Černým koněm letošního Hip Hop Kempu byl pro mě jednoznačně atlantský umělec B.o.B alias Bobby Ray, který atakoval stage v sobotu jako jeden z prvních vystupujících. Tohle jméno jsem měl v hlavě zařazeno do kategorie „jeden z těch nových, o kterých pořád píšou zahraniční blogy“, ale až do sobotního odpoledne jsem mu nevěnoval prakticky žádnou pozornost. Chyba. B.o.B není průměrným nováčkem, který se odkudsi vzal a začal být populární. To mi bylo jasné už na začátku, kdy jsem na stagi viděl, jak se připravuje kapela. Hip-hop se zapojením nástrojů mám rád, je to příjemné zpestření oproti obyčejným rapovým koncertům, kterých už jsem viděl minimálně sto, takže jsem zbystřil a čekal, co bude.
Před řídkým davem, který se během koncertu znásobil, spustil Mr. Bobby úvodní pecku v rytmu reggae a postupně přešel k hip-hopovějším věcem, které ale občas křížil s jinými styly. Zazněl i jeho part v „On Top of the World“, čili skladbě, která se objevila na posledním albu T.I., na jehož labelu momentálně B.o.B připravuje své debutové album.
Spousta jeho věcí se nesla v rychlejším tempu a byla podpořena zpívanými refrény, což ve spojení s kapelou dodávalo koncertu melodičnost. B.o.B se očividně bavil, poskakoval a tancoval po stagi a každou chvíli komunikoval s publikem. Rapově a především zpěvem mi připomínal staršího atlantského kolegu Andre 3000. Spolupracoval sice s několika rapovými superstars, ale působil na mě pořád jako skromný rapper, který miluje tvorbu hudby a je znechucený tím, co se hraje v rádiích, což taky zmínil v jedné ze skladeb, kterou zajel bez hudebního doprovodu. Zřejmě nejsilnější položkou na setlistu byla chytlavá singlovka „I'll Be in the Sky“, před kterou B.o.B dal prostor členům kapely na krátká sólová představení, ale bodovaly i zbývající skladby a na žádnou slabou chvilku nedošlo.
Škoda, že se B.o.B nedočkal lepšího času, kdy by ho mohlo zkouknout více lidí. Nepochybuju o tom, že o tomhle chlápkovi ještě uslyšíme a pokud se snad na Kemp dostane ještě během některého z budoucích ročníků, bude už mezi headlinery. Pro mě osobně nejlepší zážitek z letošního Kempu a nevěřil bych tomu, že někdo z ostatních přítomných se nudil.
Čti předchozí report: Black Milk live @ HHK 09 > Report
