Přiznám se, že jsem vždycky byl fanouškem Kanyeho beatů, ale jako rappera jsem ho mezi své favority neřadil. Teď vydal novou desku „Graduation“, kde všechen rap táhne sám, s výjimkou jednoho hosta. Po jejím asi patnáctém poslechu musím říct, že Kanye West moje obavy, že deska bude opět slabší než ta předchozí, naštěstí vyvrátil. A ne jenom to. Dokázal nahrát po dlouhé době první album, které můžu poslouchat pořád dokola a neomrzí mě.
Kanye se jako MC o něco zlepšil, je to ale pořád produkce, která na jeho desce září nejvíc. Po vydání jeho první desky začal každý druhý producent strkat do svých beatů zrychlené vokály, takže se od nich na dalším LP oprostil a nasadil smyčce. Tentokrát se opět posouvá a na řadu přicházejí synťáky. Stále je to ale ten West, který si libuje v převážně soulových samplech. Syntetické melodie do nich přimíchává jako koření, které dává jeho beatům lepší chuť (a pomáhá mu přitom DJ Toomp, který za svou práci nesmí být opomenut). Největším úletem je pecka „Stronger“ (s Timbalandovou asistencí na bicích), v níž použil kosmický sampl Daft Punk, což z něj bezpochyby dělá jeden z nejoriginálnějších singlů roku.
Z textů se stále ozývá jeho typická arogance, možná až moc rýmů adresuje svým haters. V „Homecoming“ podpořeném piánovým podkladem se vrací do rodného Chicaga, o kterém mluví jako o vztahu s holkou, čímž si vypůjčil starý Commonův nápad z „I Used to Love H.E.R.“ („I met this girl when I was three years old / And what I loved most she had so much soul“). „Drunk & Hot Girls“ je na první poslech nudný utahaný song, ale bez ohledu na to, že jsem mu později přišel na chuť, se ke zbytku skladeb prostě nehodí a lépe by posloužil jako B strana nějakého singlu.
Jsou tu i pomalejší, chilloutové věci jako „Everything I Am“ s DJ Premierem nebo „Good Morning“ , kde se probudí ve škole a vyslechne si, jak špatně dopadly jeho testy. Závěrečná „Big Brother“ je pak poctou jeho mentorovi Jay-Zímu, v níž ale nevytahuje jen ty nejlepší vzpomínky. To je zároveň jeden z mála momentů, kdy Kanye pokračuje ve směru, kterým se ubíraly texty předchozích alb, v nichž se ohlížel za svým dosavadním životem. I zbytek tracků vám dodá pocit, že posloucháte výborné album, snad až na „Barry Bonds“, kde hostuje Lil‘ Wayne. Toho paradoxně Kanye jmenoval jako nejlepšího rappera na světě (pasoval ho dokonce před sebe, a to je co říct), ale Wayne jede znuděně, daleko hůř než u něj bývá zvykem.
Přestože tu nejdeme podklady elektronické i soulové, zní album hudebně uceleně. Většina skladeb by klidně mohla být potenciálním singlem. Co je ale nejdůležitější, album nezní jako žádný jiný hip-hop, který se momentálně hraje. Kanye dokázal přijít s originálním, neohraným zvukem, což se u mainstreamových jmen tak často nestává. Za to si nakonec zaslouží vysoké hodnocení, které mu dávám, přestože má „Graduation“ své nedostatky.
Kanye West – Graduation:
01. Good Morning (Intro)
02. Champion
03. Stronger
04. I Wonder
05. Good Life (Ft. T-Pain)
06. Can’t Tell Me Nothing
07. Barry Bonds (Ft. Lil Wayne)
08. Drunk And Hot Girls (Ft. Mos Def)
09. Flashing Lights (Ft. Dwele)
10. Everything I Am
11. The Glory
12. Homecoming (Ft. Chris Martin)
13. Big Brother
