Začínal jako rapper, spolupracoval s DJ Exilem nebo japonským Cradlem. U Stones Throw Records vydal již dvě sólové desky, s tou poslední se mu podařilo prorazit do hitparád a tak se taky stalo, že Aloe Blacc byl hlavní hvězdou letošního festivalu United Islands.
Pokud znáte jména jako Aretha Franklin, Courtis Mayfield nebo Marvin Gaye a produkci vydavatelství Motown, možná jste si při koncertě také připadali jako při lekci hudební historie. Ale byla to vlastně radost, vidět tolik lidí tančit na takovou hudbu, i když je to prostě retro soul a vy víte, že vznikal ve spolupráci s lidmi od Truth&Soul, kteří pomohli do hitparád třeba Adele nebo Amy Winehouse.
Přes naprosto zjevnou únavu, dal Aloe rozhovor a nechal kreslíře Radima Lisu, aby se pokusil, téměř ve tmě a během pěti minut, vyšvihnout osobitý portrét.
Měl jsi několikrát možnost koncertovat v Evropě. Dá se porovnat publikum v USA a v Evropě?
Myslím, že tu rozdíl je. Americké publikuim má přístup k tolika hvězdám a čeká, že je někdo bude bavit. A mají velká očekávání, někdy až příliš velká. Zdá se, že v Evropě je ten životní styl uvolněnější, lidi se chtějí bavit a vlastně se baví sami. Lidi se tu umí bavit.
Jaké byly tvé první hudební zážitky, které zpětně vidíš jako zásadní pro svůj hudební vývoj?
Asi když jsem se dozvídal o hip hopu a začínal jsem jako b-boy jako malý kluk, taky vliv Michaela Jacksona a jeho klipu Thriller a taky velký koncert, na kterém jsem byl, kde hrály velké hvězdy jako Wu-Tang Clan nebo Mary J Blige.
čti také: Usměvavá duše: Aloe Blacc
A tvoje první zkušenost s hudební tvorbou?
Začal jsem psát jako devítiletý, psal jsem rýmy jako rapper. Tenkrát jsem nezpíval, to trvalo dost dlouho. Chtěl jsem psát jiné příběhy a být více emocionální a tak jsem se rozhodl začít zpívat.
Co se týče vyjadřování emocí je tedy rap svazující?
Není to lehké vyjádřit rozmanitost emocí rapem. Možná se to zpěvem naučím lépe a budu se moci vrátit k rapu a být více emocionální.
Aktuálně vyšla tvá spolupráce se švédským producentem Aviciim, plánujete celou desku v tomto stylu?
Byla to jen jedna spolupráce, možná. Rád dělám písničky a když je pak nějaký DJ chce zremixovat, je to šance získat další uši, lidi kteří poslouchají soul nemusí poslouchat taneční hudbu a naopak. Takhle mohou sdílet své světy.
Jak jste se s Aviciim seznámili?
Pracuje na svém albu v L.A. a Mike Shinoda z Linkin Park mu doporučil, aby se mi ozval, tak se ozval a tu písničku jsme nahráli s Mikem Einzigerem, kytaristou z Incubus a Avicii to pak remixoval…
To jsem netušila, že jsi takhle propojen s hudebníky napříč žánry.
Ano, je to fajn, všichni navzájem respektujeme tvorbu toho druhého.
Co ti přinesla spolupráce s labelem Stones Throw, co to pro tebe znamená?
Mají dobré jméno a lidé je uznávají a kupují si hudbu, protože je to Stones Throw a ví, že to bude dobré. Za ty léta jsme zažili skvělé koncerty po Evropě a taky jsem měl možnost spolupracovat s dalšími lidmi z labelu. Stále dělám underground ale další album vydám na Interscope, tedy mou soulovou tvorbu. Co se týče hip hopu, zůstávám u mého přítele DJe Exila a jeho Dirty Science.
Občas se zapomíná na doprovodné kapely, můžeš svou kapelu představit?
Polovina kapely jsou francouzi, dechová sekce je z Kuby, ale žijí v Berlíně, jsou to moji dlouholetí přátelé a vždy s nimi hraji na evropském turné, je to fajn sdílet s nimi zase pódium. (pozn. pianista a vokalista kapely je francouzský producent Alex Finkin)
Mnoho soulových hudebníků je známo pro své angažované texty. I ty v textech poukazuješ na problémy, které vidíš ve společnosti. Co aktuálně považuješ za největší problém, co bys chtěl změnit?
Největší problém vidím v nedostatku soucitu. S láskou a soucitem se podle mě dá vyřešit většina problémů na světě, když milujete lidi kolem sebe neznečišťujete svět, nepřenášíte problem, ale děláte něco, abyste pomohli.
autor rozhovoru : MaryC (KRUTON Radio Show)
