„The Declaration“ je název nového alba od Ashanti, jejího prvního od roku 2004 a čtvrtého celkově. Podle názvu by se mohlo zdát, že půjde o něco velkolepého či zlomového. Ashanti to sama vysvětluje tím, že při nahrávání tohoto alba se poprvé cítila svobodná. Na albu je sice stále logo labelu The Inc, ale Ashanti už nespolupracuje s uzavřeným týmem lidí z labelu. Místo toho si pozvala producenty jako L.T. Hutton, Rodney Jerkins, Jermaine Dupri nebo Akon a po polovičním úspěchu předchozího LP „Concrete Rose“ se snaží vrátit na vrchol s novým zvukem.
Určitá změna je znát. Její dřívější hudbu charakterizoval název posledního alba, kde slovo „Concrete“ (beton) bylo symbolem pro tvrdost, hip-hop, a „Rose“ (růže) prozměnu pro R&B. Tentokrát nemá její album tak hip-hopový nádech, ale zní uhlazeněji. Ashanti se v podstatě přizpůsobila současnému mainstreamovému R&B a její album má všechno, co průměrné album v tomto stylu obvykle má – pěknou zpěvačku, osvědčené hitmakery, hosty, kteří jsou momentálně hot (když to není Lil‘ Wayne nebo T-Pain, pak to musí být Akon), jeden nebo dva hity, které ho prodají a dále jen nezajímavou výplň.
Ashanti v intru prohlašuje, že tímto albem deklaruje sebe samotnou. Těžko říct, co tím myslela. Její vzhled na coveru dekalruje spíš Beyoncé a zbylých 48 minut alba deklaruje převážně nudu. Občas některá skladba zaujme produkcí, občas chytlavou melodií, ale žádná z nich vám nedá pocit, že slyšíte něco výjimečného. Totéž se dá říct o Ashantině zpěvu. Její nezajímavý hlas vás sice neohromí, ale to, co z něj Ashanti vytáhla, je zřejmě její maximum.
Nakonec tahle deska přeci jen nabízí pár tracků hodných poslechu. První z nich, „Good Good“, je v tracklistu až na devátém místě a hned při prvních sekundách je jasné, že tahle věc je o třídu výš než předchozích osm tracků. Může za to Dupriho chytlavý podklad, ale i Ashantin text o tom, že její kluk se vždycky vrátí domů kvůli jejímu „good good“, které ostatní holky nemají. Další jasná volba pro rádio je hned následující „Body on Me“. Akonovy hostovačky někomu možná lezou krkem, ale když udělá hit ze všeho, na co sáhne, těžko mu přestane zvonit telefon s prosbama o spolupráci. A pokud se Ashanti rozhodla udělat erotický song, nemůže v něm chybět Nelly. Mezi ty příjemnější momenty alba patří i následující „Mother“, kde Ashanti děkuje mámě za dobrou výchovu. Nakonec je třeba vypíchnout povzbuzující track „Shine“, který hudebně i tématicky připomíná „Beautiful“ od Christiny Aguilery.
Čtyři silné tracky na konci bohužel rozpačitý výsledek tohoto alba nezachrání. Vydání „The Declaration“ provázely dlouhé odklady, a pokud k nim docházelo kvůli tomu, aby se mohlo album vylepšit, pak se klidně mohlo ještě párkrát odložit. Ashanti bohužel vydala další album, na které si za pár let vzpomenou jen skalní příznivci. Poslouchat se sice dá, ale nemá nic, čím by vyčnívalo nad průměrem.
Ashanti The Declaration:
01 Intro
02 The Way That I Love You
03 Your Gonna Miss
04 So Over You
05 Struggle
06 Girlfriend
07 Things You Make Me Do (Feat. Robin Thicke)
08 In These Streets
09 Good Good
10 Body On Me (Feat. Akon & Nelly)
11 Mother
12 Shine
13 The Declaration
