Na začátek by se nejspíš patřilo zmínit, že tohle byla první zahraniční akce tohodle druhu, kterou sem kdy navštívil. Proběhly klasické Hip Hop Kempy (což vlastně zahraniční festival je – bohužel ale polský), Hip Hop Jamy (r.i.p.), nějaké zahraniční klubové koncerty, ale zahraniční fesťák žádný. Už bylo na čase.
Hned z kraje musím říct, že sem se tam dost často cítil jako somálec v Praze. Do Německa jezdím několikrát do měsíce už od mala, nicméně festival je přeci jen festival a vzhledem k předchozím zkušenostem, hlavně stran organizace, kempu a základních hygienických podmínek sem svá očekávání přeci jenom držel trochu na uzdě. Úplně zbytečně. Nenapadá mě snad jediná věc, která by tam byla špatně. Ve všech aspektech to bylo nesrovnatelně kvalitnější, než co sem doposud zažil. Dejme tomu že přijedeš vlakem. Vystoupíš, během pár sekund najdeš stanoviště autobusů, které je přehledně označené. Pár minut počkáš. Přijde týpek, dáš mu 5€, nastoupíš do normálního autobusu, kam pustí jen přiměřený počet lidí, a jedeš do areálu. Autobusy jezdí každou půlhodinu. Žádné několika hodinové čekání a následné tlačení se. Po asi 20 minutách přijedeš do cílové lokace, která je zasazena do super prostředí obřího jezera, okolních lesů a pár nedalekých vesniček. Kemp, parkoviště atd. jsou od samotného areálu vzdáleny třeba 30 minut chůze kolem celého jezera, v určitém stavu to může trvat i déle. Má to výhodu. Všechen potencionální bordel problémy a smrad zůstávají daleko od areálu. Ale ono tam vlastně nic z toho nebylo. Nikde žádný hajlující Polák, nikde žádné tuny odpadků, nebo řeka z hoven. Naprostá většina návštěvníků je z Německa a překvapivě se chová celkem spořádaně, i po několika promilích nebo gramech. Securiťák u vchodu není vyholený a vygumovaný primitiv, co blbě čumí. Naopak. Umí anglicky, poradí ti a nakonec ti dá cigáro. Ráno chceš jít na záchod a dát si sprchu. Zaplatíš 1€ a přijdeš k čistýmu splachovacímu záchodu, kde je navíc non-stop servis. Pak zaplatíš 3€ a dáš si horkou sprchu v čistém prostředí. V Česku nevídaná záležitost. S výjimkou fronty na žeton nikde nečekáš ani minutu. Takhle bych mohl pokračovat. Jasně že je to hlavně o muzice, ale z osobní zkušenosti také vím, jak tyhle „detaily“ můžou finální zážitek z celé akce pozvednou nebo naopak poslat do hajzlu.
A teď pár slov k muzice. Line-up obrovský – budget si neodvažuju tipovat. Na jednom festivalu máš bez nadsázky jedny z největších současných amerických stars – Kendrick Lamar, A$AP Rocky, Tyler, the Creator, Waka Flocka Flame, Macklemore… Ale zároveň zástupce naprosté klasiky – kompletní A Tribe Called Quest, KRS One. Až po newcomers, kteří mají slušně nakročeno – typu Joey Bada$$ nebo Flatbush Zombies…Taky pár ujetostí – třeba Dope D.O.D. A to sem nevyjmenoval ani třetinu. K tomu přidej výběr z německé rapové špičky, spoustu super dj’s a producers. To všechno na 5 různorodých stageích se solidně vyladěným zvukem – včetně té hlavní, což dost často bývá problém. V crowdu vedle tebe stojí třeba deset tisíc lidí. A ty vidíš, že znají texty amerických mc’s, o kterých půlka českých „posluchačů“ rapu neví ani hovno. Asi se tu rozplývám nad úplnými debilitami, ale z toho sem měl vážně super pocit. Vzhledem k tomu kvantu jmen je jasné, že člověk nemá šanci stihnout všechno. V mém případě ani polovinu, podle mého názoru zásadních jmen. Takže jenom něco málo k pár jednotlivým shows, které mě zaujaly:
Kendrick Lamar
Teprve warm-up a dost možná to největší jméno hned na začátek. Solidní show, která ale kvalit té klubové, kterou jsem už viděl v Berlíně, nedosahuje. Kendrick je na živo bezchybný, věci zní jak z alba. Jeden mc jeden dj, žádné kecy okolo. Občas malinko chybí nějaký moment překvapení. Tentokrát na Section. 80 vůbec nedojde a hrají se výhradně věci z loňského výborného Good Kid, M.A.A.D City. Jako přídavek Cartoon & Cereal – peklo.
Megaloh
Třetí den, trochu němčiny na hlavním pódiu. Album Endlich Unendlich konečně venku. Show mu přišel uvést sám Fler a bavila mě moc. Celou tvorbu moc najetou nemám, ale energie byla skvělá. Pokud trochu ovládáš jazyk, můžeš rozumět skoro všemu. Třeba taková skladba „Hip Hop“ s produkcí od DJ Khalil byla hodně v pořádku.
Tyler, the Creator
Už už sem viděl v rámci celé OFWGKTA, tentokrát bohužel znovu bez avizovaného Earla, který zrušil účast na celé evropské tour. Čekal sem hodně, ale až takhle dobrý koncert rozhodně ne. Tyler je zvíře a už jen kvůli tupým vtipům a hláškám mezi jednotlivými tracky, jimiž posílal dav do kolen, si to musel užít snad každý. Zahrát strašnou strikci a poté vyklidněným hlasem pronést „Hi, I’m Tyler, I’m a rapper..ya that was cool“ atd.. Zjišťovat počet černochů v crowdu, vytrvale nadávat části publika na jedné straně, která byla podle jeho názoru poněkud zdechlá nebo poslat v půlce show svého dje do prdele a vyžádat pro něj hlasité bů…to můžete zažít asi jen na koncertě Tylera. Bastard, Goblin, Wolf a.k.a. přehlídka jedné nehitové věci vedle druhé. Vrcholem pro mě byla klasicky konverzace mezi Tylerem a jeho šíleným alter-egem Wolfem Haley, v podobě tracku Yonkers.
A$AP Rocky
Hned po Tylerovi a vrchol třetího dne. Tohle sem si užil moc. Přívaly energie všeho druhu. Pretty motherfucker měl očividně vynikající náladu a užíval si to. Pálení jointů a následné posílání do davu, ve vzduchu současný New York City sound no.1 a kousek Harlemu ve stínu německých jeřábů. Hrálo se spousta věcí jak z dnes už klasického Live. Love.ASAP, tak studiového debutu Long. Live. ASAP. Ale kdybych měl přeci jen něco vypíchnout, byla by to situace, kdy na stage nastoupili také Joey Badass a Action Bronson a všichni tři dali společně mamutí 1Train…war.
Action Bronson
Možná nejlepší kuchař ve hře, který si chvíli předtím střihl onu hostovačku ve 1Train, sice dostal místo „jen“ na vedlejší stagi – čti: hangáru pro pár tisíc lidí, ale myslím, že to vůbec nebylo ke škodě věci. Nikdy bych nevěřil, že to tenhle tlusťoch takhle rozjede. Matně si vzpomínám, že odehrál snad půlku své tvorby a na stage se vracel několikrát. Zazněla i moje nejoblíbenější Strictly 4 My Jeeps. Super.
KRS One
Poslední den. Rok narození shodný s mým otcem, obligátní rasta čapka, úsměv, důraz na každé slovo a výuka klasiky. V jednu chvíli říkal nově příchozím lidem něco ve smyslu: Přišli jste teprve teď? Nebojte, mám asi tisíc tracků, které můžu zahrát. Šílené je, že nepřeháněl. Výborný koncert. Sem rád, že sem ho konečně viděl. Kdo ví, kolik takových šancí ještě bude.
John Legend
Skvělé oživení. Ikdyž hrál na hlavní stagi v super čas, řady byly spíše trochu prořídlé – ve stejnou dobu hrál i Waka Flocka. Já dal přednost jemu. Živá kapela – bicí, kytara, basa, piáno a za ním mr. Charisma. Žádný pomocný playback ani jiné nesmysly, jen 2 zpěvačky na background vokály, bezchybný spěv s úžasným feelingem a hit za hitem. Do detailu sehraná show, působící přitom naprosto uvolněně a spontánně. Něco takového sem naposledy zažil při koncertě The Roots. Na stage se zvali holky z davu, rozdávali se růže a došlo třeba na skvělou Who Did That To You, z nejnovější Tarantinovky.
Macklemore & Ryan Lewis
Vrchol, poslední koncert Splashe a zároveň hit českých diskoték a náctiletých pipin, které zase jednou objevily ameriku (tohle sem si nemohl odpustit). Mack je na živo neuvěřitelný. Schopnost udýchat snad všechno, procítěnost, spolupráce s publikem, pozitivní vibrace, v dobrém slova smyslu. I přes ten nechutný overhype (nevím, jak jinak bych to nazval) jeho hitů v Česku sem si je v daný okamžik dokázal užít.
Podstatné je, že celá tahle sranda není úplně zadarmo. Nejlevnější lístek stojí přes 3 tisíce, pivo v areálu za 100 korun atd. Ale za mě říkám, že to určitě stojí za to. Takže pokud se příští rok budete rozhodovat, jako sem se letos rozhodoval já, zda do toho nějakou tu korunu investovat, určitě tak učiňte.
