Na současné scéně je jen málo kapel, které mají na svých bedrech již osm zářezů, které všechny vždy sklidili úspěch jak u odborné veřejnosti, tak i u fanoušků. Jednou z nich jsou právě The Roots, kteří již 15 let drží laťku ukrutně vysoko, což potvrzují i aktuálním releasem "Rising Down", na který jsem slyšel tolik superlativů, že by parta okolo ?uestlovea mohla dát dohromady příručku o tom, jak být úspěšným a zároveň respektovaným muzikantem. The Roots to totiž zase dokázali, ale nepředbíhejme.
The Roots jsou vlastně hrozně zvláštní kapela. Vydávají na major labelu, který jim zaručuje perfektní distribuci a promo, ale The Roots jsou stále tak svý, že nikdy nepřekročí hranici mezi líbivostí a přirozeností. I na "Rising Down" dostanete porci toho nejsyrovějšího rapu, který nikdy nebude bourat hitparády, ale o to víc si ho budete vážit. Vše se tradičně točí okolo politické situace ve Spojených Státech, o životu a utiskování afro-americké komunity, o vládním systému a dalších vážných tématech, které vedle zpívánkách o lízátku nemají na vrcholu hudebních žebříčků žádné místo.
Když se mě za deset let zeptáte, co se mi vybaví, když mi někdo řekne rok 2008, nepochybuji o tom, že první co bych řekl, bude "Get Busy". Tenhle vrchol ledovce "Rising Down" je totiž taková prasárna, že by za ní The Roots a Ritz Reynolds měli dostat doživotí. "Get Busy" Vám totiž do hlavy jebne takovým způsobem, že pokud nezačnete okamžitě kývat hlavou do rytmu, nebo v lepším případě rovnou mlátit hlavou o stůl, nebude s Vaším psychickým stavem něco v pořádku, protože jestli tohle nebude hymna roku 08, tak jsem to posledně s tím praním trenek myslel opravdu vážně. Schválně, jestli vydržíte sloku Peedi Peediho poslouchat méně než desetkrát za sebou, protože nic není víc.
Co mě na téhle desce ale opravdu baví, že není založená pouze na jednom fláku syrovýho masa "Get Busy". Ono v kontrastu s touhle hymnou vše ostatní zákonitě musí vyjít o mnoho hůře, ale když se dostanete i do zbytku skladeb, zjistíte, že je tady o dost víc, než jen na čísle tři v tracklistu. V úvodní "Rising Down" totiž Mighty Mos Def nakládá jak za éry "Black on Both Sides", s vtíravou smutnou náladou Vás dozajisté dostane i "Criminal", po "Lost Desire" již budete potřebovat lékařskou pomoc a jestli se dostane ještě dál, tak po finální "Rising Up" už Vám nepomůže ani Dr. House.
Zase o něco depresivnější, ale zase o něco blíž k absolutnímu vrcholu. Jen škoda, že tuhle báječnou muziku nedokáží pochopit masy,ale pouze lidé, kteří jí chtějí pochopit. I když na druhou stranu je to možná i dobře, protože i to je to, co z The Roots dělá nejlepší, a stále si troufám říct "nezávislé", interprety na hudební scéně.
Tracklist:
1. “The Pow Wow (Intro)”
2. “Rising Down” (featuring Mos Def, Styles P & Dice Raw)
3. “Get Busy” (featuring Dice Raw, Peedi Crakk & DJ Jazzy Jeff)
4. “@ 15″
5. “75 Bars (Black’s Reconstruction)” (featuring Tuba Gooding Jr.)
6. “Becoming Unwritten”
7. “Criminal” (featuring Truck North & Saigon)
8. “I Will Not Apologize” (featuring Porn, Dice Raw, & Talib Kweli)
9. “I Can’t Help It” (featuring Malik B & Porn)
10. “Singing Man” (featuring Porn & Truck North)
11. “Up There (Unwritten)” (featuring Mercedes Martinez)
12. “Lost Desire” (featuring Malik B & Talib Kweli)
13. “The Show” (featuring Common)
14. “Rising Up” (featuring Wale & Chrisette Michelle)
15. “Live at WPFW, 1994″ (Hidden Track)
16. “The Pow Wow 2″ (Hidden Track)
CD k recenzi poskytla společnosti Universal.
