Rapperů a skupin, jejichž popularita šla na začátku nového tisíciletí nenávratně dolů, u nás vystoupilo už hodně a zbývá už jen pár jmen, jejichž klasické hity jsme neměli možnost slyšet na naší půdě naživo. Po sobotním dnu na Hip Hop Kempu si můžeme odškrtnout další v seznamu. Camp Lo bývají ve srovnání např. s De La Soul trochu opomíjenou skupinou, protože vstoupili do hry později a na kontě mají jen jedno album s přívlastkem klasické. To ale nemění nic na tom, že jejich debut „Uptown Saturday Night“ zní i po dvanácti letech svěže a vidět tuhle dvojici naživo jistě potěšilo nejednoho fanouška rapu z 90. let.
Camp Lo nastoupili na stage v košilích a bílých kloboucích, podpořeni dlouhovlasou DJkou (zajímavé, že i předchozí Devin The Dude svěřil gramofony ženské DJce, že by nový trend?). Plusem byla její záliba v přepínání podkladů během skladeb, což byl dobrý tah proti monotónnosti, která je znamením koncertů méně vynalézavých performerů. Pokud jde o samotné Camp Lo, jejich rap naživo obstál a nezaregistroval jsem žádný playback nebo jinou slabinu. Geechi Suede měl možná trochu navrch, každou pecku začínal rapovat on, ale Sonny Cheeba nehrál na koncertu žádné druhé housle.
Přítomní fans jistě ocenili i výběr tracků, ze kterých skupina dala dohromady svůj set. Camp Lo jsou si vědomi, že většina posluchačů je má ráda díky albu „Uptown Saturday Night“, a tak sestavili drtivou většinu koncertu právě ze skladeb z něj. A na těch snad ani nebylo co zkazit. Tři čtvrtě hodiny ve znamení pecek postavených na funkových a soulových samplech uběhly rychle a já dostal všechno co jsem chtěl. Slyšel jsem všechny své oblíbené věci z prvního alba – moji oblíbenou chillout pecku „Coolie High“, funky singl „Black Nostaljack“ a samozřejmě největší hit „Luchini“, kterému předcházelo dvouminutové intro s originálním samplem od skupiny Dynasty. K tomu i pár singů z dalších desek, které se ale s takovým ohlasem nesetkaly.
Neviděl jsem od Camp Lo žádnou strhující show, ale užil jsem si naživo poctivě zarapované pecky z jednoho z mých oblíbených alb z 90. let, a to mi ke spokojenosti stačilo.
