Jay-Z - 4:44 - cream.cz

Jay-Z a No I.D. přišli ve 4:44 za pět dvanáct, ale včas…

Jay-Z vydal svoji třináctou řadovou desku a když vyšla, tak mě vůbec nenapadlo, že na ní budu psát recenzi na cream. Jiggu mám už léta spojeného spíše s jeho statusem celebrity, manželem Beyoncé a blabla, vydával trendy věci s kdysi zajímavým Kanye Westem a jeho další a další řadovky mě vůbec neoslovily. Dříve jsem sice docela hodně jel jeho prvotinu Reasonable Doubt (1996) nebo The Black Album (2003), ale to už je hodně, hodně dávno. Teď se ale spojil se známým producentem No I.D., o kterém jsme i na creamu psali celkem často, a pokud neznáš Commonovo classic album Ressurection (1994), tak rychle studovat, protože tohle je RAP. Chicagský No I.D. spolupracoval za ta léta téměř s každým od Nase, Big Seana, Jhené Aiko, Pusha T nebo G-Unit. Jeho produkce vždycky snesla přísná měřítka na kvalitu, disponuje tím správným čichem na samply a hlavně, vždycky patřil mezi hip-hop heads, což se v dnešních časech rozhodně cení. Album 4:44 vydal Jigga na své streamovací službě Tidal, a v rozhovorech tvrdil, že půjde o jeho nejosobnější album. Na druhou stranu, každý umělec vždycky říká, že tahle poslední deska je jako fakt nejlepší…

V tomhle případě ale musím rozhodně souhlasit, od prvního tracku Kill Jay Z, se Jigga vyrovnává se svým životem a to na úrovni chlapíka, který má něco za sebou, je mu 47 let a něco dokázal. To, co mě na 4:44 baví nejvíc, je produkce. Samozřejmě, někdo může namítnout, že No I.D. zvolil provařené samply, na druhou stranu tenhle boombap šlape, samply jsou učebnice black music a je v tom sakra cítit soulful sound a Jay-Zmu tyhle podklady naprosto vyhovují. V druhé pecce The Story of O.J. je vysamplovaná hymna Four Women od nepřekonatelné Niny Simone, stejně jako bomba Kool´s Back Again od černých Beatles aka Kool & the Gang. Tohle jede naprosto skvěle, do toho Jiggovo jednoduchý, ale vystihující text o roli černých bratrů ve společnosti, o tom jak je třeba vydělat velký love, aby ses někam dostal a někdo tě uznával. Doporučuju skvělý videoklip, který má spoustu přesahů do černé kultury. V titulní pecce 4:44 se Jay-Z vyznává z lásky k ženám, omlouvá se za všechno zlé, co jim způsobil a zároveň se omlouvá a vyznává svojí manželce. Když to takhle po sobě čtu, tak si říkám, to asi musí být kýč tahle věc, ale ona je to naprosto upřímná výpověď dospělého chlapa. K tomu přidej skvělej sampl od Hannah Williams a bomba je na světě.

Hned na tenhle song navazuje pro mě nejpodařenější track na albu s názvem Family Feud, který je o věčném problému v rapové kultuře, kdy staří neuznávají mladé a naopak. Tahle pecka jede perfektně, refrén si tu střihne Beyoncé a já si řikám jak strašná škoda je, že ženská, která má takhle úžasný hlas, vydává jenom cheesy popová alba a doufám, že ještě jednou třeba vydá kruté soulové album, které se bude poslouchat i za 50 let. Hodně mě baví i pecka Moonlight, kdy No I.D. vysamploval pecku Fu-Gee-La od Fugees. Je třeba vysvětlit, proč je Jigga napsán u několika věcí jako producent alba. Údajně vždycky přišel do studia a měl připravené pecky, které chce vysamplovat. No I.D. se trochu divil, proč tak provařené věci, ale Jay na nich trval a pro výsledek desky je to jenom dobře, protože si drží takový classic hip-hop sound. Marcy Me je nostalgická věc, kdy Jigga vzpomíná na mládí v Marcy Houses, kdy se procházel po Brooklynu a řešil, co ho v životě čeká, spřádal plány, ve finále dobrá motivační pecka. Na Deluxe edici najdete ještě čtyři pecky, z nichž nejzajímavější je bolestivá věc Adnis – otevřený dopis zemřelému otci, který od rodiny odešel v Jiggovo dvanácti letech, určitě doporučuji celý text songu. Album celkově drží pohromadě, tohle je RAP a kdo by to řekl, že zrovna Jay-Z v roce 2017 vydá jedno z nejvíc real alb v době, kdy mumble rap válcuje hitparády. Dospělé album pro dospělého posluchače, skvělé hudební podklady, kvalitní lyrika, příjemné překvapení od Jigga That Nigga a doufejme, že posun v mainstreamu ke kvalitě, protože tohle je ta cesta.