Ekonomie hiphopových webů aneb na co tady doprdele kdo čeká, Milane?
V Česku existuje více než deset hiphopových webů. Jedná se o weby více či méně známé, weby více či méně kvalitní a přínosné, weby více či méně navštěvované. Nebýt recenzí internetových stránek v papírovém Bbaráku a několika málo spíše vyhraněných článků na internetu, zůstalo by tato tématiky zřejmě navždy okrajovou záležitostí, jejíž stopy by šly nalézt maximálně v internetových diskusích či v osobních rozhovorech. Tento esej lze proto chápat jako první pokus o širší postihnutí problematiky českých hiphopových webů. Aby byla legrace, rozhodl se autor vysvětlit důvody, proč tyto weby vypadají tak, jak vypadají (rozuměj špatně), pomocí ekonomického uvažování a terminologie.
Aniž bychom se nutně museli pustit do rozebírání jednotlivých webů, rozeberme si jejich podobu. V naprosté většině případů se jedná o magazíny s dennodenní aktualizací. Nepřekvapí tedy, že gró těchto webů spočívá zpravidla ve zpravodajské, nikoli tedy publicistické činnosti. Kapitolou samou o sobě je pak všudypřítomné nahazování tiskových zpráv. Potenciální čtenář často setká s totožnými informacemi v jeden den na všech českých hiphopových stránkách. V lepším případě navštěvují redaktoři různých webů tytéž zahraniční či domácí stránky, v tom horším si zprávy přivlastňují z konkurenčních magazínů. Publicistika, rozuměj reportáže z koncertů či jiných kulturních akcí, rozhovory, profily, recenze alb, různé přehledy, úvahy, názory apod., je provozována spíše okrajově a často nedosahuje potřebné úrovně, aby takové články vůbec stály za zveřejnění. Tragické jsou v tomto směru především recenze alb, které odkrývají nekompetenci či neprofesionalitu českých rádoby-kritiků.
Autor tohoto eseje se následujícími řádky pokusí dokázat, že takové jednání je přirozeně racionální. Český hiphopový novinář není za svou práci zpravidla finančně odměňován, a pokud ano, jedná se o částku, která nestojí ani za řeč. Množství z nich většinou ještě studuje, a tak je očividné, že pořizování reportáží z koncertů a parties pro ně představuje z hlediska finančních nákladů jistou překážku. Aby ji úspěšně překonali (a zkvalitnili obsah svého webu potřebnou reportáží), nezbývá jim než přistoupit na dobře známý vztah, kdy se propagace konkrétní akce rovná získání dvou novinářských akreditací. Optikou ekonomie, volné vstupy mohou být vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považovány za jediné zisky, jichž tuzemský hiphopový novinář může dosáhnout. Maximalizace zisků je pro člověka v pracovním poměru přirozená. Maximální počet zveřejněných tiskovek tedy jakbysmet.
Toto nás přivádí k dalším souvisejícím faktům. Vedle nahazování tiskovek se pořadatelé akcí rozhodují na základě návštěvnosti webových stránek, přičemž pochopitelně platí pravidlo: „Čím více unikátních přístupů, tím vyšší šance získat akreditace.“ Bohužel se nelze přiklonit k názoru, že v případě hudebních webů platí pravidlo: „Čím kvalitnější web, tím vyšší počet unikátních uživatelů.“ Kvalitu přitom definujme pouze jako přítomnost publicistických útvarů, i když autor eseje nijak nezpochybňuje roli zpravodajství. Z hlediska návštěvnosti je rozhodující Google, jenž pochopitelně nerozlišuje mezi kvalitou a nekvalitou. Důležitá jsou data jako taková, neboli pravidlo č. 3: „Čím víc dat, tím vyšší pravděpodobnost, že se na váš web dostane někdo z vyhledávače.“ Je evidentní, že publicistický text je charakterizován vyšší nákladností, pokud jde o vynaložený čas na jeho vytvoření, než co se týče zpravodajství. Z těchto důvodu je pak nadmíru jasné, že v očích novináře je publicistika iracionální. Jinými slovy, kvalitní web sám o sobě nevytváří zisky.
Jak vidno, pakliže chce novinář maximalizovat své zisky za minimalizace svých nákladů, není pro něj racionální vytvářet kvalitní web. Kdo nakonec utrpí, je čtenář. Ten, pokud nemá RSS, ztrácí svůj čas projížděním desítky webů, kde se dozví nejčastěji to samé. Naštěstí čeští novináři se nechovají vždy (ekonomicky) racionálně. Na některých webech lze vystopovat jistou míru specializace, která se však paradoxně nesetkává s pozitivním ohlasem, máme-li na mysli jejich sledovanost. Jak jistě potvrdí redaktoři Bbarak.cz, Boombap.cz, Allelements.net, Cream.cz nebo Metancity.com, oni sami se chovají většinou mnohem iracionálněji, než je pochopitelné. Podle názoru autora se nelze domnívat, že by kvalita českých hiphopových webů šla někdy za současného stavu věcí rapidně nahoru. Nejenže pro to není důvod, ono je to naopak zcela kontraproduktivní (z ekonomického hlediska, pochopitelně).
