje. Použít Leška do refrénu je přesně to pravý.
Ta skladba vypráví o celé generaci…
Není to o naší generaci, ale spíš popis toho, jak vypadaj barový známosti. Když děláš muziku, tak v tomhle prostředí žiješ. Celý ty mejdany jsou povrchní a plný žvanění o ničem. Kolikrát ty lidi ani neznam. Ne, že by mi ten stav vadil, jen jsem to chtěl ze sebe dostat a popsat. Není to kritika, spíš popis reality.
Působí to ale i tak, že člověk nemá pro nic zapálení a nejde do hloubky.
Je to s tim spojený. Je to jako když koukáš na svět sám o sobě – ty bary, známosti nebo pecky z rádia. Ale přesně, čím víc žiješ tímhle životem, tím víc ti utíká reálný dění venku za dveřma. Celá tahle generace je možná v píči, ale je šťastná. Reálný nebezpečí teď není hladomor, komunismus nebo válka, ale právě ta prázdnota.
Zmiňuješ to ty v Santa Klaus, Orion v Nenechám si vzít svůj klid a před časem i Trafik v rozhovoru pro náš web – prodeje jdou dolů. Trafik dokonce řekl, že dneska si vydáváš CD spíš jako promo, že nula k nule pojde. Na druhou stranu na Slovensku prodávají Kontrafakt tisíce desek. Je nějaká cesta či metoda, jak přimět posluchače kupovat?
Na tom Slovensku se CDs prodávaj všeobecně líp. Lidi si tam těch věcí víc vážej, chtěj podporovat lokální scénu a maj asi vyvinutější svědomí. CD sice v blízký budoucnosti zmizí, ale v současný době na tom kapely stojej, takže je fér si to koupit, když se ti to líbí. Přece chceš bejt fanoušek, co o tom něco ví, zná producenty, věnování a cokoli, co ti poskytuje booklet. Těžko to někomu vysvětlíš, buď takovej je, nebo neni. A tady to tak neni. Záleží, kam se to posune. Vydáváme (myšleno Bigg Boss) dost desek, takže nás ta otázka zajímá, ale nikdo neví, kam se to bude ubírat. Teď to sám prožívám. Mám za sebou půl roku intenzivní práce, odevzdáš to lidem a ty si to začnou downloadovat. To máš pak fakt pocit, že jsi štědrej a rozdáváš dárky. Sám sebe, svojí práci a srdce. Vtipný je, že stejně musim pak poslouchat žvásty o komerci a zaprodání se mainstreamu. Přitom můj, nebo náš směr je stoprocentně nezávislej a svobodnej. Při tomhle nastavení je pak v takhle malym národě dost obtížný se tim uživit. Proto je důležitý, aby si to CD lidi koupili, to je jedinej moment, kdy ti to můžou vrátit.
A nemáš pak teda tendence se na lidi vykašlat a udělat reklamu na Coca-Colu?
Takovejch nabídek jsme dostali relativně dost. Já tohle ale nechci. Mě jsou jedno ty případný kecy, že jsem se zaprodal, tady jde o moje rozhodnutí nešpinit se tim. Punkový a nezávislý mládí mě takhle vychovalo a v týhle cestě chci pokračovat, dokud to půjde.
S tím evidentně souvisí i úpadek battle DJingu a graffiti, protože lidi se koncentrují k penězům.
To je jasný, ne všichni tu hranici maj stejně nastavenou. Někdo si chce vydělat a je to v pořádku. Pokud je v tom dobrej, tak proč ne?
Je první sloka v Nemůžu se zalíbit všem mířená na někoho konkrétního?
Je to spíš obecný. Lidi, se kterýma se nemám rád, asi budou mít pocit, že mluvím o nich, ale sedí to na kvantum dalších.
Tvá deska v podstatě okamžitě rozdělila všechny do dvou táborů. Čím si tu polarizaci vysvětluješ a přikládáš jí vůbec pozornost?
Nejsem naivní, čekal jsem, že se to stane. Ta extrémnost mě ale překvapila. Je to fakt buď a nebo. Dřív jsem poslouchal Slayer, který sami říkali, že je buď miluješ nebo nevidíš, a tohle platí i teď u mě. Sleduju to, ale není to šok. Posiluje mě pocit, že jsem neudělal něco bezbarvýho. Na nikoho jsem nebral ohledy. V PSH jsme tři, takže tam je to vždycky kompromis, ale tahle deska jsem jen já.
S PSH se ta vyhraněnost rozmělní.
Přesně. Vím, že třeba některý věci by byly pro ostatní z kapely moc úlet. Tady jseš ale jedinej soudce ty a proto je dobrý dělat sóla.
A měl jsi v průběhu nahrávání někoho, kdo by ti k tomu dával připomínky?
Určitě producenti. Pak kluci ve studiu. V podstatě celej ten tým se k tomu vyjadřuje. Všichni ti v průběhu dávaj komentáře, ale finální rozhodnutí zůstává pořád na tobě. Až do vylisování ale nepřišla od nikoho z blízkejch lidí špatná odezva.
Risto bude točit Kung-fu Rap a Skarf Václavák. Pak vzniká nízko-rozpočtovej klip na Smíchov-Újezd, který je už z půlky hotovej. A vypadá to, že by se natočily i Děti prázdnoty s Leškem.
Vybíráš ty tracky sám, nebo to necháváš na režisérech?
Mám tam vždycky pár favoritů, ale dám jim to CD a čekám, na co se chytnou. Pokud se trefí do toho mojeho okruhu, tak řeknu ano. Musí to bejt z části na nich. Pořádnej klip stojí třeba 250 000 a ty seženeš 60 000. Se zbytkem ti pomůže ten tým okolo, kterej má zapálení něco takovýho udělat.
Myslíš, že ty videa jsou i u nás účinný nástroj?
Jasně, ale je těžký je dostat do televize. K poslední desce PSH jsme natočili dvě profi videa a stejně v TV běžej jen občas. Do budoucna pomůže youtube, kde se asi časem zvýší rozlišení videí. Teprve klipy ale dělaj z těch tracků hymny.
Jak to máš s koncerty?
V plánu jich je sedum. Zkouším to udělat dost specifický, což stojí honě peněz, a opět dojíždim na to, že žijeme v Bukurešti. Ono i těch sedum bude dost. Jsou to dva projektory, lasery, hlavy, stroboskopy, šest počítačů a pět lidí. Rád bych s tím objel 20 měst, ale to je nereálný. Je pro mě důležitý si to vyzkoušet, ale dál už budu jezdit spíš klubový koncerty s Toxxxem a DJem. Nechci se na tý desce zaseknout na moc dlouho, když máme v plánu další PSH. Chtěl jsem udělat něco kreativního a otevřenýho, protože tady se všichni bojí cokoli dělat. Odmítám kalkulovat, aby se to všem líbilo.
To je celkem nečekaný slyšet od člena nejznámější české kapely.
Je důležitý zůstat věrnej sám sobě. Třeba Snoop je nahoře a experimentuje, to se mi líbí. To samý Mike Patton z Faith No More, kterej se z toho top mainstreamu dostal do současnýho undergroundu, kde dělá fantastický věci. A to všechno jen proto, že se nebojí.
A máš třeba podobně jako Patton nějaký jiný žánr, co by jsi chtěl zkusit?
Kromě rapu mě baví elektro, metal, disco, nebo filmová hudba.
Když by jsi si mohl vybrat film a udělat k němu nový soundtrack, co by to bylo?
Blade Runner, ale zároveň bych tam nechtěl slyšet svojí věc, protože Vangelis, jakkoli ho nemam moc rád, v tomhle případě udělal nedostižnou věc.
Poslední téma je Bigg Boss. Proč jsi se rozhodl ten label vůbec založit? A snažíš se jeho pomocí ty fanoušky i určitým způsobem vychovat ke koupi desek?
Jde o princip. Je něco jinýho si stáhnout CD Madonny a WWW. Ona je obří a částečně umělej produkt. Tady si to ale sami financujem, děláme booklety, proto je nefér to krást. Je důležitý to lidi nechat pochopit, aby k tomu získali důvěru a začali podporovat. Budoucnost je jinde, CD zmizí stejně jako vinyl.
Síla je v internetu, kterej bude dál růst a zkvalitňovat se. Třeba se přestane chodit do krámu. Je smutný, že už nebudeš mít v ruce hmotnej produkt, ale mě to umožní si s tím pohrát. Otevírá to úplně nový možnosti. Obal nemusí bejt statickej obrázek, ale třeba video.
A máte nějakou podobnou vizi pro příští PSH?
Zatím ani ne. Obecně se hledaj směry třeba jako USB klíče, ale to podle mě není správná cesta. Prodeje se všeobecně budou zaměřovat na těžko kopírovatelný věci jako jsou trička a speciální vidání s nějakejma tuningama. Ale samotnej prodej hudby je momentálně velká neznámá.
Staráš se u Bigg Bosse i o jednotlivé projekty?
V postatě jo. My ale nemáme ambice vytvořit klasickej label. Je to spíš rodina, která pod tím vystupuje. My vlastně o všech projektech neustále mluvíme a vzniká to v podstatě v kolektivní spolupráci. Dokud nás to bude bavit, tak to bude pokračovat. Zároveň ale vim, že jednou přijde moment, kdy řeknu konec a celý to skončí stejně jako začalo. Může to bejt za měsíc ale i za 5 let. Impulsem byla snaha pracovat po svym a nesouhlas s okolním stavem. Jsme ostrůvek v moři. Toxxxovo, Enemyho sólo, James Cole & Orion budou šílený a přitom progresivní desky. Chceme mít nějakou vizi a za ní jít. Ne soutěžit o největší prodeje, jako se to děje na Slovensku. Smysl je dělat kvalitní desky a proto tu ten label je.
Můžeš trochu přiblížit, co se bude vydávat v nejbližší době?
Trafikova deska letos nebude. Má toho hodně – moje sólo, James Cole & Orion a pak PSH. On na to ani nemusí spěchat. Enemy začal pracovat. Daleko je Toxxx, který má asi 5 pecek natočenejch. Vidim to asi: James Cole & Orion, Toxxx, Enemy, mezi tím W.W.W. a knížky a na konci roku další PSH.
Pokud by jsi to měl uzavřít zesumírováním a vývojem scény, tak…
Je to v pohodě a zároveň i v prdeli. Nepřicházej další rappeři, takže to zůstává na nás zkusit něco progresivního a posouvat se. Prošli jsme si tím s Rap´N´Rollem a teď si tim procházim já. Chci to ale zažívat dál, jinak se to přestane hejbat. U nás nastalo, co jsem říkal už dřív, je tu spousta lidí, ale nic se neděje. Dostali jsme se do slepý uličky. Hadry jsou fajn, ale nesmíš se stát obětí módy. Lidi přestali poslouchat muziku, bojej se přiznat, že si koupili Depeche Mode. Je třeba silnejch osobností, který vyvedou ostatní z vlastního stínu. Důležitý je zůstat sám k sobě kritickej, vědět co ano a ne. Jsou producenti, ale ne rappeři. Proto je dobře, že existuje Bigg Boss s rozmanitou paletou stylů, Iscream Boyz asi udělaj progresivní desky, nějak fungujou Pio Squad, Indy a Wich a dál nic nevidim.
