Byl to dlouhý rok. Dlouhý a na desky velice bohatý rok. Mám před sebou tedy hodně těžkou práci, zrekapitulovat těch 12 měsíců a ucelit mé oblíbené albumy pod jednu střechu. V první řadě je to určitě otázka vkusu, ale věřím že až na pár případů bysme se i mohli shodnout, nicméně prostor pro vaše oblíbené projekty máte samozřejmě i Vy a tak budeme za vaše tipy rádi.
To nejlepší za rok 2012 dnes odstartujeme první částí.
Schoolboy Q – Habits and Contradictions
Lednová deska Habits and Contradictions od Schoolboye je mistrovským dílem. Pro mě tak moc povedeným, že je to opravdu jedna z mála desek, kterou jsem letos naposlouchal nesčetněkrát a stále poslouchám. Výborná produkce / pestré témata a originální výkony jen potvrzují celkovou expanzi pro Black Hippy.
Oddisee – People Hear What They See
Velice sympatickým albumem pro mě letos byla další deska od člena kolektivu Diamond District z hlavního města spojených států Washingtonu – Oddiseeho. Nejvíce mě potěšil směr vývoje kterým Oddisee směřuje, ucelený zvuk albumu totiž doplnil skromný a přímočarý přístup.
Gangrene – Vodka & Ayahuasca
V roce 2012 sme byli svědky pokračování nechutných zvěrstev v podání projektu Gangrene. Ale nadruhou stranu je to dobře. Oh No a Alchemist našli společnou psychadelickou řeč a z nově vzniklých projektů patří Gangrene určitě k těm originálnějším a co je hlavní, do budoucna života schopným projektům.
OFWGKTA – The Odd Future Tape Vol. 2
Stále se bavím a co víc, OF se stále drží svojí nezávislosti. Tape sice neměl pořádný koncept, ale styl jakým se například točily klipy k singlům byl originální a vtipný. K tomu přidejme dvě po sobě jdoucí vyprodané tour ve státech a natočení seriálu Loiter Squad nebo otevírání obchodů s merchem a pak že se o nich přestalo mluvit.
Quakers – Quakers
Na Stones Throw letos vyšel jeden velice zajímavý debut. Na svědomí ho měl 35ti člený kolektiv hudebníků, které usměrnili producenti Fuzzface, 7-Stu-7 a Katalyst. Na početném seznamu hostů, kde se objevili třeba Phat Kat, Aloe Blacc, Buff1, Emilio Rojas nechyběli ani Guilty Simpson a MED, kteří nahráli velice surovou věc Fitta Happier.
Madlib & Freddie Gibbs – Shame EP
Chicago má "bohatou" historii spojenou s gangy, ale přece jen je trošku ve stínu oproti situaci na západě. A tak změnou toho všeho bylo další společné EP Freddie Gibbse, kterého znovu doplnil Madlib. Zpočátku pro mě byla tato spolupráce nečekaná a díval jsem se na ni skepticky, ale jak se ukázalo, Madlib opravdu věděl co dělá a já se nemůžu dočkat Cocaine Pińata.
Domo Genesis x The Alchemist – No Idols
A znovu sme se dostali do táboru OF. Můj osobní názor na nejlepšího z OF jde pro Domo Genesise. Ten se letos také trošku osamostatnil a deska No Idols na kterou dohlížel celou dobu Alchemist byla příjemným překapením a i přes free-release patřila k plnohodnotným projektům.
Breakbot – By Your Side
Nebyl to samozřejmě jen rap, tím bysme se připravili o mnoho zajímavých albumů. Například o desku By Your Side od francouzkého funkového mága Breakbota, který své první velké debutové album vydal letos u Ed Banger Records. Tak kdo to u vás vyhraje, Breakbot nebo klip? Žeby obojí?
ELOQ – Beats, Remixes & Some Other Cool Stuff
Premiéru si letos na Creamu odbyl dánský producent a DJ který si říká Eloq. Jeho release Beats, Remixes & Some Other Cool Stuff měl velice progresivní zvuk a rozhodně patří k těm lepším producentům, které sme na Creamu měli.
Diplo – Express Yourself EP
A když už sme u těch producentů, nebylo by od věci si připomenout mého dalšího oblíbence. Je jím Diplo nebo 1/2 Major Lazer chcete-li. Pro mě producent, který se svým vývojem neustále přináší nový originální a osobitý zvuk. Toho je důkazem i věc Express Yourself ze stejnojmenného EP.
Oh No – Ohnomite
Oh No dnes podruhé, ale nejen dnes. Celkově toho za rok 2012 tento rapper a producent z Oxnardu stihl hodně, například tématické album Ohnomite které vycházelo ze samplů k filmu Dolomite. Ohnomite mělo skvělé hosty, funkovou atmosféru a super cover.
Guilty Simpson & Apollo Brown – Dice Game
Řekl bych, že tato dvojka je to poslední dobré, co v krizí zdevastovaném Detroitu zůstalo. A asi navždy zůstane, protože deska Dice Game je věnována pro Detroit. Guilty se vrátil na sólo dráhu a volba na kolabo s Apollo Brownem byla tou nejlepší. Recenzi si můžeš přečíst zde.
Brother Ali – Mourning in America and Dreaming in Color
Jako poslední v první várce představuju výbornou desku Mourning in America and Dreaming in Color od Brother Aliho. Politicky a sociálně mířené album mělo kromě silné výpovědní hodnoty i povedený zvuk, který dostal na starost Jake One.
Tak tohle byla část mých oblíbených desek, které sme letos mohli slyšet. Každé ze zmíněných albumů si určitě zaslouží vaši pozornost, pokuď hledáte něco nového k poslechu. Pro další část mých oblíbených desek sleduj Cream dál, mezitím se vám čas pokusím zkrátit seznamem mých oblíbených klipů za rok 2012.
