Na dDamage jsem se skutečně těšil. Jejich loňské album Shimmy Shimmy Blade považuji za skutečně výtečné. Již v rozhovoru nás bratři Hanakovi ubezpečovali, že živé koncerty nabízejí neobvyklou podívanou a po čtvrtečním večeru by návštěvníci Crossu bez diskuze souhlasili. Samotný klub Cross je velmi specifický. Prostor většině návštěvníků slouží spíš jako místo na večerní uvolnění než sledování koncertu. Proto asi každý druhý v klubu nemá ponětí, kdo nebo co dDamage jsou.
Domnívat sem že Jean-Baptiste a Frederic začnou vystupovat v půl 11, jak bylo uvedeno na line-upu, by vzhledem k nátuře a rozhodovosti lidí v Crossu bylo bláhové. V onen čas totiž hraje jeden z pětice DJs, kteří jsou na plakátu uvedeni. Pouští normální elektro a osobně jsem překvapen, že z vinylů. Když se jej po dohrání ptám, kdy by dDamage měli začít, odpovídá „,že každou chvílí, jen je prý musí akorát najít. Jsou snad někde v klubu.“ Dočasnou ztrátu hlavních protagonistů bere evidentně s nadhledem.
Nakonec po asi 20 minutách vyskočí z ničeho nic na stage Frederic, doprovázený bratrem JBm a začíná se. Frederic blázní se samplerem a JB má na starosti laptop a mikrofon. Zpěv nebo rap mu jsou úplně cizí a omezuje se na zběsilé řvaní. Zběsilé je slabé slovo, jelikož kolikrát nejde ani identifikovat jazyk, kterým do něj volá.
Svůj výběr omezují spíše na dřívější a více elektronikou nabitou tvorbu. Dávají však titulní Shimmy Shimmy Blade, kde v originále hostuje i Existereo. Do konce asi hodinového vystoupení pak hrají i dvě další věci z již zmiňované desky. Celý koncert má dobrou energii. Lidé nechávají rozhýbat a užívají si smetánku z francouzské elektronické scény.
Konec je celkem nečekaný. V podstatě z minuty na minutu přestanou dDamage hrát a nastupuje vedle nich další DJ. Ubírám se směrem do backstage, abych s chlapci prohodil pár slov. Po nezbytném představení říkám Jean-Baptistemu, že jsem nikdy nic podobného neviděl, který se místo jakékoli odpovědi jen hlasitě rozesměje. Oba bratři dostávají slovům z rozhovoru a první, co JB po odehrání udělá je koupě tří piv. Frederic se zase okamžitě začíná shánět po hulení, o které podle stavu ovzduší není v Crossu nouze.
Bylo to syrové. Puristé by asi při zmínce o hip hopu ronili slzy, ale pokud někdo maká s MF Doomem, nemůžete nad tím mávnout rukou. dDamage se prezentovali v dobrém světle a ukázali, že elektronika neznamená „lidi schované za monitory“. Přebij to.
