Po delší době zdravím všechny čtivochtivé na stránkách svého blogu. Nejprve chci poděkovat za pozdravy a názory v diskuzi pod mým minulým článkem, díky všem.
Již od konce prázdnin v sobě řeším zajímavý spor. Přispělo k němu také pár mejdanů v srpnu a v září, které jsem absoloval. Je sice hezké, že většina djs v této zemi začíná hrát díky Seratu rádoby multižánrově, ale občas mám z toho všeho zvláštní pocit. Když se vžiju do role nenáročného posluchače, kterej chce vyrazit někam na klasickej páteční hip-hop mejdan – bez živých koncertů a čistě v režii djs – asi bych byl zklamán tím co uslyším. Nejdřív trošku od hlavní myšlenky odbočím. V českém párty djingu již dlouho nesmyslně vládne kult pseudo nejnovějších joints, kdy djs, hlavně ti mladší, sedí celej den u počítače a googlujou ukradený, ještě nevydaný proma, jenž niko nikdy neslyšel a možná ani neuslyší. Tahaj kvanta muziky z různých šílených blogů v kvalitě, která je pro djje hodně na pováženou a myslí si kdovíjak jsou cool. Ano, dj by měl hudebně vzdělávat, ale všeho s mírou, přece jen by měl především bavit. A ona multižánrovost… pro mě to neznamená zahrát na hip-hop večírku hodinovej set z disko a house vypalovaček devadesátejch let. Pro mě je mltižánrovost opravdu průřez muzikou jako takovou, v multižánrovém setu nechci slyšet jen klasickej house a starý pop hitovky, který zná každej – chci aby v něm zazněl rock, funk, elektro, breakbeat, drum-n-bass, bmore, ale především hip-hop, kterej má hezkou českou vlastnost, že si z každého hudebního stylu ukradne pro sebe to nejlepší a širokou paletu různorodejch stylů a hudebních postupů hezky stmelí do harmonického a zvukově vyváženého setu. Problémem začíná být to, že velká část djs si na svým Seratu ujela víc než je zdrávo a začíná být trošičku někde jinde než drtivá většina českých posluchačů. Přece jen, ruku na srdce, ve finále jsme pořád na hip-hop party, kde by měl hrát dj z větší části hip-hop a také by měl osazenstvo klubu BAVIT. A hrát něco jen kvůli tomu, že to je standart evropské klubové muziky, že to hrají přední klubový djs, na které chodí úplně jiný lidi než u nás na hip-hop je blbost. O prázdninách jsem byl svědkem nocí, kde avízovaný hip-hop či rnb byl vše, jen ne opravdu hip-hop a rnb a otráveným návštěvníkům se pak těžko vysvětluje, proč za svoje peníze utracené u vstupu dostali něco o co vlastně ani nestojí. Lidé si na příště rozmyslí kam investovat svůj drahocenný čas a peníze – může se totiž stát, že do klubů na hip-hop přestanou chodit úplně.
Vždycky jsem měl pověst djje, kterej rád mixuje spoustu dobré muziky napříč žánry, hudbu dynamickou, taneční a samozřejmě i kvalitní, ať je to pop, metal či underground rap. Hrával jsem takto, protože všichni kolem mě hráli téměř to samé a já jsem měl tendence mejdany ozvláštnit a okořenit něčím netradičním, chtěl jsem aby se lidé opravdu bavili. V současné době se však začínám více vracet k hip-hopu, abych okořenil klubový večírky, který by sice měly být hip-hop, ale klasickýho rapu si do uší bohužel moc nenalejete. Asi ideální by bylo rozlišovat, co se konkrétní večer bude hrát, zda hip-hop či klubová muzika. Bohužel, aby lidé přišli, musí u nás promotér na plakát napsat hip-hop, pokud tam bude dvakrát podtrženej bmore club či baile funk, nepřijde vůbec nikdo. Je to škoda a djs jsou u nás víceméně v pasti. Lidé si stěžují, že už se na mejdanech hip-hop skoro nehraje a djs se naopak snaží posouvat hranici zábavy trošičku někam jinam. Chápu obě dvě strany a je mi líto, že u nás to nefunguje podobně jako třeba v Anglii nebo alespoň v Německu – pokud chci rap, jdu na ten a ten mejdan, pokud chci slyšet něco víc, zajdu na támhle toho djje v tam tom klubu. Dj potom nemusí poslouchat připomínky otrávených fanoušků a fanoušci nemusí prosit zpruzeného djje aby jim zahrál to, na co do klubu přišli. Patrně to je dneska zatím zhola nemožné, ale stále věřím v lepší zítřky. Avšak cesta některých djs, a.k.a. jít přes mrtvoly či „já vím nejlépe na co by měli lidi tančit“ je podle mě špatná a povede k postupnému vylidňování klubů. Kapitola sama o sobě je skutečnost, co všechno je za hip-hop či rnb v dnešní době považováno, co jsou schopni někteří djs pustit, to už je opravdu i na mě moc. Mrzí mě také skutečnost, kterak sem byl před rokem jistými djs osočován z toho, že nehraju crunk ale house a ejhle, ti všichni rádoby real dnes hrají ty samý house pecky, který sem občas kdysi pouštěl já.
Na konci prázdnin jsem si zahrál na několika místech, kde se hip-hop stále hraje a jsem vděčnej, že můžu pustit starý pecky, jenž nejsou až tak provařený a na který reaguje celej klub. Takovej je třeba Mělník, kam posílám pozdrav pro celé zdravé jádro, takový jsou kluby v menších městech, kam zavítám sám či se svým věčným, sympatičtějším a známějším souputníkem Lill Taffym. Velmi mě překvapil Event v Hradci Králové, hlavně večírky Hip-ho&rnb Coctail – poprvé jsem zde hrál někdy v polovině srpna a byl jsem celkem otrávenej. Pořád někdo něco chtěl, pojem dj se toho večera rovnal pojmu jukebox, dokonce si prý jeden fanoušek stěžoval majiteli, že se nehraje to, co je na plakátě. Nicméně další tři mejdany byly super, ze začátku jsem si vždycky vystřihl sety z klasickejch hip-hop hymen a k ránu jsem díky výborné atmosféře mohl hrát cokoliv, od rocku až po funky. Čím je Event vyjimečnej, to je neustále relativně velký počet lidí na čistě klubový mejdan bez kapel, což není pravidlem ani v některých, daleko větších městech. Prim v tomto směru u mě ale stále drží Plzeň, s neuvěřitelným klubovým podhoubím.
Hodně lidí se mě ptá na letošní Hip-hop kemp. Na tuto otázku odpovídám velmi nerad, těžko vám odpoví nezaujatě člověk mého věku. Asi by ho lépe zhodnotil nadšený 18letý návštěvník, který prostojí všechny koncerty v kotli v první řadě. Já jsem si osobně kemp užil ve společnosti své milované, viděli jsem několik djs, které jsem chtěli vidět, nestihli jsem hodně djs, které jsme také chtěli vidět. Potkal jsem spoustu přátel a zejména v sobotu proteklo spousta litrů alkoholu. Kapely mě zas tak moc nezajímaly a před hlavní stageií jsme trávili opravdu minimum času. Co mě fakt velmi zklamalo byla stage, kterou měl pod palcem Tuco. Určitě tedy nezklamal svou hudební kvalitou, zklamal mě přístup fans. Očekával jsem, že hlavně po dvanácté bude hangár plný tancechtivých lidí, kteří se příjemně odreagují potom všem hip-hop/rapu/rnb/brejku atd. Vůbec. A přitom djs jako Kazey či Mental Cut patří ve svých zemích k těm nejpovolanějším a o zábavu se umí postarat, o tom není sporu. Dalším zklamáním byla taková zákulisní perlička, přijdeme s Illuzionists na stage ve VIP hangáru, kde jsme měli společně zahrát dvouhodinový set a místo pěti gramofonů a prostoru pro náš další equipment nás čeká stísněnej stage v podobě korby vojenskýho auta se dvěma gramci, který se tam tak tak vejdou. Opravdu velká škoda, ale chápu že organizace tak velkého eventu je velmi náročná činnost a nějací Illuzionists v pátek večer nejsou zrovna prioritou. Hip-hop Kemp je jako celek určitě kvalitní akce, ale trošku ho v očích interpretů shazují drobnosti v podobě organizace různých vedlejších stageií – markantně to bylo vidět třeba během zmatků na IDA batllu na Vestax stagei – či dlouhými frontami na akreditacích. Chaosu se nevyhnul ani letošní Semtex culture, bohužel duchovní otec hhstage Affro zrovna nasazoval své partnerce Sabs snubní prsten a tudíž nemohl být tím pevným a klidným organizačním pilířem jak tomu obyčejně bývá (ještě jednou gratulace bro a hodně stěstí).
Tak takové bylo dvoudílné vzpomínání na léto od Djje Maztaha. Doufám, že jsem vás opět nenudil a doufám, že hodně z vás bude přemýšlet o mých úvahách v první části článku. Pokud chceme kvalitní party, nesmíme čekat, že vše změní jen djs a promotéři. I fanoušci by měli muzice věnovat trošku více času ve svých hlavičkách, vnímat ji alespoň do té míry, že budou vědět na jakého djje vlastně jdou a že nestráví nesmyslně celej mejdan u baru, kde se slijou totálně do mrtva, přičemž dobrá muzika pro ně bude jen jakousi nutnou kulisou jejich přízemního počínání. Na stránkách toho blogu by jsme se nyní měli setkávat častěji a jako bonus očekávejte vždy nějakej ten mixtape či live set. Takže někde v klubu brzy na viděnou.
Související:
BLOG by MAZTAH vol. 1
