22.7. 2014,
ARTium, Def Jam, defjam.com, thinkcommon.com
Už 42letý Common na první pohled nevypadá a ani nezní jako vyřízená rapová hvězda ve středních letech. První desku sice vydal už v roce 1992 a asi by jsme dokázali spočítat na prstech jedné ruky, kolik rapových hvězd se z tohoto roku udrželo v první lize. Za jeho úspěchem určitě stojí vynikající flow, zapamatovatelný, jedinečný hlas, lyrika a parádní čich na výběr beatů od producentů jako J Dilla, Kanye West, Ahmir Questlove Thompson, I.D. nebo Pharrell.
Na tiskovkách k nové, jubilejní, desáté řadové desce „Nobody ́s Smiling“ Common prohlásil, že se v současnosti cítí jako na začátku svojí kariéry. Vybudoval si sice slušnou fanbase, na druhou stranu lidi kolem třicítky, čtyřicítky už bohužel nejsou zrovna ti, kdo by chodili na rapové koncerty, no a ti mladší vědí, že Common hrál v několika filmech, že chodil se Serenou Williams a tím to asi končí…
„Nobody ́s Smiling“ je album, které je věnována Commonově rodnému Chicagu, kde se „nikdo nesměje“, protože město zachvátilo násilí, ovládají ho gangy. Zrovna v červenci, kdy Common album vydal, bylo jenom za jeden víkend postřeleno na ulici 82 lidí, z čehož 14 zraněním podlehlo. Celá deska se nese v temnějším duchu, než jsme u Commona zvyklí, Common byl přece jenom vždycky ve škatulce angažovaného „správňáka“, s kterým by šla i tvoje máma ráda na drink.
Hlavní změna je u beatů. Čekalo se, že když celou desku produkuje Commonův dlouholetý parťák No I.D., ponese se v klidnějším duchu – boombap, soulful sound. Common s No I.D. ale vsadili na změnu, chtěli reagovat na to, co se v současnosti odehrává na rapové scéně, proto je větší půlka alba klasický Common a ta druhá současnější sound.Při prvním poslechu jsem se trochu zděsil, přece jenom Common je sázka na jistotu a když ho člověk poslouchá od roku 97 a od té doby se pokaždé těší na jeho další album, pak může změna trochu překvapit. Do toho nezastírám, že současný rap v čele s Lamarem nebo Schoolboy Q mi vůbec nic neříká. Po pár posleších sem si ale zvyknul na temnou náladu alba, začal se projíždět zajímavými, občas provokativními texty, ale hlavně je radost poslouchat rappera, který má co říct a přitom neni přehnaně intelektuální pro pár „osvícených“ nebo stupidně podbízivý pro většinu.
Z těch „rychlejších“ songů mě baví pecka „Black Majik“, kde Common vypráví o tom, jak po celou kariéru byl schopen udělat z ničeho něco a kde na featu rapo-prozpěvuje kalifornská Jhené Aiko. Klipem obdařená „Diamonds“ je zajímavá ve chvíli, kdy rapuje Common, bohužel na refrénu je tu Big Sean, kterého v tomhle songu jednoduše nemůžu.
Tahle detroitská mladá puška tady tak podivně mluví, drmolí a podotýkám, že některé jeho mainstreamové věci jsem schopen poslouchat, ale tady se to fakt nepovedlo. Zase na jeho sloku ale jen tak nezapomenu.
„Speak My Piece“ a sampl z „Hypnotize“ od Biggieho by mohla být dobrá věc do klubu, Commonovi tenhle beat sedí, užívá si každé slovo. Titulní „Nobody ́s Smiling“ je nejtemnějsí věc na desce, procházka Chicagem, kde se na ulici nabízí šlapky, prodává koks, na ulici, kde se vydělávají peníze, a to zrovna v Chicagu, odkud je současný americký prezident. Tohle není úplně příjemný poslech, ale rozhodně jedna z lyricky nejsilnějších věcí na desce.
No a pak už to jede v klasických kolejích, rnb pecka „Real“, kde hostuje v refrénu Elijah Blake, pro někoho možná moc cheesy, ale pro mě jedna z příjemných věcí, která mi v autě bude rotovat hodně dlouho. Hudebně i textově nejsilnější věc je rozhodně „Rewind That“ do příjemného beatu s klavírem vypráví Common příběh jeho přátelství s No I.D. a Twilite Tone. Druhá sloka je věnována Commonovo příteli, legendárním J Dillovi, od jejich seznámení, chození do stripklubů, až po jejich společné bydlení, kdy už byl Dilla vážně nemocný.
„You never gone, you live forever through song
I feel it when I seem `em with them Dilla shirts on
I know you`re still shining, from heaven you watch me
Watch me put this Grammy on the stand you got me“
„Nobody ́s Smiling“ je tak trochu jiné album od Commona, věnované Chicagu, temnější než cokoli, co kdy vydal. V rozhovorech Common říkal, že zatímco při albu „The Dreamer Believer“ se více koncentroval na svojí hereckou kariéru, tentokrát je hladovější, chce znít současněji, na albu tak dal šanci mnoha novým jménům na scéně jako Dreezy, Snoh Aalegra nebo Lil Herb. V roce 2014 se v Chicagu sice „nikdo nesměje“, ale Common
opět dokázal, že nepatří do starého železa, ale dokáže udělat naprosto současnou desku, díky které ho třeba objeví posluchači, kteří o něm nikdy neslyšeli. Pro zbytek je to další povedená deska od rappera, kterého bych rád zase viděl v Evropě.
1. „The Neighborhood“ (feat. Lil Herb & Cocaine 80s)
2. „No Fear“
3. „Diamonds“ (feat. Big Sean)
4. „Blak Majik“ (feat. Jhené Aiko)
5. „Speak My Piece“
6. „Hustle Harder“ (feat. Snoh Aalegra & Dreezy)
7. „Nobody`s Smiling“ (feat. Malik Yusef)
8. „Real“ (feat. Elijah Blake)
9. „Kingdom“ (feat. Vince Staples)
10. „Rewind That“
Deluxe verze:
11. „Out On Bond“ (feat. Vince Staples)
12. „7 Deadly Sings“
13. „Young Hearts Run Free“ (feat. Cocaine 80s)
– produkce No I.D.
