Na světě není člověk, který by měl větší podíl na hip-hopu než James Brown. Mr. Dynamite, Godfather of Soul, The Hardest Working Man in Show Business, Soul Brother Number One, všechny tyto přezdívky ztělesňují muže, který si splnil svůj americký sen a zasloužil se o největší transformaci hudby v celé její historii. V žebříčku nejvíce umístěných skladeb v hitparádách ho překonal pouze Elvis Presley a jenom jeho diskografie by vydala na jednu stránku tohoto časopisu (proto se taky v této biografii objeví jen jeho nejzásadnější díla). Jeho nahrávky tvořily nedílnou součást repertoáru Kool Herca a s nástupem samplování se stal ihned „nejvykrádanějším“ mužem planety.
Cesta k hudbě
Dětství Jamese Browna rozhodně nenasvědčovalo tomu, že se stane jednou z největších osobnosti dvacátého století. Narodil se v městečku Barnwell v Jižní Karolíně 3. května 1933 do období velké hospodářské krize. Od Černého čtvrtku uplynulo již několik let, přesto to vůbec nevypadalo, že se má situace v zemi brzy zlepšit. Ke štěstí mu určitě nepomohl ani rozvod jeho rodičů. Rok na to byl poslán ke své tetě do města Augusta ve státě Georgia. Pětiletý James žil společně s ní v jejím nevěstinci a volný čas vyplňoval lákáním kolemjdoucích do jejího podniku. Školu opustil v sedmé třídě a první peníze si vydělával čištěním bot, sbíráním bavlny, umýváním aut a zametáním v obchodech. Ve volném čase se naučil hrát na bicí, kytaru a piano. Vedle toho kradl a v 16ti letech byl odsouzen za ozbrojené přepadení k pobytu v polepšovně. Tehdy se seznámil s Bobbym Byrdem, který tam vystupoval společně s jeho rodinnou kapelou. S Jamesem se spřátelili, ve výchovném ústavu se za něj zaručili a tak z něj mohl s podmínkou odejít. Nejdříve se chtěl uplatnit jako boxer, pak jako nadhazovač, ale díky zranění se nakonec rozhodl nasměrovat svou energii k hudbě.
Pokoření R&B hitparády
Začátkem padesátých let se přidal k Byrdově gospelové kapele The Gospel Starlighters. Tou dobou se R&B pomalu stávalo mainstreamem. Bobby i James byli jeho velcí fanoušci, a tak se i z jejich náboženské kapely stala světská. Oba chtěli dělat moderní hudbu, a tak se v duchu Little Richarda a Raye Charlese rozhodli pro spojení R&B a gospelu s osobitostí sobě vlastní. Jejich současný název byl tedy už zavádějící, a tak přišel čas jej změnit. Přes jména jako The Avons a The Flames se nakonec rozhodli pro The Flamous Flames. Po turné po americkém jihu nahráli v roce 1955 svou první píseň Please, Please, Please. Díky ní pak přišla smlouva s King Records. Nutno podotknout, že to byl právě Jamesův charismatický projev, který je tak zaujal. Nelze se potom divit, že Please, Please, Please vydali roku 1956 jako singl pod jménem James Brown & The Flamous Flames. Ačkoli se do pop hitparády ani nedostal, tak v R&B hitparádě se dostal na pátou příčku a jeho prodejnost šla do milionů. Všechny další singly u posluchačů propadly a jejich labelu došla trpělivost. Verdikt zněl jasně; pokud se jejich další píseň nestane hitem, vydavatelství odstoupí od smlouvy. Singl Try Me z roku 1958 určitě předčil veškerá očekávání. V R&B hitparádě obsadil první pozici a dokonce se dostal i do první padesátky pop hitparády. O rok později pak také vyjde tato skladba na jeho debutovém albu Please, Please, Please. Od tohoto počinu první desítku R&B hitparády prakticky neopustil po dalších dvacet let. Zato pop hitparáda teprve čekala.
Dobytí pop hitparády
Svou pozici rhythm‘n‘bluesového krále si definitivně upevnil v roce 1963 záznamem z koncertu Live at the Apollo, které si financoval sám, protože se King Records obávala minimální prodejnosti. Což se nestalo a dodnes je nejprodávanějším živým albem. Nemalého úspěchu dosáhl opět s koncertním záznamem Pure Dynamite! Live at the Royal. Rok 1964 znamenal pro něj první vážnější neshody, které vyvrcholily v podepsání smlouvy se Smash Records a vydáním desek Showtime, Out of Sight a Grits & Soul u této společnosti.Téhož roku vnesli kapku jazzu do Brownovy tvorby bubeník Melvin Parker a především jeho bratr Maceo. Notnou dávkou k dnešní definici této tvorby také přispěl trumpetista Lewis Hamlin, trombonista Fred Weasley, kytarista Jimmy Nolen a saxofonista Pee Wee Ellis, kteří se k Brownovi přidali během konce šedesátých let. Následujícího roku již naprosto přestal s Flamous Flame (kromě Bobbyho Byrda) spolupracovat a také konečně dosáhl vytoužené první desítky pop hitparády dvěma skladbami. Papa‘s Got a Brand New Bag ze stejnojmenného alba a asi jeho nejznámější I Got You (I Feel Good). Prvně jmenovaná mu dokonce vynesla cenu Grammy. Tato doba je dnes považována za začátek funku. Přesto má jeho další album It‘s Man‘s, Man‘s, Man‘s World spíše soulovější povahu. Celkově se nemůže vyrovnat předešlým deskám, zato titulní singl ano. Stejně jako dvě předcházející pecky se stal jedničkou R&B hitparády a v pop hitparádě dosáhl až na bronz. Zato album a především singl Cold Sweat z roku 1967 je striktně funkový. Rok na to vychází Brownovi jeho jedno z nejprodávanějších alb šedesátých let I Can‘t Stand Myself (When You Touch Me). A že těch peněz nebylo málo dokazuje seznam věcí, které si pořídil. Tryskáč, vila, řetězec restaurací, 4 rozhlasové stanice (před jednou z nich kdysi čistil lidem boty), tohle je jen jeho malý výčet. V tomto roce se také rozhodl odehrát koncert pro americké vojáky ve Vietnamu, kde tou dobou probíhala válka mezi touto a jeho zemí. Spousta lidí jej kritizovala za tuto podporu nesmyslné války. Jenže Jamesovi šlo o pravý opak. A dokázal to nejen elpíčkem Say it Loud: I‘m Black and I‘m Proud z roku 1969. Vždycky razil cestu míru, poklidných demonstrací a protestů.A byl to po několika měsících právě on, který tento lid uklidňoval po vraždě Martina Luthera Kinga. Pro mnoho lidí se stal jakousi modlou, idolem, vzorem či vůdcem. Mladé lidi varoval před drogami a odrazoval od násilí. Svým příkladem jim ukazoval, že jedinou cestou, která jim pomůže od života v bídě a zločinu, je vlastní úsilí, studium a píle. Poslední událostí tohoto roku budiž Funky Drummer, což je nejsamplovanější skladba v hip-hopové historii.
JB‘s přicházejí
Se začátkem sedmdesátých let přišla první velká změna v Brownově kapele. Téměř celá ho díky profesním neshodám opustila, a tak si byl Brown s pomocí Byrda nucen obstarat novou. Tou se stala skupina Pacemakers, ve které nejvíce zářili bratři Bootsy (baskytara) a Catfish (kytara) Collinsovi. Krátce na to přijal nabídku svého bývalého šéfa stát se hlavní osobností této formace Fred Weasley a s několika dalšími umělci (např. bubeník Jabo Starks) debutovali téhož roku pod jménem The JB‘s se singlem (Get Up I Feel Like Being a) Sex Machine. V červenci 1971 byla Brownova smluova prodána Polydor Records a hned první singl Hot Pants, vydaný u této společnosti, se stal číslem jedna v R&B hitparádě. Tento rok zakončil dalšími dvěma vynikajícími singly Make It Funky a Soul Power a do druhé půlky sedmdesátých let se úspěšně probojoval s hitovkami Talking Loud And Saying Nothing, Get on the Good Foot, I Got a Bag of My Own, Funky President (People It’s Bad), My Thang, Papa Don’t Take No Mess a The Payback. Nutno ještě podotknout, že v roce 1973 natočil soundtracky k filmům Black Caesar a Slaughter‘s Big Rip Off, Maceo Parker se stal členem The JB‘s a v roce 1974 vystoupil James se svou kapelou v Zairu na zápase Muhammada Aliho s Georgem Foremanem.
Disco střídá Browna
James, postižen verdiktem vládní organizace IRS, jenž mu nakázala uhradit 4,5 milionů dolarů za neplacení daní, odchodem jeho spoluhráčů ke skupině Parliament George Clintona a především nástupem disca, sice ještě dokázal zabodovat s albem Get Up Offa That Thing v roce 1976, ale pak se až do roku 1985 potýkal s neúspěchem. Jedinými světlými místy této éry bylo album The Original Disco Man (1979), na kterém se nachází singl It‘s Too Funky in Here, který obsadil patnácté místo R&B hitparády, role ve filmu The Blues Brothers z roku 1980 a „duet“ Unity s Afrikou Bambaatou v roce 1984. Dá se říct, že jeho comeback odstartovala již zmíněná filmová role, ale na výsluní, respektive do první desítky R&B hitparády se dostal až s písní Living in America, která se nalézá na soundtracku filmu Rocky IV a která mu také vynesla cenu Grammy. Pak pokračoval s hity How Do You Stop?, I‘m Real a Static v Top 10 až do roku 1988, kdy byl odsouzen k šesti letům vězení za napadení, nedovolené držení zbraně a drog. Na podmínku byl propuštěn po dvou a půl letech a mezi touto dobou a vydáním jeho nového alba Love Over-due v roce 1991 se věnoval především poskytováním různých rozhovorů, kde varoval mládež před nebezpečím drogové závislosti. V roce 1991 vyšla na čtyřech cédéčkách jeho kolekce největších hitů Star Time a svým autorům vynesla cenu Grammy. Jeho zatím poslední album z roku 1998 nese název I‘m Back a vůbec posledním záznamem jeho kariéry je hostovačka v písni They Don‘t Want Music od Black Eyed Peas z tohoto roku. Přestože již dávno nepatří mezi mainstreamové hvězdy, stále objíždí svět a svými vystoupeními dokazuje, kdo je tady The Hardest Working Man in Show Business.
Zajímavosti:
Zatím poslední pobyt ve vězení se odehrál v roce 2004, kdy byl za napadení své ženy odsouzen ke třiceti dnům žaláře.
Tvrdí, že mu Michael Jackson okopíroval jeho Camel Walk a přejmenoval si ho na Moon Walk
V roce 1987 mu osobně požehnal papež.
V roce 2004 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Dnes je již úspěšně vyléčena.
Kromě hudby se věnoval také filmu. Zahrál si v několika filmech (The Tuxedo, Holy Men, When We Were Kings, Undercover Brother, The Blues Brothers, The Blues Brothers 2000 a další).
V roce 1986 byl jako jeden z prvních jmenován do Rock‘n‘rollové síně slávy.
Díky svému tanci je považován za jednoho z činitelů, kteří nejvíce ovlivnili vznik breakdanceu.
Každý rok přispívá nemalou sumou na vzdělání černých dětí.
Byl čtyřikrát ženat (Deidre Jenkins Velma Warren, Adrienne Rodriguez, jeho současná žena Tommie Rae Hynie).
autor : ravenak@metancity.com
