Common se přiblížil legendárnímu LP „Like Water For Chocolate“
Common vydal svojí jedenáctou řadovku a nenápadně se zařadil mezi největší klasiky ve hře. Za sebou obrovskou porci kvalitní hudby, a když jsem se díval na jeho koncert z roku 2015 z LA, překvapilo mě, jak v klidu sype jeden hit za hitem. Od první desky „Can I Borrow a Dollar“ (1992) se jeho kariéra pořád posunuje dopředu, a i když je pravda, že dříve narození ho možná znají spíš jako herce, ti co sledují rapgame ale dobře ví, že tenhle trueskool artist pořád vydává zajímavá alba. Na nové desce se Common spojil se svým dlouholetým kamarádem, bubeníkem, producentem Karriem Rigginsem, který byl u zrodu takových projektů jako „Suite For Ma Dukes“ a stojí za většinou věcí, které vydává Okayplayer. Riggins byl vždycky na pomezí jazzu, hip-hopu, mixuje různé žánry, ale jazzový vliv u něj převládá, což na téhle desce velice cením. Na tomhle albu se Common podle mě přiblížil asi nejvíc zvuku svého legendárního alba „Like Water For Chocolate“ (2000), které mu produkovali fejmoví Soulquarians aka Questlove (The Roots), J Dilla, James Poyser, D’Angelo a Pino Palladino. Výsledek sice není tak artový, zvuk celkově víc hladí a je víc popový, ale pocit z celé desky je hodně soulful, což je, jak na creamu víme, vždycky dobře…
Název „Black America Again“ odkazuje na současnost černé Ameriky, jejíž historie se po několik staletí pořád opakuje – v roce 2016 se slovo rasismus stále skloňuje a bohužel se nezdá, že by to mělo přestat.
„Black children, they childhood stole from them
Robbed of our names and our language, stole again
Who stole the soul from black folk?
Same man that stole the land from Chief Black Smoke“
Úvodní singl desky je hodně naléhavý, a když v závěru nastoupí The Nejvíc aka Stevie Wonder, jsou cítit všechny ty zbytečně zmařené lidské životy. Common tepe i do svojí komunity, neobviňuje jenom bílou majoritu. Lyrika vždycky patřila k jeho silným stránkam a podání má naprosto strhující – tohle je angažované, ale přitom to nikam zbytečně netlačí. Asi nejlepší věc na albu je pro mě poklidná a tak trochu jiná pecka „Red Wine„, kde zpívá Syd tha Kid z The Internet a Elena. Tohle „Červený víno“ je výborný ročník, to se musí pít a hlavně slyšet. Na desce je také Commonův dlouholetý spolupracovník a homie, zpěvák Bilal, který ke Commonovi patří už od roku 2000, kdy společně zabili v premierovce „The 6th Sense„. Na „Black America Again“ se nachází celkem na šesti peckách, nejvíc mě baví v závěrečné „Letter to the Free„, jejíž název mluví sám za sebe. Určitě bych zmínil ještě lehce feministickou agitku „The Day Women Took Over„, která je další soulful boombap zářez.
Spolupráce s Honzou Legendu jsem se tentokrát celkem obával, protože Oscarem ověnčený song „Glory“ byl na mě až příliš kýčovitý, tentokrát se sice taky jedná o kategorii „vítězná“ pecka – klavír, housle, ale vše ubíhá přirozeně, „Rain“ se určitě dá hrát i v rádiu a nedokážu si představit, že to někoho urazí. Určitě bych ještě vyzvednul další soulful věc „Love Star“ – Common vždycky uměl milostné pecky, v textu nejsou žádné výplně, ale prožité věci, kterým se dá věřit, no a když je rapuje tenhle sympaťák ze Southside… Common na téhle desce spolupracuje s mnoha hosty, ale album pořád táhne on, k tomu angažované texty plné Black Lives Matter odkazů, ale nekoná se žádné brečení, nadávání, Common byl a je pozitivní conscious rapper. Příjemné překvapení na závěr je, že na předposlední pecce „Little Chicago Boy“ účinkuje Commonův otec Pops, který měl na každé řadovce závěrečné zamyšlení. Pops bohužel zemřel v srpnu 2014, Common měl ale natočené pásky s jeho promluvami a jedna z nich se dostala i sem. Spolupráce s Rigginsem se vyplatila, soulful boombap je přesně ten zvuk, který Commonovi sedí, pro mě zatím určitě deska roku. Obama sice končí, ale Chicago jede!
1. Joy and Peace (feat. Bilal)
2. Home (feat. Bilal)
3. Word from Moe Luv Interlude
4. Black America Again (feat. Stevie Wonder)
5. Love Star (feat. Marsha Ambrosius & PJ)
6. On a Whim Interlude
7. Red Wine (ft. Syd tha Kid & Elena)
8. Pyramids
9. A Moment in the Sun Interlude
10. Unfamiliar (feat. PJ)
11. A Bigger Picture Called Free (feat. Syd tha Kid & Bilal)
12. The Day Women Took Over (feat. BJ the Chicago Kid)
13. Rain (feat. John Legend)
14. Little Chicago Boy (feat. Tasha Cobbs)
15. Letter to the Free (feat. Bilal)
– produkce Karriem Riggins, kromě 3 a 9 Robert Glasper,
4,8,15 Riggins a Glasper, 11,14 Riggins a Frank Dukes
release day: 4.11. 2016
label ARTium, Def Jam – http://thinkcommon.com/
