Tak nám další prázdniny opět protekly životem, stejně rychle, jako voda v dravé horské říčce. Pro mě osobně možná rychlej, než kdykoliv před tím. Uteklo či proběhlo také spousta mejdanů a právě letošní festivalová, či letní klubová atmosféra ve mně zanechala spoustu zvláštních pocitů, o které se s vámi po vysilujícím naléhaní Rudyho Pufaze podělím.
I když jsem počítal spíše s tím, že letošní léto nebude tak hektické jako minulé prázdniny (absence Hip-Hop All stars festivalu či Hip-Hop Jamu i jiných dříve pravidelných akcí) hluboce jsem se zmýlil a celé prázdniny jsem opět prožil ve společnosti mého milovaného mixpultu, gramofonů a za volantem luxusního Mondea).
Letní sezónu jsem otevřel stylově a sice hraním na závěrečné párty na jednom z nejdůležitějších tanečních podniků ve střední Evropě – Street Dance kempu v Jedovnicích a pár dní na to jsem předskakoval show Wu-Tang Clan v Praze. Dalo by se říct, že těmito dvěma eventy se střetávají dva světy současného hip-hopu. Zatímco Indoor hip-hop jam byl o klasice, o 90bpm a o nostalgii i přes relativně ne tak staré poslední album Wu-netopýrů, Street Dance kemp byl spíše o taneční muzice se kterou se klasický hip-hop čím dál víc propojuje. Je faktem, že house a elektro hiphopový fanoušek začína ve velké míře akceptovat (myšleno spíše globálně) a je zajímavé vzpomenout si na tu mezižánrovou nevraživost která panovala v hiphopovém táboře před pár lety. Doba se mění a zdá se mi, což je pozitivní, že lidé se chtějí více bavit a už je jim patrně jedno na jakej hudební žánr, případně jsou ochotni akceptovat i muziku, kterou by si doma asi sami nepustili. Bohužel toto funguje v případě, že na Street Dance kemp či do Radosti FX zavítají cizinci a svým entuziasmem strhnou i českého fanouška, který patří k těm nejkonzervativnějším příznivcům muziky. Zjednodušeně řečeno, celkem mě překvapilo, kolik se na této akci, která je mimochodem top přehlídkou aktuální hip-hopové módy a streetwearu hrálo house music. Od elektra až po tvrdý house na pokraji techna. Pobavil mě také nářek některých účastníků kempu, že toho housu je až moc. Kdyby mi toto řekl někdo před 3-4 lety, tak si o něm myslím, že buď spadl z koruny pekelně vysoké dřeviny, nebo že se zabývá vymýšlením hodně sci-fi hypotéz. Svoje vystoupení na Street Dance kempu bych raději nekomentoval, kdo se někdy zkusil postavit se za gramofony na akcích tohoto typu ví, že hrát pro poloprofesionální tanečníky je poměrně složité – jedná se totiž o individua neuvěřitelně přemlsaná hudbou, kteří chvílemi už neví, na co by chtěli tančit, v raních hodinách spíš křepčit jako smyslů zbavení. Na jedné straně si představte plný parket bavících se lidí, což je super, na druhé straně neustálé požadavky co se hudby týče, změn tempa a podobně. Nikdy jsem nebyl dj – jukebox, nikdy nebudu a s tímto přístupem mám občas velký problém.
Po zážitcích ze Street Dance kempu, pln eufórky z lásky k baile funku, bmoru a elektru, která možná letos konečně dojde ocenění, aniž by si při poslechu mejch setů ťukali fanoušci na čelo (jak se bohužel často stává, když hraje například nepochopený my man Tucowski) jsem po pár dnech odjel na festival Pohoda, kterej kdykoliv, bez většího přemýšlení označím za nejlepší hudební festival na území bývalého Československa. Měl jsem sebou velmi milou společnost, tudíž mě zas až tak nevadil fakt, že minulej ročník byl pro mě osobně zajímavější. Hraní v Tic Tac tentu proběhlo hodně šíleně, jelikož jsem začínal se dvěma zírajícími fanoušky do blba a tichem ve stanu – a to prosím někdy v jednu ráno. Nakonec při závěrečné půlhodince plné baile funku a booty bass, elektra a poporockovejch sraček pulsovala stage solidním tempem, takže spokojenost. Atmosférou a prázdnou V.I.P. akreditací prostě Pohoda boduje. Málem bych ještě zapomněl zmínit jednu z nejpovedenějších letních klubových akcí této sezóny, která se uskutečnila den před mou cestou za pohodou na Pohodu. Tímto svatořečeným místem je hustej klub PH+ v Plzni, kde jsem mixoval téměř vše od popáren, přes latíno, old school disco, osmdesátky, hip-hop až po Sindena a Crookers. Vstup od 18, skvělá nálada, rychle uklidněná rvačka, prostě je cejtit, že starší toho maj víc naposlouchanýho a umí se trošku jinak bavit než náctiletí (nic proti vám, vy k tomu taky časem dospějete). Speciální props musím udělit Dj L.P.D. kterej je pro mě nejen člověk, kterej dělá super mejdany, ale také djskej bůh, jenž nemá v týdle zakomplexovaný zemi sobě rovnýho.
Jelikož už vidím vaše unavený červený oči, nechám vás odpočinout, pro dnešek skončíme a přiští tejden zase na stejným místě, pokud vás zajímají postřehy zpoza gramofonů z českých a slovenských klubů či mejdanů.
Díky za přízeň, užijte si víkend.
související článk y o : DJ Maztah
rozhovor : DJ Maztah – CZ DJ´s mě víceméně nezajímají
