Pamatuju doby, kdy jsem si říkal, že se budu muset smířit s tím, že je nikdy neuvidím naživo, leč se vrátili z albem "Among the Trees" a tento rok
naservírovali "Since The Last Time". Před dvěma lety zničili Roxy a teď je na řadě Abaton.
Ošklivé pondělí, celý den mizerně, naštěstí se blížil večer a s ním již netrpělivě očekávaný koncert Arested Development. Klub Abaton se slušně plní, předkapela postrádá smyl, je krátce po půl desáté a na stage již v plném Abatonu vylézají Arrested. Speech, coby velitel a posel dobré nálady, jako vždy roztančená Eshe a paní hlas Nicha. Dále Mistr basu Za a zbytek, se samozřejmě nechybějícím Baba Oje, kterému je již uctihodných 73 let.
Kdo zná dobře tvorbu AD, ví co čekat. Energie a upřímnost je prána do publika v koňských dávkách. Znějí věci z cenami ověnčeného debutu "Three Years, Five Months and Two Days in the Life of…", dále z trochu opomíjeného, leč výborného alba Zingalamaduni. Lidi jsou nadšení, ale ne a ne se donutit k většímu bordelu. To nastává až s "Tenessee" a první pořádný pogo je na "Easy My Mind". Dostává mě jamování na konci skladeb, kdy už mám pocit že je konec, ale vše se ještě vždy vygraduje do jednoho refénu apod. Holt klady živé kapely jsou nepřekonatelné. Jelikož je to turné k jejich novému albu, přichází na věci jako živelná "Miracles" či roztancované "Sau Paulo" nebo vynikající "Down & Dirty". Jen jsem doufal, že také zazní "Nobody Believes Me", což považuju za nejlepší skladbu na "Since te Last Time". Když proběhnou trackz jako "United Front" "Africas Inside", "Give a man Fisch", celý Abaton je ve varu. Skáče se, tleská se, opakuje se, tak to má být. Nesmí samozřejmě chybět procítěný "Redemption Song" (originál Bob Marley) a hlavně "Rainyn Revolution" (jsem v tranzu). Opět musim zmínit jasný klad živé kapely, jelikož to jamovaní, které probíhalo, bych mohl poslouchat donekonečna, i kdyby se jednalo o stále stejný rytmus. Stejně jako v Roxy má masák basák Za svoje sólo, kde vybrnkává jeden hit za druhým a celé to zakončuje skladbou "Billie Jean" od Michaela Jacskona, kterou si spokojeně pobrukuje celý Abaton.
Jedinou kaňkou je přede mnou stojící občan, který celou show čeká jen na "People Everyday" ,ale "bohužel" si prvně musí vyslechnout hymny jako "Mr.Wendal", "Mamas Always on Stage", "Revolution" a další. Jelikož znám vše co kdy vydali, a to i Speechovy sólovky, tajně doufám, že proběhnou i věci jako "Can U Hear Me?" nebo nepřekonatelná "Like Marvin Gaye Said (Whats Going On)", i když to bych mohl vyjmenovávat desítky dalších. Neználci se dočkali, "People Everyday" mocně jede celý Abaton.
Kdo nebyl, ať se mlátí do hlavy, tohle byl Koncert. Možná AD nejsou tak "aktuální", ale o to víc důležití, jelikož jejich pojetí hip-hopu tu má své pevné místo. Tohle byla očista. Chci tuhle kapelu vidět na festivalu.
Na zbytek fotek se jako obvykle podívejte na www.eri-ador.com
