O tom, že o víkendu proběhl festival Hip Hop Jam je zřejmě zbytečné mluvit. My jsme se bohužel museli omezit jen na to hlavní, na koncert comptonské superstar The Game. Na letiště Hradčany u Mimoně jsme dorazili v sobotu pozdě večer, tudíž tentokrát nechám stranou komentáře o organizaci a celkovém dojmu z festivalu, protože jsme ani nemohli zkontrolovat všechno, co akce nabízela. V každém případě mám dojem, že koho zrovna nezajímalo dění na hlavním pódiu, měl dostatek možností, jak se zabavit – nám k tomu při čekání na Gamea posloužily freestylové battly v ringu, u kterých se člověk mohl občas dobře zasmát a očumování vytuněných kár. Plus dávám za navigaci, díky níž jsme se na místo bez problémů dostali a další malé plus za to, že výběr občerstvení se neomezil jen na klasické stánky s klobásama a langošema, z čehož by si mohly vzít příklad i jiné festivaly.
Když jsme se konečně dočkali toho, kvůli čemu jsme přijeli, ukazovaly hodinky asi půl druhé. Nejdřív jsme si ale museli vytrpět beatboxovou vložku, kterou by většina přítomných zřejmě neabsolvovala do konce, kdyby po ní nenásledovala hlavní hvězda. Potom na pódium nastoupil Gameův DJ Kris-Styles, jehož jméno dlouho nezapomenu, protože ho během každé minuty vyslovil asi desetkrát. Ten pumpoval do publika jeden párty hit za druhým a od každého nechal hrát jen úvodních pár sekund.
Nakonec za dramatického intra vkráčel na stage The Game a rovnou spustil jednu z největších hymen, co má v zásobě – „Westside Story“. Hned jsem si všiml toho, jak přesně Game rapuje, úplně stejně jako na desce. Jeho projevu není co vytknout. Game nemusí běhat ze strany na stranu a skákat, abyste cítili energii jeho rapu. Hraje skoro všechny nejlepší pecky ze svých alb, nevynechává žádný singl. Zezačátku jsou to hlavně rychlejší záležitosti, pak přijde poločas a Game stříká do davu dvě lahve šampaňského Cristal, aby pak za zvuku Rich Boyovy pecky „Boy Looka Here“ exnul lahev něčeho, co jsem se potom dověděl, že údajně měla být vodka, čemuž ale moc nevěřím, stejně jako pár lidí okolo mě, kteří reagují slovy jako „to hraje“. Hned potom Game dopřává svým plícím nějaký ten chronic a prohlásí „teď jsem vožralej, takže nenesu zodpovědnost za to co řeknu“.
Druhá část koncertu se nesla už ve volnějším tempu a zazněly i věci jako „Start from Scratch“ nebo „Dreams“ se vzpomínkou na zesnulé rappery. Proběhla i nezbytná „fuck G-Unit“ vložka, které do té doby průběžně předcházely narážky na jmenovanou partu v textech i v pauzách mezi skladbami. Nakonec si Game nepozval na pódium bandu holek, ale vzal k sobě asi dvacítku fanoušků z předních řad a když zahlásil „jsme všichni jedna krev“, bylo jasné, že se rozjede „One Blood“. Venku tou dobou bylo, podle slov Supercrooo, mínus 17°, což ale Gamea nezastaví od toho, aby si sundal tričko. Tím celá show končí, nenásleduje žádný přídavek a publikum si ani o žádný nežádá.
Tím jsem narazil na možná jedinou věc, která mi kazila dojem z jinak skvělého koncertu, a sice reakce českého publika, od něhož jsem zvyklý na mnohem větší rámus. S rapperem sice spolupracovalo, ale jinak celkově působilo otráveně. Snad si ani nepamatuju, že by při největších hymnách někdo skákal, ale kdyžtak mě opravte. Mohlo to být i nepříjemnou zimou nebo tím, že festival byl už na samotném konci.
Pokud by někdo chtěl přidat své dojmy, říct jak byl spokojený s festivalem, jaký dojem zanechal David Banner nebo nesouhlasit s čímkoliv co jsem napsal, jste vítáni v diskuzi. Fotky očekávejte později na www.hiphopjam.cz.
