23/10/2009
Wax Poetics
www.waxpoetics.com/
„He´s supercool and he knows kung-fu!“
Jednou z nejočekávanějších událostí roku 2009 byl Black Dynamite, film, jenž je reminiscencí, poctou a zároveň parodií blaxploitationu. Tento béčkový filmový žánr vznikl počátkem sedmdesátých let, a přestože v něm mnozí vidí oslavu života amerických černochů, faktem zůstává, že blaxploitation nebyl než reakcí na vzrůstající oblibu návštěv kin mezi Afroameričany – finančním kalkulem. To však nemění nic na tom, že spousta blaxploitation snímků se stala kultem, zásadním způsobem ovlivnila životy mnoha lidí a dodnes jsou hojně vyhledávaným odkazem filmového průmyslu. Této tradice je si upřímně vědom i Black Dynamite Scotta Sanderse a Michael Jai Whita, a proto se nadmíru povedl. Tato recenze se však netýká filmu, nýbrž soundtracku, neodmyslitelné součásti blaxploitationu, jež zpravidla film jako takový několikanásobně překonala, pokud jde o kvalitu.
Nevím, zda je rozumné, abych se pouštěl do srovnávání filmu a jeho hudebního doprovodu, ale asi to bude v jistých ohledech nezbytně nevyhnutelné. Překoná výtečný film muziku, anebo tomu bude, jak je zvykem, naopak? To vám prozradím až závěrem mé recenze. Original Motion Picture Score (záměrně uvádím celý název, protože Black Dynamite má vlastně soundtracky dva!) si vzal na starost Adrian Younge, vysokoškolský učitel práva, multiinstrumentalista, skladatel, aranžér, producent, zvukový inženýr, střihač a kdoví, kdo ještě. Teď asi nikoho nepřekvapí, že Younge se o celý soundtrack postaral prakticky sám. Akorát pro pár recitací a zpěvů si pozval několik přátel. Za využití stejných nahrávacích postupů a hudebních nástrojů jako v sedmdesátých letech pak dohromady dali vzniknout dílu, které lze velmi dobře zaměnit za některou z původních nahrávek zlatého věku blaxploitationu a které myslím některé i překoná. A to se prosím jedná o Youngův debut!
Začátek ztělesňují vůbec nejfunkovější záležitosti, jaké soundtrack Black Dynamite nabízí. Po tematickém úvodu nastupuje „Cleaning Up the Streets“ s tradičně chytlavou wah wah kytarou a groovem, který z ní dělá jeden z největších hitů desky. Totéž bychom mohli říci o skladbě „Shine“ se zpěvačkou Dionne Gibson a nijak v tomto smyslu nepokulhává ani „Black They Black“, jež je však bohužel příliš krátká. Jinak se ale nese celý soundtrack v duchu spíše pochmurném, přemýšlivém a tklivém. Ostatně Black Dynamite přece vypráví vážný příběh, tak se moc není čemu divit. Zde bych si dovolil vypíchnout písně „Jimmy´s Dead“ včetně její instrumentální verze a „Chicago Wind“. Hledáte-li něco přímějšího, intenzivnějšího a agresivnějšího, pak je tu „Rafelli Chase“. Závěr potom patří odlehčené ódě „Dynomite“, která, jak už znalci určitě tuší, sestává ze znělky, jíž ve filmu uslyšíte asi stopadesátkrát.
Pokud platí, že soundtrack je pouze muzikou k filmu, tomuto tvrzení vyhovuje Youngovo dílo dokonale. Jestliže však očekáváme od jeho nahrávky plnohodnotné album tak, jak se to povedlo jen několika málo umělcům, Black Dynamite má navzdory všem svým přednostem ještě jisté mezery. Z toho důvodu uzavřu tuto recenzi následujícím kompromisem: Original Motion Picture Score v podání Adriana Younga je stejně dobrý jako film Black Dynamite samotný. Nemohu říci, že by byl lepší nebo horší. Oba počiny jsou nadmíru povedené, takže pokud jste ještě neměli tu čest, určitě se vypravte do nejbližšího kina, kde Černého dynamita dávají, a zároveň si sežeňte soundtrack k této povedenosti. Stojí to za to!
Adrian Younge – Black Dynamite OST
01. Black Dynamite Theme
02. Cleaning Up the Streets
03. Man with the Heat (Superbad)
04. Shine
05. Jimmy´s Dead
06. Shot Me in the Heart
07. Black They Back
08. Gloria (Zodiac Lovers)
09. Anaconda Malt Liquor
10. Jimmy´s Apartment
11. Jimmy´s Dead (Interlude)
12. Chicago Wind
13. Raffeli Chase
14. Jimmy´s Dead (Instrumental)
15. Dynomite (Suckapunch Re-Edit)
