Jen od málo které desky tohoto roku se očekávalo tak hodně. A právem. S pověstí striktního emceeho, který se často tématicky toulal mezi graffity, paneláky a odmítal všechny ty moderní postupy, se dalo čekat syrové album, plné těchto témat, která v jeho případě nikdy nezněla jako klišé. A v záplavě všeho toho tuctového a stejného jsem doufal, že se konečně dočkáme desky, která opravdu vyjde přímo z ulice a jejíž pilotní singl nebude mít videoklip s vypůjčeným Mercedesem a nejlevnějším šampaňským a hned v "Intru" nás o tom i samotný La4 přesvědčí: "růžový brejle uvnitř nehledej".
S technikou rapu nikdy La4 problém neměl. Jako jeden z mála českých rapperů chrlí jedno slovo za druhým a ve většině případů nemám problém se srozumitelností, několik pokusů o doubletime zvládá relativně bez problémů, ovšem na druhou stranu postrádám jakoukoliv pestrost. A zde je onen kámen úrazu nejen desky "Panoptikum" ale i spousty dalších českých desek. Vše vlastně zní úplně stejně. Kromě zhruba tří hitových věcí zbytek desky spadá do šedého průměru, ze kterého si i po několika posleších nevybavíte ani jednu skladbu, jelikož Vám všechny ostatní tracky splynou do jedné nevýrazné stopy, díky které marně hledám náladu k pomyslné "druhé šanci".
I přesto na "Panoptiku" nalezneme pár dobrých skladeb. Pilotní singl "Panoptikum" i díky šlapajícímu beatu od Wiche, u kterého se však nemůžu zbavit dojmu, že Máňa v poslední době stagnuje u jedné "šablony", díky které v podstatě recykluje jeden postup na více způsobů, funguje tak jak má a i samotné tempo tracku vyhovuje Lavorovi asi nejlepším způsobem. Téměř dva roky stará pecka "Krach" s velmi kritickým textem má určitě něco do sebe, ale tím výčet celých skladeb, které si bez potíží pustím vícekrát za sebou bohužel končí.
Co se týče produkce, většinu desku má na svědomí Dj Wich. Bohužel i u něj jsem byl zvyklejší na silnější momenty, než které předvádí na "Panoptikum". Parodoxně mě tedy zde baví dva producenti, jejichž dřívější tvorbu jsem považoval za vyloženě průměrnou až podprůměrnou a to konkrétně Marko a Mike Trafik. Prvně jmenovaný se postarala o tvrdost jménem "Backstage", kterou bych v instrumentální podobě jel jistě několikrát denně, jelikož krom Veckovy vtipné hlášky "povinné aj uprimné podanie ruky", textově vyloženě nudí. V případě Trafika se jedná o podobný případ. "Hurikán" hudebně skrývá obrovskou dávku energie, okořeněný zajímavým nápadem samplu ze stejnojmenného hitu Dalibora Jandy, ovšem výkony emcees v této skladbě jsou na prachbídné úrovní.
A tím se dostávám i ke kapitole poslední a tou jsou pozvaní rappeři. Jak mě Indy postupem času začíná více či méně bavit, tak se starými parťáky PSH to jde od desíti k pěti. Orionovu sloku z tracku "Hurikán" totiž považuji za nejhorších 90 vteřin celé desky. Wladimr na tom ale není o moc lépe, jelikož u jeho "absolutního" projevu plného frázování mám pocit, jakoby držel mikrofon poprvé v ruce. A pokus o doubletime je doufám pouze omyl. Hugo Toxxx dokáže občas pobavit vtipnou hlášku, bohužel jeho uspávací flow si mě rozhodně nedostala, PIO Squad extra také nezazářili, takže ve finále vrcholným momentem celé desky je sloka Jamese Colea ve skladbě "Mánie", který vtipným textem a ultimátní flow zastínil ve zbytku desky i samotného Lavora.
"Panoptikum" rozhodně není špatná deska, ovšem několik skvělých momentů se střídá s podrůměrem, z čehož vyplývá čistě průměrná česká deska. Bohužel, i přes značné zklamání, nic víc, nic míň.
Tracklist:
1. Intro
2. Panoptikum
3. Hurikán feat. PSH
4. Další otázky?
5. Je tu backstage feat. Vec
6. V terénu
7. Knowhow feat. Indy
8. Gyzmo vs. X-Kmen feat. W518
9. Na vahách
10. Mánie feat. Supercrooo
11. Krach
12. Všechno zlý je k něčemu dobrý feat. PIO Squad
13. Je tu backstage feat. Vec RMX
14. Outro
koupit original LA4 – Panoptikum
