Velikonoční pondělí rovnalo se R. Kelly v Berlíně a to hned v Admiralpalast, což je regulérní „hoch“ divadlo. King of RnB celé evropské "Love Letter Tour" absolvuje v klubech a halách, takže tohle vystoupení slibovalo něco "special". Info z předešlých koncertů ale nevěstilo nic dobrého, R. vystoupil i v Londýně jenom hodinu a k tomu byl údajně nachlazený.
V 19:00 se otevřel vchod do divadla a kasa hlásila "sold out". Publikum tvořilo zajímavý mix, od starších lidi okolo 50ti, po striktní "rappery", až k teenage girls. DJ zatím pouštěl celkem zajímavý set soulful pecek, došlo i na Dweleho. Asi ve 20:45 nastoupil R. svojí klasickou úvodní peckou "Flashing Lights remix", celé divadlo povstalo a do konce show už si nesedlo. Úvodní nadšení ale vystřídaly nechápavé pohledy, protože Kellz prostě nebyl vůbec slyšet… Úvodní nálož "Hotel", "We Thuggin" a "I wonder" proběhla za naprosto katastrofálního zvuku. Hrůza vyvrcholila při "Thoia Thoing", kdy živá kapela hrála v jakési změti zvuků, do toho skákala deska DJe a k tomu to hlavní – R. nebyl slyšet. Až pískot lidí Kellyho upozornil na to, že je něco špatně, začal se ptát publika a zjistil, že se snaží marně. Vyměnil si mikrofon, a pak, po téměř čtvrthodině, začala opravdová show. R. najel na parádní freestyle song o příšerném zvuku v Admiralpalast, v zápětí zábavný contest o největší krasavici v publiku, která bude mít možnost jet s "mistrem" domů – do Chicaga…
Dál už nebylo na co čekat, projely se všechny zásadní pecky – "Ignition remix", "Down Low (Nobody Has To Know)", nepřekonatelná „Bump N´ Grind“, „Your Body´s Callin“, sborová „Fuckin You Tonight“, "Home Alone", atd. Mě osobně asi nejvíc potěšilo parádní acapella podání "12 Play". Vrchol večera nastal při monstrhitu "I Believe I Can Fly", kdy zpívalo sborově celé divadlo, husina… Bohužel si nešlo nevšimnout R.ovo hlasové indispozice (zřejmě silné nachlazení), kdy se vyhýbal výškám, které jinak dokáže zpěvák jeho formátu rutinně zvládat. To se projevilo především při závěru "I Believe I Can Fly", to ale přebilo obecné nadšení, které v Admiralpalast vládlo.
Závěr obstaraly vynikající "Step In The Name Of Love" a "Happy People", zasalutování a po hodině konec… Celá show byla hodně ořezaná, chudá evropská verze z "Light It Up Tour", ty samé hlášky, stejné řazení songů… Vzhledem k tomu, že se jednalo o "Love Letter Tour" a Kellz z téhle desky nezahrál jedinou věc, byly na místě velké rozpaky… Ale abych jenom nekritizoval, Kelly po celý koncert vystupoval hodně sympaticky, skvěle spolupracoval s publikem a i přes hlasovou indispozici strčil do kapsy téměř celou "R&B" smetánku. Kdyby přidal navíc 3, 4 songy za nepodařenou úvodní čtvrthodinu, jednalo by o můj asi nejlepší koncertní zážitek…
Očekávání byla hodně vysoká, přece jenom Kellz je historie černé hudby, ale vinou zoufalého úvodu, nachlazení a brzkého závěru jsme až do noci rozebírali, jaké že to vlastně bylo. Pak jsme ale dorazili na hotel, pustili si "Number One Hit" a bylo jasno. Tohle byl velkej zážitek a doufám, že co nejdřív bude mít R. možnost zahrát si v Evropě s kvalitním zvukem a v dobré formě!
Čti dále:
Live video dne: R. Kelly – Ignition (Remix) & Step In The Name Of Love
The Foreign Exchange live @ Bahnhof Ehrenfeld, Köln
Erykah Badu Live in Paris – report z koncertu
