Je sobota. Klasická sobota. Dlouhé vyspávání, řešení co k obědu a ke všemu došlo kafe. Naštěstí mě drží při životě myšlenka, že večer tu hraje Mr. Dibiase, 14KT, Flying Lotus a další. Když už konečně na stole stojí to kafe, tak natěšenej projíždím a pouštím vinyly těch výše vypsaných mých hrdinů. Poté sjíždim nějaký videa na youtube a už se nemůžu dočkat večera. Těším se na to, že se zase osobně setkám s 14KT a jsem zvědav, jestli si mě ještě pamatuje.
Hodina H nastala a já vcházím do klubu. Na to, že je teprve 7 večer, tu už je celkem hodně lidí. Na jedný scéně hrajou jen čeští DJs a jsem příjemně překvapen. Nedrtěj tam mojí srdcovku Party Up od štěkadla a podobný laskominy. Ani nejedou styl hrušky vs jabka. Prostě jedou věci, který mám rád a ještě ke všemu vkusně odehraný. A to je dobré znamení. Ke všemu to lidi evidentně baví. S postupem času se klub narvává lidma a okolo desátý tu už je tak 2500-3000 lidí. Celkem úlet.
Říkám si, kde je ten 14KT, za půl hodiny má hrát. Po chvilce ho potkávám i s Mr. Dibiase a k mé radosti okamžitě vypálil, že „Vau, rád tě vidim.“ A dáváme se do řeči. Sranda bylo slyšet, že je nervózní, že před tolika lidma ještě nehrál. Pak se šel připravit a už ho vidim, jak se chystá odehrát set. Dává tu většinou svoje věci a jim příbuzné. Říkám si, jak asi lidi na tohle budou reagovat? A super. Jedou. Občas mu to sice ujede, ale mrdám se na věcech, který mám od něj najetý.
Po odehrání se brodim tou masou lidí ven, jelikož v klubu se nekouří. Pak přichází na řadu Mr. Dibiase. Jeho styl je ještě více „poruchový“. Lidi ale jedou. Jen je škoda, že má sebou i MCho, který místo aby vhodně doplňoval, tak spíše kazí. V klubu už brutální mačkanice, ale nálada na bodu milion.
Pak přichází zlatý hřeb večera. FlyLo rozbaluje fidlátka a klub jde do varu. Nikdy bych nečekal, že takováhle muzika bude drtit takovouhle masu v klubu. Ale lidi znaj jeho věci a mocným aplausem uvítavaj každou věc, kterou začíná hrát. Nebo spíše, jakmile ucejtět v mixu náznaky nějaké další věci, tak okamžitě nastává davové šílenství. Osobně mám od něj rád jen některý věci a tak nějaký jeho elektrárny neprožívám, ale zcela mě fascinuje sledovat ten dav, kterej je evidentně v extázi. Zajímavé na jeho setu je i to, že střídá nálady a když jsem např. viděl ohlas na The Healer od Erykah Badu, tak jsem jen nevěřícně koukal.
Za řevu celého klubu aso po dvou hodinách Flying Lotus končí svůj set a já odcházím nadšeně domů. Kamarád, kterého jsem vzal sebou je nadšený. Že o těchto jménech nikdy neslyšel, ale že se bavil jako nikdy. Já si jen opkuji větu – Na těchto jménech 3 tisíce lidí? Vau. A ihned si spokojeně říkám, že se to někam pohlo, že tu jsou akce, co mě zajímaj a jak je vidno, nejen mě. A s plným uspokojením, že se to v Čechách někam pohlo, odjíždím domů.
Ráno se ale probouzím a zjišťuji ale, že to byl jen sen. Říkám si, nevadí, třeba to po těch malejch krůčkách bude jednou i tady. A že už se ty krůčky dějí. Takže mě to vlastně vůbec neštve. Pak mě ale k smrti nasere, že mi došlo kafe.
PS: Některé části obsahu jsou dle skutečných událostí, jen místem konání není Praha, ale San Francisco.
čti také:
BLOG by PUFAZ vol.6: Record Store Day 2012 (Amoeba, Los Angeles)
