Podle mého názoru byl uplynulý rok, co se rapu týká, neobyčejně silný. Vyšlo xy projektů, o kterých bychom se tu dnes mohli bavit, a člověk jenom lituje, že nemá jeden život pouze na poslech muziky, aby to mohl projet všechno a neměl ten neodbytný pocit, že se k polovině zajímavých desek ani nedostal.
Obecně si myslím, že v dnešní době přesycenosti absolutně vším, je čím dál tím těžší, udržet si čistou hlavu a přehled, byť jen ve tvorbě oblíbených interpretů, natožpak mít chuť hledat nějaká nová jména, která by mohla za něco stát. Osobně mi pomáhá to čas od času na pár dní všechno vypnout a prostě nechat ležet. A netýká se to jen hudby, ale také knih, filmů, seriálů, videoher, atd. Níže se můžete podívat, jaké rapové projekty a okamžiky zaujaly 22 let mladého studenta z Liberce.
J.Cole – Born Sinner
Za mě dost možná to nejlepší, co letos vyšlo. Bavíme se o někom, kdo se občas chvástá jako Hov, jindy je real jako Pac. Na rukou Audemars, i když jméno té značky ani neumí vyslovit, jak se dozvíme na desce. Cole si svým vynikajícím předloňským debutem nastavil laťku hodně vysoko, Born Sinner jí ale posunul ještě o kousek výš. Jedním slovem poslechová deska, v dnešních poměrech znějící spíše klasicky, rozhodně ale ne zatuchle. Cole je opět podepsaný pod drtivou většinou produkcí a jeho osobitý hudební rukopis je nepřehlédnutelný. (přístup k výběru samplů, drums..) Lyrika na Born Sinner je v první řadě na úrovni. Obraty, přirovnání, story telling… I když Cole třeba jen boostuje sám sebe, dělá to chytře a nápaditě. Tématicky se deska dotýká jak Coleova vyrůstání ve Fayetteville, tak i zářivé současnosti. Mluví se o vztazích, o lásce k muzice, ženám a New Yorku a zároveň o vlastních pochybách a nejistotě. O obsahové osobitosti vypovídá i fakt, že všichni přizvaní hosté se objevují pouze na refrénech, tz. žádné cizí sloky (kromě "New York Times“ z deluxe verze desky). Born Sinner je v každém ohledu plný citu, zároveň však zůstává důrazný tam, kde si to situace žádá. 600.000 prodaných kopií za první 3 měsíce (Jigga si mne ruce) asi hovoří za vše – stále to jde i s muzikou, která má hlavu a patu. Pokud někdo ještě neslyšel, doporučuji napravit.
„I got a date with destiny, I´m running late for that“
A$AP Rocky – Long. Live. ASAP
I když jsem se pro jistotu musel podívat, patří tahle věc skutečně do roku 2013, i když se mi osobně zdá, že od releasu uběhlo mnohem více času. Každopádně v lednu vystřelil A$AP svůj debut, který do mého seznamu rozhodně patří. Rocky nebyl před vydáním v úplně snadné pozici. Po dnes už možná kultovního tejpu Live. Love. A$AP, kterým podle mnohých (včetně mě) vrátil NYC na rapovou mapu, byla očekávání obrovská a já si dovolím tvrdit, že byla naplněna. Každá skladba je narvaná atmosférou a emocemi až po okraj. Tohle je přesně ten zvuk, který chci v roce 2013 v rapu slyšet. Sám Rocky to poměrně přesně definuje jako „boom bap, mixed with new raps“. Odkaz celého A$AP kultu zůstal stejný – Harlem, frajerství, extravagance, hustlin´, povrchnost i hloubka, textová jednoduchost, údernost, STYL. Mohl bych o té desce psát hodiny, ale k čemu by to bylo? Uvidíme, kam se A$AP posune na další sólovce. Osobně bych tipoval pohyb do strany, nahoru už to totiž moc nejde. Následovat by měla debutová deska celého A$AP Mob, tak se nechme překvapit.
„Painting vivid pictures, call me Basquiat Picasso“
The Underachievers – Indigoism
Za mě jednoznačně newcomers roku, kteří přinesli na scénu čerstvý vítr, přímo z Brooklynské části Flatbush, z místa, které se v poslední době ukázalo jako skvělá líheň mladých a nadějných umělců. Debutový mixtape Indigoism sklidil pozitivní ohlasy napříč celými státy, nejen od spřátelených lidí typu Flatbush Zombies, Joey Badass nebo celá Pro Era. Jedna z hlavních předností kapely je její zvuková originalita a rozmanitost. Těžko celkový sound mixtapu nějak specifikovat, chvílemi můžete cítit vyklidněné melodie klasičtějšího ražení, v zápětí nasekané hi-hats, 808s a Jih. Celé to ale nějak drží pohromadě, dýchá to a chrlí energii. Nižší bpm a rap povětšinou ve vysokém tempu. Dravost a zároveň, s přihlédnutím k věku a zkušenostem obou hlavních protagonistů, více než solidní technická úroveň. V textech výborná wordplay, tuny trávy a halucinogenů, intelekt i otevřenost mysli jako taková, tvořící celkový odkaz tvorby. V srpnu kluci vypustili výborné EP Lords of Flatbush, které jim z většiny produkoval Lex Luger. Není třeba dodávat, že se krapet přitvrdilo a celé to zní zase trochu jinak, rozhodně ale zajímavě. Na závěr bych dodal jediné: debut 2014 – The Cellar Door, na kterém by se měl podílet třeba takový Statik Selektah. Ať už je to tady.
„Young intellect with fear gone, I´ll take a bear on“
Jak jsem říkal, je toho spousta. Určitě bych chtěl zmínit A$APa Ferga a jeho skvělou desku Trap Lord. Jistě nejsem sám, na koho to celé zapůsobilo jako obrovské vykročení z Rockyho dosavadního stínu. Ferg pojal svojí prvotinu, jak už název napovídá, o dost jinak, než jeho kolega. Osobně byla pro mě deska velkým překvapením. Tam, kde Fergovi, oproti Rockymu, možná chybí trochu charisma, to dohání nekompromisní strikcí a tvrdostí. „Shabba“, „Work“…tyhle věci prostě hoří. Potěšilo mě ale i zpestření, v rámci mega emocionálního „Hood Pope“ nebo na první pohled nevinného, přitom zneklidňujícího a hypnotizujícího kousku „Cocaine Castle“.
Ve skvělé formě se celý rok držel Action Bronson, od kterého mě bavilo v podstatě všechno. Výbornou desku udělal Juicy J a navzdory tomu, že vyšla pod značkou Taylor Gang, šla zvukově svojí vlastní cestou a rozhodně mě mile překvapila. Až na konci roku jsem se dostal k My Name Is My Name od Pusha T a po prvních pár posleších jsem nadšen. Bavila mě deska Black Milka, který se posunul dost zajímavým směrem. Stejně tak nový Kweli, který zůstal svůj a udělal další desku s atmosférou, která už se těžko hledá. Z těch mladších bych ještě zmínil Summer Knights od Badasse a BetterOffDEAD od Flatbush Zombies. Na konec bych chtěl upozornit na mladou dvojici z Dallasu, která si říká A.Dd+ (to + se nečte). Nedávno jim vyšel projekt DiveHiFlylo, který rozhodně stojí za pozornost.
Co se týká Česka a Slovenska, říkám si, jestli má cenu tu vůbec něco psát. Bavil mě jen 518, i když Gorilu vs. Architekt podle mě nepřekonal, ale deska je to kvalitní i originální v určitých postupech. Potom ještě James Cole, jehož věc ale těžkou hodnotit. Je to lepší, než 99% všeho, co tu vychází, ale stejně člověk slyší, že to mohlo být promakanější, různorodější…ale jsem vlastně rád i za tohle. Moby Dick má hodně silných momentů.
Většina ostatních je podle mě k smíchu.
Koncertní zážitky roku: Kendrick Lamar (C-Halle Berlin), ASAP Rocky, Tyler the Creator, Action Bronson, John Legend, Macklemore (Splash! festival)
Nakonec pár oblíbených letošních věcí, od výše zmiňovaných:
čti také:
BLOG by PROKOP BUBEN vol.3 -Splash! Festival 2013 : zážitky a dojmy
BLOG by PROKOP BUBEN vol.2 – Skromný seznam alb, tejpů a Epček za rok 2011, které
