Jo, dělá to asi hodně lidí, ale proč to neudělat taky…
Jak už jsem psal – vydal jsem “The Remixtape”, dostal se pod TyNikdy a jel labelovou tour se super lidma… Jako bonus jsem se konečně ostříhal, byl poprvé na Hip Hop Kempu, dostal se na vysokou a v létě měl víceméně první práci, ze které jsem po 2-3 týdnech neutekl a zůstal v ní až do konce (*plácám se po rameni*), takže jsem hodně spokojenej, ale jelikož jsem tenhle post zamýšlel trošku jinak, než jako výčet mých “achievementů”, tak se radši rychle vrátím k původnímu konceptu a tím jsou nejlepší desky z roku 2010… so here we go.
Český desky
Psát tady sebe by byla blbost, někdo by to mohl brát jako pouhej egotrip a ve finále je to “free internet release”, ale – jo, pořád mě to baví a jsem s “The Remixtape” spokojenej (až na některý basy)) aka “ahoj DTonate”))) ).
Každopádně kdo pro mě udělal u nás desku roku je Paulie Garand a jeho Harant.
Ano, baví mě to víc než Dezorient Express od Prago Union, což je taky super deska (i když HDP je podle mě lepší), ale Harantovo “harantství” mi prostě sedlo víc a velkou zásluhu na tom mají určitě bubny. Někdo může namítnout, že se na Harantovi “řeší” často podobný věci a některý tracky ve finále neřeší i nic, ale pokud je to “nic” na bubnu od DTonata… tak mi nezbývá nic jinýho, než citovat Seana P: “I rhyme about nothing and sound like something”. No a co.
A propos: ano, u mě je 75% tracku buben a 25% tracku text (pokud to není jen instrumentálka, tam ty procenta jsou myslim jasný).
Další fajn desky: IdeaFatte – Doma, Rest a DJ Fatte – Premiéra, Oliver Lowe & Friends – Peníze nebo Život, DJ Wich & Rasco – The Untouchables
Zahraniční desky
Tady jsem čekal… a marně. Evidence měl vydat, pak měl vydat o něco pozdějc, zase o něco pozdějc a… nevydal, což mě trošku zklamalo, protože to měl být (aspoň pro mě) highlight celýho roku, ale co už. Něco do toho vlezlo – rozumim a nečertim se.
Nakonec je teda u mě deska roku Hocus Pocus – 16 Pieces. Skoro vůbec tomu nerozumim, ale ani trochu mi to nevadí (poslechni si Vocab! z minulé desky). Jsou tam neskutečný bubny a moc často se nestává, že mě deska dojme, takže tady je první místo jasný. Další desky jsou víceméně bez pořadí, protože dělat nějakej žebříček i s pořadím by bylo odporně složitý a ve finále by to asi ani nešlo, takže: Boog Brown & Apollo Brown – Brown Studies, Epsilon Project – Audacity, The Foreign Exchange – Authenticity, Freeway & Jake One – Stimulus Package, The Left – Gas Mask, LMNO & Kev Brown – Selective Hearing Part 2, Ovall – Don’t Care Who Knows That, The Roots – How I Got Over, Nottz – You Need This Music (a vyšlo to pěkně na “top10”).
Teď mě ještě napadl “nejoblíbenější track”, ale… nevim. Bylo by to složitý. Každopádně věc, kterou jsem si pustil letos asi nejvíc, je Best of Times od Strong Arm Steady a tím bych to chtěl všechno nějak “ukončit”. Byl to fajn rok a doufám, že tenhle bude aspoň stejně tak fajn. One.
“Respect your mind and celebrate the best of times… now let’s ride.” – Phonte
