V souvislosti s dvacátým výročím Sametové revoluce se i v mainstreamových médiích začaly objevovat články zabývající se českou historií, jejími milníky, rolemi domácích elit v ní a v neposlední řadě Čechy jako takovými. Pokud to na vás ještě nebylo příliš, dovolil bych si tento okruh článků doplnit. Opakovaně se můžeme setkat s názorem, že se Češi neumějí vyrovnat s úspěchem jiných, proto jej buď přehlížejí, anebo rovnou zpochybňují (což v případě Čechů uznávaných v zahraničí platí dvojnásob). Že většina Čechů se raději bude snažit svádět vinu na druhé, než aby si sama přiznala své selhání a pochybení. Kritizovat vše, co se stalo před rokem 1989, pak patří k oblíbeným domácím klišé, v jejichž případě jsou jakékoli vědomosti o tehdejších poměrech vždy na obtíž.
Všechno toto výše uvedené se pochopitelně zrcadlí také v případě domácí hudební scény. Je mnohem snazší plivat na všechno, co jen trochu zavání obdobím minulého režimu, že si často ani neuvědomujeme, že i v nevlídných podmínkách socialistické cenzury, pasoucí po všem americkém, existovali jednotlivci, kteří nezaostávali za hudebními trendy. Těmto osobnostem je věnován následující článek. A nebojte, nejedná se o žádné plané vzpomínání, ale o skutečně navýsost aktuální události.
Před více než rokem jsem na Metancity uveřejnil článek s názvem Funky Czech-In aneb u nás za socialismu s black music, který byl věnován Lukáši Machatovi a jeho unikátnímu blogu. Ten je stále k nalezení na této adrese, přičemž se po dvou letech konečně dočkal aktualizace. S Lukášem jsme si vyměnili pár emailů a rozloučili se s tím, že se ozveme, až jisté španělské hudební vydavatelství uvede na trh muziku, jaké je věnován jeho blog a na jakou by se rozhodně nemělo zapomenout. Tím vydavatelstvím bylo pověstné středisko hudebních fajnšmekrů Vampi Soul, jež se ve spolupráci s Machatou postaralo o vydání dvou kompilačních desek, dokumentujících československou black music v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století.
Dámy mají přednost, proto začneme s Martou Kubišovou. Tato dnes už legendární zpěvačka patřila jako jedna z mála v Československu k těm, kdo se našli v soulové muzice. Přitom to vůbec nebyl problém, neboť na rozdíl od ostatních na to měla hlas, bez kterého se zkrátka soul zpívat nedá. Její kariéra se váže k souboru The Golden Kids, jenž tvořila spolu s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem a jenž byl v druhé polovině šedesátých let asi tím nejfunkovějším a nejsoulovějším uskupením u Supraphonu. Po roce 1970 byla nucena svou pěveckou dráhu opustit, protože se otevřeně kriticky vyjadřovala k sovětské okupaci. Na její hudební tvorbu se nicméně nezapomnělo, jak ukázal vývoj posledních dvaceti let, včetně právě vydané kompilace s názvem NE! The Soul of Marta Kubišová. Na ní se nachází celkem pětadvacet písní, z nichž úvodní Tak dej se k nám a projdem svět zahrál naposledy ve svém pořadu na BBC i sám Craig Charles. Kupovat můžete jak ve formátu CD, tak 2LP.
