Na následujících řádcích bych vám rád popsal, který desky jsem v roce 2012 poslouchal nejvíc. Nejedná se o žádné top 10 nejlepších desek podle mě, jen to pouze selekce deseti desek/skladeb/projektů, které se mi v tomhle roce nejvíc líbily/nejvíc jsem je poslouchal. Předem upozorňuju, že je tenhle výběr na první pohled dost schizofrenní a všechny položky tohoto seznamu se dost odlišují. Dost to možná vypovídá o mně samotném, ale úvaha na tohle téma sem rozhodně nepatří. Třeba díky tomu narazíte na kus muziky, kterou neznáte a bude se vám líbit. A třeba to ani nedočtete do konce. Neexistuje žádné pořadí, sepsal jsem to jak mě to prostě napadlo.
Cars & Trains – We Are All Fire
Nikdy bych do sebe neřekl, že na pomyslný vrchol nějakýho žebříčku dám desku, která má co dočinění s folkem. Cars & Trains je jednočlenný projekt zpěváka a multiinstrumentalisty Toma Fileppa a hudebně se pohybuje někde na pomezí folku, elektroniky a nevim čeho ještě. V roce 2012 jsem neslyšel víckrát jinou desku, než We Are All Fire. V podstatě se těhle 11 skladeb stalo mým každodenním soundtrackem běžnýho dne. Několik měsíců. U žádný jiný desky si nedokážu odpočinou tak, jako u týhle. Spousta příjemných, možná až melancholických akustických melodií, nekonečno elektronickejch zvuků, pípání, šumění…. Taková skromná deska, která se nikam nesnaží přisrat, jenom jí prostě posloucháte a přemýšlíte nad vším a nad ničím. Naběhal jsem s ní desítky kilometrů a čistil si s ní hlavu v tomhle hektickym světě. Krásnej žlutej vinyl. Štve mě jen jedna věc – že jsem nedal Cars & Trains gig v Praze na Sedmičce.
Giraffage – Comfort
Jednadvacetiletej producent ze San Francisca, na kterýho jsem narazil díky ještě mladšímu (16 let) producentovi XXYYXX. Tihle dva spolu jeli na podzim evropský turné, v rámci kterýho byli i v Praze, ale jak je mým dobrým zvykem, na jejich show jsem se podívat nebyl. Instrumentální deska Comfort sice vyšla už na konci loňskýho roku, ale já jí objevil až pár měsíců zpět. Miluju atmosféru tohodle "bedroom dream-popu". Comfort se stal mým cestovatelským soundtrackem, v podstatě žádnou jinou desku nedokážu ve vlaku poslouchat s větším zaujetím od začátku do konce. Pokaždý, když jí poslouchám, tak vidím okno ve vlaku a nekončící pole.
Bene & Aran Epochal – Medvedí singel
Soundtrack letošního léta. Toto je piknik bejby. Sedmipalcovej split vinyl dvou interpretů, kteří se na první pohled k sobě vůbec nemusej hodit, ale jejich společná chemie funguje na 110%. Pro Beneho mám hroznou slabost už delší dobu. Můj nejoblíbenější cz/sk (ne)rapper vůbec. Track Medvedie týždne je moje nejoblíbenější cz/sk skladba letošního roku. Bůhví, která je druhá, ale žádná mě z fleku nenapadá. Češi do toho a dneska hrajem. Super obal, super podpisy uvnitř, #celedobre ty vole.
TNGHT EP
Mám rád Hudsona Mohawka. Tenhle projekt mě nenechal spát už od začátku. Už první singl Bugg´n byl super a zbytek EP se nesl v podobném duchu. I přesto, že veřejnost celý EP dost odsoudila, že je to přeceňovaný, tak mě baví pořád od začátku do konce. Jen je škoda, že největší hymna TNGHT R U Ready tam není.
2 Chainz feat. Kanye West – Birthday Song
Když jsem na začátku mluvil o schizofrennosti, tohle je přesně ten případ. Rád u muziky někdy úplně vypnu. Rád poslouchám úplný kraviny. Často řikam, že hranice mezi genialitou a úplnou sračkou je hrozně tenká. Tohle je přesně ten případ. Navíc podpořenej krásně bizarnim videoklipem. Jsem v kuchyni.
Gucci Mane – Trap God
Podobnej případ jako 2 Chainz. Jednoznačně nejstupidnější věc, kterou jsem letos poslouchal. Mike Jones současnosti. Ale hrozně dobře celej ten mixtape funguje. Tracky jako Get Money, Gas and Mud, nebo Baby Wipes. Nemůžu to nijak odargumentovat, it´s Gucci!
A$ap Rocky – Goldie
A$ap Rockyho jsem začal pořádně vnímat až právě díky Goldie. Díky tomuhle tracku jsem se pak zpětně dostal k Live. Love. ASAP. Goldie je pro mě track roku, co se rapový scény týče. Hymna na první poslech, super video. Kdybych měl říct, na jakou rapovou desku se těšim, tak řeknu z první Long. Live. ASAP.
Orbital – Stringly Acid
Track z letošního návratu techno / acid house dvojky Orbital z desky Wonky. Track, kterej mě vždycky dokáže naplnit nějakou zvláštní energií. Podobnej styl muziky jsem sice poslouchal před víc jak deseti rokama, ale tenhle track mě prostě baví. Zbytek desky skoro vůbec. Ale tenhle jeden prostě jo.
Azealia Banks – 1991 EP
Nejlepší female emcee současnosti. Oba její letošní releasy, 1991 EP a mixtape Fantasea, jsem točil v iPodu jednu dobu nonstop. Nádech devadesátek, krutej, rychlej a přesnej rap. Navíc je to konečně raperka, která je prostě hot. Žádnej vorvaň v růžovejch legínách.
Stratasoul – Luvly Isles
Tenhle žebříček jsem měl připravenej už asi od začátku prosince a hrozně jsem doufal, že až vyjde novinka od mýho oblíbenýho slovenskýho producenta Stratasoula, tak jí sem zařadim. Nezklamal. Od Slovenčina pre samoukov jsem čekal na nějakej souvislej projekt s jeho jménem. Luvly Isles je přesně to, co jsem čekal. Super atmosféra. Celá deska mě baví poslouchat jako jeden track, nerozlišuju, kde jeden track končí a kde začíná další. Jo a v jedné skladbě tam mluví Bene. Nemůžu bejt spokojenější. Nahrajte prosím pokračování SPS. V únoru navíc vychází 7" vinyl v nákladu 100 ks, super práce od ajlávjmuzik.
