Kiefer nás “otravuje” svojí muzikou od roku 2017, kdy vydal album Kickinit Alone. O dva roky později vydal Superbloom, kde např. track Frozen stále dělá husinu.
A teď co. Así víte, že nejsem příznivec tý lo-fi armády smutných animé coverů. Patří tam i Kiefer? Ta hranice je hrozně tenká. Za prvé vím, kdo to je, dá se dohledat, dá se sledovat. Neni to noname z playlistu chillhop mrdky. Za druhé vím, že je super pianista. Za třetí tam je něco navíc. Člověk slyší ty harmonie, melodie a to něco navíc.
Je těžký to popsat, ale je to jak s jídlem, stačí o něco málo více soli a je to v hajzlu. U hudby kolikrát skipujeme po deseti vteřinách. A to je škoda. Protože pokud nejedeš smyčkovanou, tak se ochuzuješ o ty přechody, nálady, gradace atd.
Na Stones Throw píší:
“This came from an idea I recorded in 2018, but fleshed out in 2020. This song makes me feel like a fuckin’ superhero. The piano tone is my cape and you can hear it flapping in the wind.” – Kiefer
Nevim jestli úplně superhero, ale jsem zvědav na album. Za animací opět stojí Mason London a tu doporučiji všema deseti nastudovat.
