Ani si na první setkání s Bleubirdem nepamatuji. Nevydává dlouho, tak tři, čtyři roky, ale asio o to víc klade důraz na kvalitu. Stačí připomenout jeho debut Sloppy Doctor, spolupráci s Evropany na Gunporn či Candy´s 22. Jeho horká novinka se jmenuje rip USA a má náboj, jak málokteré jiné album. Co se změnilo od Sloppy Doctor? Jak vypadal proces nahrávání rip USA? A o co jde ve válce Izraele a Palestiny?
Ahoj Bleubirde, jak se máš? Tvá minulá deska Sloppy Doctor byla vydána před téměř 4 roky. Co se od té doby změnilo?
Mám se výborně. Díky. Sakra, fakt je to tak dlouho? Chlape, všechno se změnilo. Má perspektivita i způsob, jakým vidím život a vyjadřuji se. Neustále jsem cestoval a ignoroval ostatní části mého života, přestěhoval jsem se do Montrealu, vyzrál jsem, začal jsem pořádně hrát fotbal a ping pong, ukradli mi kolo, byl mi navýšen kredit na kartě, napálil jsem to s kolem do rozjeté dodávky, nahrál několik tracků a ukázek na různé projekty, poznal, jak jsou Helsinky za deště na hovno, předělal má vystoupení, pak mě chytla nostalgie a zařadil jsem starý repertoár zpět. Nenaučil jsem se ale ještě dostatečně Francouzsky a mé kuchařské schopnosti jsou s mým otcem pořád nesrovnatelné, taky mi chcípla bazalka. Místo dosavadní nenávisti vůči hudebnímu průmyslu, jsem se naučil jej i ocenit a má otrávenost se změnila v kouzlo, které mě nutí se tomu smát . Svět se nezbláznil, ale šel tímhle směrem a to si zrovna začínáme uvědomovat. Než něco nenávidět, jsem se raději naučil to respektovat, snažím se usmívat, ale pořád mám ruce za zády. Takže se změnilo snad vše, co mohlo.
Pojďme na tvé nové album rip USA. Ve Very Beautiful Dangerous Joke rapuješ: „I don´t want to be indie“ a ve Switchblades pak: „I don´t make music you can dance or fuck to.“ Myslíš, že to je možné být úspěšný a nedělat přitom levnou muziku?
Samozřejmě. Frank Zappa, The Rza, Jello Biafra, Mike Patton, Sage Francis, El-P. Jen to zabere hrooozně dlouho. Vždycky mi to bylo vysvětlováno jako šachy, jenže ty jsem nikdy neuměl, takže jsem dřív jen bezstarostně tahal figurkami, jak se mi chtělo, až jsem pak jednou přišel na to, jak hrát. Postavil jsem pěšce a připravil strategii. Vzhledem k tomu, že hudební průmysl je dneska dost přeplněný a velkou roli hraje technologie, musíš si postavit pevné základy. Občas ale musíš i dráždit a být zábavný. Přitom musíš hledat i finance a vzít i různé šílené příležitosti. Nezapomeň se ale usmívat, i když jdeš hlavou proti zdi, protože třeba ty cihly prorazíš a budeš moct prostrčit ruku. Věřím, že je spousta sraček, které se přes noc objeví a do rána upadnou v zapomnění, ale pokud se soustředíš sám na sebe a baví tě to, tak alespoň jednou budeš mít úctu sám k sobě… a když ne, kurva, stejně to byla jízda.
Hell Country je neuvěřitelná věc. Co tě vedlo k tomu to napsat?
Inspirací mi byla má kamarádka Elisa. Je to o její cestě životem a mém boji najít smysl v tom svém. Ten vztah mezi tím, koho a co miluješ. Rozdíl mezi tím, co říkáš, a tím, co děláš. Začal jsem to psát na turné a dodělal u Aliase doma. Vždycky jsem od něj chtěl podobný typ beatu, který by připomínal Watching Water. Tím, že jsem byl u něj doma s jeho ženou, zvířaty a rostlinami mě to přimělo uvažovat nad tím, co jsem kdy a proč udělal. Ten způsob psaní textu byl pro mě výjimečný, ale cítil jsem se dobře a přirozeně. Ačkoli to neomlouvá, že nepraktikuji to, co říkám, tak alespoň můžu říct, že tohle je část mého života, kterou bych chtěl změnit: „If I’ve never fed a starving child with my own hands, then I’ve been making too much music.”
I Make Weird je zajímavá cesta, jak popsat svoji muziku. Mluvil jsem se Scottem a ten říkal, že to zabere nějaký čas pochopit tu desku. Myslíš, že fandové tvoji desku můžou vůbec plně pochopit?
(smích). Od chvíle, kdy ji nechápu sám tak myslím, že už asi nikdo. Možná to ale některé lidi trkne. Pokud tě to chytlo a hnulo s tebou, pak jsem svoji práci zvládl. Moje muzika určitě vyžaduje pozornost. Už mi pár lidí říkalo, že je má deska Sloppy Doctor docela sebrala. To sám potvrdím, protože jsem se psaním toho alba dostával z vlastních problémů. Pokud tam je nějaká spojitost, posluchač to nemusí pochopit, tohle jsou mé názory a připomínky.
In Duct Tape říkáš: „America can be saved only by what it´s trying to destroy.“ Můžeš to rozvést? Co tím myslíš?
Byl jsem dost překvapený hostováním Subtitle. Slyšel jsem, že jste se potkali skrz myspace. Je to pravda? A co si myslíš o fenoménu myspace obecně?
(smích). Můj první kontakt s ním byl na myspace, ale potkali jsme se až před dvěma lety, kdy přijel do Montrealu. Byli jsme okamžitě kámoši. Dokonce se teď bavíme i o tom, že bych na jeho labelu B.E.A.R. vydal desku kompletně produkovanou od Labwaste. Jinak myspace mi obohacuje i kazí život zároveň.
Rip USA je velmi emocionální. Stejný pocit při poslechu jsem neměl od Cageova Hell´s Winter. Byl to záměr dostat veškeré emoce na desku, nebo to je prostě jen způsob, jakým děláš muziku?
Přesně, tohle je prostě jen můj současný způsob, jak dělám muziku. Všechno si to beru při nahrávání sebou a mluvím o tom, co cítím. Nemůžu své pocity držet v sobě, to by mě zničilo. Raději se je snažím ze sebe dostat ven, vybrat je a poučit se z nich.
Myslím, že tvá lyrika se od Sloppy Doctor dost změnila. Souhlasíš?
Ano, samozřejmě. Já se změnil, Endemik se změnil, svět se změnil! Jsem na tom fyzicky i psychicky jinak. Myslím, že se mé psaní zkvalitňuje, jelikož se snažím na to pořádně soustředit.
Jaké jsou 3 nejdůležitější věci, které bychom měli o rip USA vědět?
1) rip USA The Birdfleu je desátá deska od Endemik a důležitá ukázka kvalitní muziky, pro kterou hladovíme! Endemik se v roce 2007 zbavuje jakýchkoli srovnání a vytváří si své vlastní místo.
2) při bližším pohledu se zdá neuvěřitelné, kolik práce do toho za celou dobu šlo. Tolik rukou ten materiál měnilo, remixovalo, upravilo, předělalo, mixovalo, míchalo, přehrálo, nahrálo a definovalo. Všechny části pocházejí odjinud a skrz jeden obrovský proces zapadli dohromady. Něco začalo se Solem, od kterého jsem před 3 lety dostal ve Španělsku beaty, přivezl je na Floridu a nechal zremixovat Skyriderem. Pak jsem do všeho přidal Davida Pastoriouse a Ryan Fritche! A tím, že Skyrider ještě jednou nahrál a zremixoval ty tracky jsem musel Davida vyzvednout u něj doma v Melbourne na Floridě a odvézt ho do Skyriderova School Bus studia, aby znovu nahrál basovou linku. Vokály pak byly nahrány ve School Bus studiu, tady u nás v Montrealu v Endemik studiu (nazvaném Space Moon Snow Cat). Hell Country se pak nahrávalo i zmixovalo u Aliase v San Franciscu. Data neustále proudila mezi Skyriderem a Scott Da Rosem, který nahrával většinu mých vokálů, sám na konci zremixoval veškerou muziku a vokály a také přispěl vlastní produkcí. Pak přišli Nuccini, Lutwe a Shortfacedbear. Switchblades původně udělal švýcarský producent Chris Cardiak a na album jej zremixoval mocný Maker z Galapagos4. Požádal jsem Instruments o intro, které by znělo jako staří Dead Kennedy nebo Circle Jeks, a dali mi přesně to, co jsem chtěl. To ohromné množství spolupráce a talentu v tom je ohromující. A ten tvrdý způsob, jakým inženýr Lapointe zmixoval a zmástroval to album je prostě úžasný. Ani snad nemusím zmiňovat, jak fajn bylo psát skladby se Solem, Filkoe176, Subtitle a Jim Wunster. Tenhle projekt nám sežral skoro 3 roky života a teď se řítí na vás!
Je to pro tebe rozdíl dělat na albu jen s jedním producentem (jako bylo Gunporn) a skoro s 10 jako teď?
Jak to vlastně s Gunporn vypadá? Byl to spíš nárazový projekt, nebo můžeme očekávat další desku?
Nevím. Myslíš, že uslyšíme další Sebutones, Latyrx nebo Deep Puddle? Marcus už se mnou ani nemluví. Siaz se přestěhoval na Tahiti a dělá v hotelu u bazénu. Nomad se proměnil v jednorožce a odletěl do nějaké magické země, jejíž jméno jsem zapomněl. Ale já a XNDL jsem pořád v pohodě.
Ve tvém rozhovoru s UGSmagem jsi řekl, že ses přestěhoval do Montrealu, aby ses izoloval od tvé rodiny a přátel, kteří neviděli rapovou kariéru jako reálnou věc. Jak se na to koukají teď?
V květnu také plánuješ „rip Europe“. Těšíš se na evropské turné? To bude poprvé, co přijedeš sám, ne?
Duben a květen. Skoro 2 měsíce. Vždycky se na Evropu těším. Už jsem tam párkrát sám byl, ale i s Grand Buffet, Sole, Gunporn a Zucchini Drive. Teď dám některé koncerty sám a některé s francouzskou kapelou X-Makeena. Fakt Evropu miluju, dokonce se svojí holkou plánuji stěhování do Berlína. Táta se narodil v Itálii, takže mám dvojí občanství. Teď ještě musím získat evropský pas.
Zajímáš se o politiku. Na decse jednou zmiňuješ konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Není tajemství, že USA mají s Izraelem velmi dobré vztahy. Jaký je tedy tvůj názor na izraelsko-palestinský spor?
Je to spíš otázka peněz a ropy. Bílý bůh proti černému ďáblu. Závod o využití zdrojů, než se vyčerpají. Pak co? Proč Spojené Státy pokračují v podpoře Izraele? Chceme tu jejich pevnost na středním východě. A pro lidi, kteří tam žijí, je těžké říct, zda je někdo správný či špatný, pokud bojují na obou stranách. Každý chce bránit svoji „domovinu“. Nikdo nechce, aby spadla raketa na dům jeho babičky, ani být umístěn do soukromého vězení kvůli zákonům ženevské dohody. Oni jsou jen pěšáci ve hře bohatých proti chudým. A náboženství. Náš bůh může zničit vašeho boha! Válka tam je už stovky let, takže to není nic nového. Dneska se akorát maximalizují způsoby, jak z toho profitovat ve prospěch USA! Myslíš, že palestinské děti vidí rozdíl mezi americkou helikoptérou a americkou helikoptérou řízenou izraelským pilotem? Ne. Vyrůstají obklopeni velkou a smrtí a odmala jsou učeni nenávidět. Amerika to zatím vše sleduje, mastí si kapsy a uděluje státní zakázky firmám jako Haliburton + CACI, které vlastní tlustí texaští ropní magnáti, kteří sponzorují politické kampaně! Tím si můžou dovolit koupit další luxusní jachty, aby uplatili lobbyisty kaviárem, děvkama a kokainem. Nepochop mě špatně, myslím, že jsou rodiny v Saúdské Arábii a Kuvajtu, které rovněž profitují z krve svých lidí. Skutečná otázka ale zní: „Kdy Čína povstane a zachrání nás?“
Myslím, že to byla pěkná tečka. Díky moc Bleubirde. Přidáš ještě něco?
Ne, myslím, že jsem toho řekl už dost. Chci u vás dát koncert!!!
