Amerie pro mě znamená hlavně jednu věc – „1 Thing“. Tenhle hit jsem od jeho vydání slyšet minimálně stokrát, od té doby ale uběhly dva roky a ze zbytku jejího druhého alba „Touch“ si moc nepamatuju, ačkoliv mě na první poslech dostalo. Zpěvačka s korejskými kořeny se tedy koncem května pokusila překonat laťku z minula a vyrazit na pomoc těm, kdo se v létě potřebují osvěžit nějakou funky muzikou.
Amerie nedisponuje nijak ohromujícím hlasem a její alba nebývají označována za budoucí klasiky, ale můžete si být jisti, že když vydá desku, bude na ní hit. Navíc se drží svého stylu, který bych popsal jako popové R&B, které se vrací ke zvuku 70. a 80. let. Právě její záliba v oldschoolových instrumentálkách, ve kterých často figurují fanfáry a úderné bicí, je pro mě hlavní důvod, proč si pustit její album a jsem rád, že od toho neupustila ani tentokrát.
Tím ale nechci říct, že se Amerie nikam neposouvá. Naopak, fakt, že na albu chybí její objevitel Rich Harrison, svědčí o tom, že zpěvačka chtěla zkusit něco nového. Pozvánku dostali převážně vycházející nebo méně známí producenti, ze zaběhlých jmen, která vyčtete v bookletech mnoha dnešních R&B alb, je tady akorát Bryan Michael Cox. Další sympatická věc je, že Amerie se nespokojí jen s rolí loutky, která zazpívá na objednávku napsaný text a shrábne prachy, ale pokračuje v tom, co začla na poslední desce – zapojuje se do produkce i textů, v jednom songu dokonce hraje na flétnu a podepsaná je i jako výkonný producent.
Co se týče tracklistu, ten je klasicky rozdělen na první, rychlou část a pomalejší zbytek, přičemž lepší je rozhodně začátek. Amerie je někdy přirovnávaná k Beyoncé – obě skvěle vypadají, jejich videoklipy se neobejdou bez tance a úspěch sklízejí díky energickým singlům, zatímco pomalejší věci jim tolik nesednou. Pokud jsem v úvodu mluvil o osvěžení, tak zezačátku album plní tuhle roli skoro bezchybně a působí jako vychlazený (sem si doplň svůj oblíbený drink) uprostřed třicetistupňového dne. Kromě typické Amerie, kterou dostanete v několika peckách v čele s hymnou „Gotta Work“, která zní jako by ji dělal Harrison, si můžete vychutnat lahůdky s nádechem 80. let jako „Some Like it“, moji oblíbenou „Make Me Believe“ nebo chytlavou „Crush“.
Pak se ale album dostane doprostřed a dále už se jenom líně vleče. „That’s What U R“ je příjemná romantická věc, která si své místo na začátku videoklipu „Take Control“ zaslouží, ale mám-li zůstat u přirovnání k drinkům, pak zbytek desky je jako teplý lahváč, z kterého se vám akorát chce usnout. Evropská verze alba, kterou mám k dispozici, má trochu zbytečně jako bonus track „1 Thing“ a svižnou věc „Losing U“, ve které se producenti Kore & Bellek možná až moc inspirovali Lil‘ Jonem.
Po několika posleších si myslím, že „Because I Love it“ je její nejlepší deska a na rozdíl od těch předchozích nezůstává první singl „Take Control“ osamocen mezi potenciálními hity, což dává Amerii naději, že se jí tentokrát podaří prolomit prokletí 2. singlu, které ji doposud provázelo. Mezi prvními sedmi tracky byste si měli najít své favority, zbytek záleží na vašem vkusu, ale já jsem kvůli němu musel srazit hodnocení.
Amerie – Because I Love it:
01. Forecast (Intro)
02. Hate2LoveU
03. Some Like It
04. Make Me Believe
05. Take Control
06. Gotta Work
07. Crush
08. Crazy Wonderful
09. That’s What U R
10. When Loving U Was Easy
11. Paint Me Over
12. Somebody Up There
13. All Roads
14. 1 Thing
15. Losing U
CD k recenzi poskytla společnost SonyBMG.
