Čtvrtek, devět hodin večer, Lucerna Music Bar, Praha. Na tuhle hodinu je stanoven začátek akce, já ale sedím v sále jen s dalšími zhruba třiceti lidmi a v hlavě mi vyvstává vzpománka na koncert Dudleyho Perkinse, poslední akci, kterou jsem na tomhle místě zažil. Tehdy hrál společně s LMNO pro početně nejslabší publikum, jaké jsem zatím na koncertě zahraničního rappera viděl, a už jsem se začínal bát, aby si Kurtis Blow neodnesl stejný zážitek. Music Bar se naštěstí pomalu zaplnil a hlavní hvězdu nakonec vidělo podstatně více lidí než Perkinse, i když návštěvnost měla hodně daleko k tomu, aby se lidi mačkali.
Přeskočím DJe, který klub zásobil striktně rapovými klasikami, a posunu se zhruba na půl jedenáctou večer, kdy na stage přišel Kurtisův syn. Poprvé po dlouhé době se mi u koncertu amerického MCho stalo, že se nedostavil „efekt nosiče ručníků“, kdy lidi začnou dělat bordel, i když na stage přijde jenom rapperův bodyguard.
Popravdě jsem nevěděl, co vlastně čekat od sedmačtyřicetiletého Kurtise. Tenhle člověk je legenda, která měla zásadní podíl na vývoji rapu, ale dokáže zadiktovat v roce 2007, skoro 20 let od svého posledního alba, a zabavit publikum, jehož minimálně polovina byla v plenkách v době, kdy se v amerických klubech hrál jeho první hit? Kurtis začal svoji show hitem „If I Ruled the World“, který později předělal Nas, a bylo mi jasné, že tohle bude příjemný večer, kde styl a zvuk 80. let bude hrát hlavní a vlastně i jedinou roli. Oldschoolovou atmosféru dokreslovala banda b-boys, které si Kurtis Blow pozval na pódium a ještě předtím předvedl sám, že breakdance mu v jeho věku není stále cizí. Jeho doprovod tvořil ještě b-boy Iron Monkey a Kurtisův syn, který tu byl hlavně od toho, aby zdvojoval.
Když v 1. polovině koncertu naložil Kurtis Blow většinu ze své zásoby hitů, myslel jsem, že show je u konce. Druhou část ale vyplnila vzpomínka na klasický rap, kde Kurtis zajel známé hity od Sugarhill Gang, Grandmaster Flash a ostatních pionýrů, a dokonce i „Jump Around“ od House of Pain, přičemž hodně komunikoval s publikem, které mu pomáhalo s texty. Ve vynuceném přídavku došlo na breakovou vložku, kterou Kurtis doplnil údajně nikdy nevydaným bboy trackem. Publikum ale stále nemělo dost a k mému překvapení dalo podruhé nahlas najevo, že ještě nechce jít domů. Ve druhém, podle mě neplánovaném přídavku se tentokrát zpíval hit „Daydreamin'“. Pak následovala autgramiáda a prodej CDs.
Určitě jsem rád, že jsem se na tohodle průkopníka šel podívat. Bylo jasné, že Kurtis Blow bude o něčem jiném než hip-hopové koncerty, na které je naše země zvyklá. Jeho show mi nezůstane v hlavě jako jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl, ale rozhodně mě bavila. Nic jiného jsem ani nechtěl.
Fotky hledejte klasicky na www.eri-ador.com během dnešního večera.