Co znamená název Record Kicks? Pokud jste nad touto otázkou byť na minutu zaváhali, patrně nepatříte mezi naše pravidelné čtenáře. Nevadí. V tomto rozhovoru si můžete svůj rozhled rozšířit. Otázky jsme tentokrát poslali do ne zas tak dalekého Milána, odkud pochází Nick, majitel stále proslulejšího labelu Record Kicks. Ten se specializuje na vydávání současné funkové, soulové a jazzové muziky, a to z celého světa. Svůj domov zde nalezli umělci jako Baker Brothers, Milano Jazz-Dance Combo, Link Quartet, Kokolo Afrobeat Orchestra, Dojo Cuts, Ray Lugo´s Les Express, Baby Charles, Diplomats of Solid Sound či nejnověji The Strides. Jestli vás zajímá, proč stojí za to kupovat vinyl, jak vypadá funková a soulová scéna v Itálii či koho z Prahy Nick v závěru rozhovoru pozdravuje, určitě čtěte dál a očekávejte další novinky ohledně působení tohoto jedinečného vydavatelství.
Zdravím Nicku. Můžeš nás na začátek ze své pozice šéfa Record Kicks popsat, v čem přesně spočívá tvá práce, abychom tě mohli představit našim čtenářům? Co tak nejčastěji děláš?
Zaprvé je třeba říct, že v malých indie labelech, jako je Record Kicks, každý dělá od každého trochu. Dohromady jsme tři: Luca, Jada a já. Mojí rolí je A&R, což znamená, že vybírám skupiny, které u nás podepíšeme (a v některých případech je i rovnou produkujeme), organizuji vydavatelský plán, pracuji na kompilacích a re-pressech a udržuji kontakt s distributory.
Jaký je příběh za vznikem vaší nahrávací společnosti? Proč jsi se v roce 2003 rozhodl založit něco takového?
Tehdy jsem pracoval ve Vitaminicu, jednom z prvních experimentů v digitální distribuci po síti. Byl jsem label manager, což znamená, že jsem se staral o releasy. V roce 2003 jsem se rozhodl odejít a rozjet svůj vlastní label. Už jako malý jsem se vždycky zajímal o nezávislou muziku, takže jakmile jsem měl tu možnost, vzal jsem ji za pačesy.
Zaměřujete se na funk, soul a jazz. Jak těžké bylo vybudovat vaši společnost v Itálii? Jsou tam tyhle žánry populární? Totiž, pro většinu Čechů je Itálie spojena spíše s cantilenami a na turisty orientovanými popovými hity, možná s nádechem latina.
Funk a soul nebyly v Itálii moc populární. Devadesát procent byznysu Record Kicks se uskutečňuje za hranicemi Itálie a skupiny, které produkujeme, jsou téměř všechny zahraniční (UK, US, Austrálie…) Musím říct, že za poslední roky se to ale zlepšilo. Díky ohlasu umělců jako Amy Winehouse či Sharon Jones konečně lidé projevují zájem o tuhle muziku.
Můžeš mi říct, kolik aktivních funkových, soulových a jazzových projektů v současnosti v Itálii působí? Kde jsou nejsilnější scény, kromě Milána samozřejmě?
Abych byl upřímný, italských kapel moc není. Mou oblíbenou je The Link Quartet, s nimiž jsme dříve spolupracovali (Record Kicks vydal jejich album Italian Playboys) a sólový projekt Apollo Negriho (hammond-funnk-dancefloor jazz). Ale máme dobrou klubovou scénu s některými opravdu skvělými parties. Vedle těch, které pořádáme, tj. Boogaloo Club (už osmou sezónu v řadě), Hit the Bongo! a Milano Funk & Soul All-Nighter, je to například také the Soulful Torino crew v Turíně, Soul Kitchen v Římě, I Mangiadischi a řada dalších.
Pokud jde o historii deep funku, mohl bys o ni krátce pohovořit ze svého pohledu?
Deepfunková scéna je britský objev. Samotný termín pochází z klubové noci, kterou Keb Darge dělal u Madame Jojos v polovině devadesátých let, a do světa se rozšířil díky jeho velice úspěšným kompilacím „Legendary Deep Funk“ u BBE. Stejně jako tomu bylo před lety na northernsoulové scéně, vše se točilo kolem DJů – sběratelů, kteří pouštěli raritní a obskurní funkové sedmipalce vydaných zejména kolem poloviny šedesátých let na bezpočtu amerických labelů. Na konci devadesátých let tady kromě The Poets of Rhythm, patrně první deepfunkové kapely z toho období, moc soudobých kapel nepůsobilo. Úspěch Keb Dargeovy noci a kompilací však mnoho kapel svým retro soundem inspiroval nejprve v Británii a potom ve zbytku světa, od Spojených států po Japonsko. Kapely jako Sharon Jones & The Dap-Kings, Osaka Monaurail, New Mastresounds, Nicole Willis & The Soul Investigators, Baby Charles, dlouhý seznam.
Jak vám jdou teď obchody? Je vinyl konečně zpět?
I když vydáváme muziku ve všech možných formátech, od vinylu po digitální soubory a CD, samozřejmě preferujeme vinyl. Jednoduše se nechceme podřídit skutečnosti, že muzika může být redukována na stažitelný soubor, který můžeš poslouchat na svém mobilu. Vydáváme hodně sedmipalců, a pokud bychom je všechny sečetli, můžeme říct, že jsme jich od roku 2000 prodali bezmála třicet tisíc. To vůbec není špatné! Takže, podporujte vinyl, podpořte svůj místní nezávislý obchod, který prodává vinyly, protože muzika v digitálním formátu je smutná, ať už ji pouštíte, tancujete na ni anebo ji sbíráte!
Přinejmenším v České republice se hodně lidí dostalo k deep funku skrze hip-hop. Jak to bylo u tebe, jaké máš hudební pozadí?
Má cesta byla naprosto odlišná. Jako kluk jsem se dostal k nezávislé muzice přes poslouchání punku a garage, a odtud jsem se přešel ke ska a reggae. Když jem objevil northernsoulovou scénu, otevřel se mi úplně nový svět, a tak jsem asi v polovině devadesátých let začal sbírat soulové, funkové, latino a jamajské sedmipalce a nepřestal s tím doteď.
S výjimkou kapel pod Record Kicks, které kapely či obecně muzikanty považuješ za zajímavé a zasluhující si zmínku?
Vždycky jsme byl fanoušek Daptone Records a všeho kolem nich. Byla pro mě čest zorganizovat loni v klubu Bloom první italský koncert Sharon Jones & The Dap-Kings.
A pokud jde o s tebou přímo spojenou muziku, na které desky jsi nejvíce pyšný?
Jsem velmi pyšný na všechny. Jsme malý label, který nevydává moc alb, takže když jde něco u RK ven, vždycky to milujeme. Ze všech našich releasů jsem zvláště hrdý na „The New Mastersounds: Re::mixed“. Vždy jsem byl fanoušek této kapely a nápad na zremixování instrumentální deepfunkové kapely se nezdál zas tak jednoduchý, co se týče jeho uskutečnění. Výsledek je překvapující a to album je jedním z u nás nejlépe prodávaných. Jiné nahrávky, které opravdu mám rád, jsou debut Baby Charles, projekt the Milano Jazz-Dance Combo, jenž mě stál hodiny a hodiny strávené ve studiu, aby to znělo správně, a samozřejmě všechny naše kompilace, od SoulShaker po Let’s Boogaloo a aktuálnější sérii Mò Record Kicks, která opravdu představuje zvuk našeho labelu v celé své kráse. Obecně mám nicméně vztah ke všem našich releasům.
Opravdu mě zaujala vaše politika ve vztahu k demům. Skoro to až vypadá, že dostáváte nabídku na nahrávání každý den. Je skutečně Record Kicks tak oblíbený mezi muzikanty?
Skutečně dostáváme hodně demonahrávek, ale je to také z toho důvodu, že je tu stále méně labelů… Dobrá zpráva je, že obvykle dostáváme výhradně dema, která jsou v duchu našich žánrů a produkce… už nikdy víc death metal nebo italský pop!
Někteří považují deepfunkovou scénu za opravdu globální hnutí. Souhlasil bys s tím, anebo vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi jednotlivými scénami na světě?
Je to malinká scéna, která složená spíše z kapel než z DJs. Všude to víceméně vypadá stejně a skutečně dnes už existují deepfunkové soubory na každém rohu.
Funk a soul byly vždy politické jak ve své teorii, tak praxi. Ty sám jsi vystudoval politologii na univerzitě, jak můžeme vidět na tvém facebookovém profilu. Je Record Kicks v nějakém smyslu politickým?
To je velmi specifické téma. Podle mých standardů je vše politické a kultura je zvláště politická. Muzika je kultura, a tak v tomto smyslu má co dělat s politikou. Z tohoto úhlu pohledu si myslím, že u Record Kicks vlastně politiku děláme.
A ty? Nějaký politický názor, o který by ses s námi chtěl podělit, když se koukneme na současnou situaci v Itálii?
Lépe se do toho nepouštět. Když hraji v zahraničí a lidé se mě ptají na současnou situaci v Itálii, je to pro mě velmi složité vysvětlit všechny ty neuvěřitelné věci, které se zde staly. Na základě určitých aspektů bys mohl říct, že jsme stále rozvíjející se zemí.
Já myslím, že ode mě už to bylo všechno. Pokud je taky cokoli, co bys chtěl dodat, máš prostor. Díky moc za tvůj čas a hodně štěstí!
Děkuji. Před několika týdny jsem byl v Praze a doopravdy se mi líbilo město a skvěle jsem si to užil, takže bych rád poděkoval svým kámošům Goldstarovi, Mr. Ultrafinovi a Kinovi. Tihle lidi dělají opravdu skvělé věci. Podpora.
