V Kanadě to vře. Naposledy vydala velkou věc trojice Tru-Paz (Akim, Boozie a DJ Unknown). Deska se jmenuje Conrete Kings a nabízí tak zajímavý poslech, že vás donutí marně pátrat v paměti po něčem podobném. Jen si poslechněte singl Dust Yourself Off, ideálního kandidáta do klubu.
Jenže deska to zdaleka není jen o tanci a parketu, ale i o vážných tématech. Probírá se zde stupidita umělého světa Hollywoodu i nepříjemné chvilky strávené ve vězení, které leckdo považuje za důkaz mužství.
Rozhovor s Tru-Paz patří k těm nejlepším, které máme tu čest vám nabídnout. Ví, proč to dělají, co jim na tom vadí a jak to zlepšit. Představujeme vám další kapelu pro fajnšmekry, tak směle do ní.
Prosím, Akime, představ sebe a Tru-Paz a řekni, jak dlouho jste už ve hře a co jste zatím vydali?
Akim: Zdravím. Jsem MC z Tru-Paz, kteří se skládají ze mě, Boozieho a DJ Unknowna. Naše parta je ale mnohem větší. Mimo scénu a na cestách máme spousty svých lidí. Naše muzika jen vyjadřuje naše životy, boje a úspěchy. Jako kapela děláme muziku posledních 7 let. Já sám tak 15 let a Unknwon snad od narození. Boozie představuje muziku, on je chodící melodie a harmonie vjednom. Concrete Kings je naše třetí deska, předchozí dvě byly State Of Emergency a R-Evolution.
Tvůj styl je od Boozieho dost odlišný. Co vás vlastně přimělo tu kapelu založit? Jak si ho vůbec potkal?
Akim: No, Tru-Paz začal vlastně jeden z našich bratrů. Původně jsme to byli Rasun, já a DJ Unknwon. Během těch let se pak Tru-Paz vyvinuli do dnešní podoby. Rasun je pořád náš kámoš a člen party. Přišlo to samo. Jsme prostě kámoši, které spojila rodina. Boozieho jsem potkal asi před 10 lety. V podstatě jsme se seznámili přes Rasuna, který ho přitáhl sem do Toronta. Okamžitě jsme si rozuměli. Vzali jsme ho jako hypemana na turné k R-Evolution a on se pořád zlepšoval a vždycky všem ukázal co a jak. Od té doby je už Boozie součástí Tru-Paz.
Poslední deska vám vyšla před téměř 3 lety. Proč ta nová zabrala tak dlouho?
DJ Unknwon: State Of Emergency bylo silné album plné emocí. Museli jsme proto přijít s něčím minimálně stejně dobrým a s jiným nápadem. Nahrávat na Concrete Kings jsme začali ke konci roku 2005 a pokračovali v práci asi rok a půl. Snažíme se přijít se skutečně komplexním albem, proto nahráváme tak dlouho. Na každý track klademe stejně velký důraz. Přemýšlíme, co chceme v každém z nich říct a jak by měli pasovat dohromady. Naše alba jsou vždy tématická, proto si dáváme tak záležet. Máme ale nahráno hodně materiálu a pracujeme dál, proto další deska tak dlouho už nezabere.
Album je velmi pestré. Měli jste nějaké konkrétní záměry, se kterými jste do nahrávání šli?
DJ Unknown: Jsme vždycky všemu otevření. Jako producent sleduji vše okolo a Boozie a Akim na tom jsou stejně. Naše alba jsou takové momentky našeho rozpoložení v době nahrávání. To platí i pro Concrete Kings. Ovlivňuje nás spousta stylů a proto je najdeš i na desce – reggae, hip hop, soul či jazz. Doufám, že posluchači na tom jsou stejně a užijí si to. Pořád chceme celistvý výtvor.
K čemu se vztahuje název Concrete Kings (pozn. v tomto případě volně přeleženo jako hmotní králové)?
Boozie: Hmotní králové jsou ti, co se dostanou z dané hmotné džungle. Ta zobrazuje město plné divokého života. Králem se pak staneš, pokud ti ostatní zvířata uvolní trůn. Jako hmotný král musíš být milován i respektován. Kdo to dokáže? V hmotné džungli se lidi bez skrupulí podvádí. Vězení a lidská slabost jsou nastražené pasti. Lékem je láska a zdvořilost. Je těžké je najít, protože lidé říkají, že tě mají rádi, ale nemohou tě přijmout takového, jaký jsi. 3 slova: kašlu na ně. Jako král nemusíš jen obsadit trůn, musíš vytvořit harmonické prostředí v tvém království. Proto ta skladba People Are Just People. Hmotný král si musí projít všemi ups & downs, přežít díky svým street intuitions, neskončit v hotel hell. On ví, že je těžké pro rose to grow. Hmotný král je každý, kdo žil, miloval, zemřel, byl podveden, nenáviděl, ztratil vše a přitom zůstává ostatními uznáván (pozn. naráží na názvy jednotlivých skladeb).
Album je dlouhé „jen“ 48 minut. Znamená to, že už si otrávený z těch 80 nebo i 90 minutových alb?
Akim: Ano je mi blbě z těhle šíleně dlouhých alb z 80% plných odpadu. Na většině z nich jsou přitom dobré tak 3, 4 skladby. To je ztráta čau. Skoro všechny hip hopové klasiky mají přitom tak 9 – 14 pecek.
Potřebuji v dnešním Torontu „street intuitions“ (pouliční intuice)?
Akim: Určitě. Bez nich by si nepřežil. Nemůžeš si vyhnout všem těm špatným věcem, které se tady odehrávají. Musíš dávat bacha a znát sám sebe. Myslím, že tyhle pouliční intuice potřebuješ kdekoli v dnešním světě, protože co se děje tady, se odehrává v určitém měřítku všude.
Co vás přimělo napsat Hollywood?
DJ Unknwon: Váže se to k Weapons Of Mass Destruction. Díky televizi a posedlosti celebritami ztrácíme sami sebe. Boozie mluví o Hollywoodu, který se jen snaží vnutit umělé situace. Vytváří to větší problém, než si jsou lidi ochotni připustit. Ta verbeš, kterou vidíš v telce, jen oblbuje lidi a vydělává těžký peníze. Hollywood je jako pop track, takže se dokáže dostat k masám a předat jim svoji zprávu. Ten člověk by si to měl ale skutečně poslechnout a zamyslet se nad tím.
Je má televize skutečně tak nebezpečná, jak říkáte ve Weapons Of Mass Destruction?
DJ Unknown: Určitě. Existují tuny studií prokazující vliv televize na vývoj předškolních dětí. Vztahuje se to k vyššímu počtu cukrovek, obezitě a horšímu morálnímu zdraví. Navíc, když dneska mluvíš s lidmi, tak oni nemluví o svém životě, ale o Brad Pittově životě, drogových problémech Lindsay Lohan a koho vyhodili z Ostrova. Koho to zajímá? Mě zajímají lidé na ulici, má rodina a skutečný věci. Televize strhává pozornost od skutečných problémů. Každý ví, že si Britney oholila hlavu, ale kolik lidí dokáže jmenovat poslance svého okrsku? Kdyby se lidi vykašlali na sledování televize, najednou by mohli dělat spousty věcí, na které říkají, že nemají čas – naučit se hrát na kytaru, číst nebo být s kámošema. Slouží jen k ovládání lidí.
Hotel Hell je zajímavé pojednání o vězení. Byl někdo z vás uvězněn?
Boozie: Hotel Hell má zlomit přesvědčení lidí, že být ve vězení je součástí tvého vývoje. Vždyť ti tam dají jídlo, oblečení i střechu nad hlavou. Přitom lidi tam jsou uzavření a ztrácejí se před očima. Hlavně tě to připraví o všechny prostředky – musíš platit právníka, kauci a další věci. Všichni víme, koho se daně týkají nejvíce. Když máš dítě? Žena nikdy nejde do vězení v jejím městě, ale pošlou jí jinam, což stojí peníze. I když vyjdeš ven, nedostaneš pořádnou práci. V naší společnosti si lidi myslí, že uvěznění a vina jsou synonyma, což je chyba. Být uvězněn znamená být ve vězení, zavřen, omezen či sloužit (pozn. citace ze slovníku). Žijeme v ekonomickém vězení, nikdy neopouštíme svoji čtvrť. Jsme otroky životního stylu a módy. Jsme uvězněni v naší etnické společnosti. Má otázka proto není, kdo je uvězněn, ale kdo je volný?
Natočili jste několik videí. Píšete k nim sami scénáře? Budete k téhle desce dělat další?
Akim: Ke všem 4 ze State Emergency jsme nepsali. Máme štěstí na režiséra, který chápe naši muziku a dokáže ji kreativně ztvárnit. Rádi necháváme režisérům volnou ruku, ať dělají, co umí. A ano, určitě k téhle desce chceme další. V podstatě právě vybíráme, co to bude. Zatím to je Dust Yourself Off a chtěli bychom natočit ještě alespoň dvě.
Jaký je tvůj názor na současný stav hip hop?
Akim: Tahle otázka potřebuje delší vysvětlení a prostor. Zkusím být stručný. Na povrchu je hip hop ve špatné formě – kontroluje jej příliš mnoho společností a lidí, kterým o hip hop kulturu vůbec nejde. Pro ty společnosti už to ani není obchod, ale zbraň v jejich rukou. Používají je v mainstreamu k zblbnutí a zaslepení lidí. Učí je uctívat peníze. Nedělají z hip hop posluchačů nic než konzumenta. Hip hop byl původně prostředek pro lidi bojující v ghettu, aby upozornili na svůj problém a vzdělali mladší generaci. Dlouhou dobu to bylo v rovnováze – párty pecky, vzdělání, příběhy, politika či spiritualita. Tak mocný je hip hop. Vyrůstal jsem na Public Enemy, Rakim, Big Daddy Kane, Kool G Rap, BDP, PRT, De La Soul a mnoha dalších. V té době (i s gangsta rapem jako N.W.A.) byl hip hop v rovnováze. Pomáhalo to běžnému posluchači se orientovat. V roce 2007 tomu už tak ale není. A takhle to vypadá posledních 5 – 8 let. Proto se hip hop vrací zpátky ke kořenům a spousta kapel zase dělá skutečnou muziku. Vyrůstají noví uvědomělí MC´s. Ta rovnováha se pomalu vrací a to majory nemůžou vystát. Ale i oni samozřejmě změní směr, jen aby vydělali nějaký peníz. Proto spousta lidí, kteří ještě hip hopu věří, podporují nezávislé umělce. Dobrá muzika pořád existuje, ale je těžké ji najít. Hip hop je ve fázi evoluce a stanovení si nových hodnot. My, jako Tru-Paz, jsme hrdí být v první linii a dělat skutečnou muziku. Abych to uzavřel. Hip hop se vrací ke svým kořenům. Zabere to nějaký čas, než se lidí o dobré muzice dozvědí. Snad pomůže internet a některá důvěryhodná média. Hip hop není mrtvý, jen se nachází v kritických podmínkách. Jeho budoucnost je ale jasná. Doufám, že tahle odpověď je dostačující.
Tru-Paz: Díky za rozhovor. Můžeme jen říct, aby jste podporovali muziku a Tru-Paz. Děláme hudbu pro lidi, kteří ji potřebují, takže pokud potřebuješ muziku, najdeš nás. Peace.
