Borat:Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (Borat: Cultural Learnings of America for make benefit glorious). USA, 2006. Režie: Larry Charles. Scénář: Sacha Baron Cohen, Anthony Hines. Kamera: Luke Geissbuhler, Anthony Hard. Hrají: Sacha Baron Cohen, Ken Davitian, Pamela Anderson (hraje sama sebe). Komedie, 83 minut. Česká distribuce: Bontonfilm
Nestačí vám snad pouhý název, aby jste věděli, o co (koho) jde? Tak to jste posledních pár měsíců pobývali s divochy v Africe, z Borata se totiž stala hvězda první velikosti. A radost z toho nemám.
Borat je kazašský reportér, který bydlí se svou sestrou, která byla oceněna jako nejlepší prostitutka, a manželkou v jedné zapadlé vesničce v Kazachstánu. Do školy tam děti chodí se samopaly, auta tu táhnou koně a Boratův soused Boratovi vše závidí. Nyní byl vyslán Kazašskou vládou do Ameriky, aby natočil dokument pro svou rodnou zemi, díky kterému by se více dozvěděli o civilizovaném státě. Tak toto je stručně děj, který se nijak nezakládá na pravdě (ta vesnička byla myslím v Rumunsku) a který vzbudil tolik rozporuplných reakcí, přičemž ty záporné vyvolala hlavně kazašská vláda, která s tímto filmem nemá nic společného.
O Boratovi se všude mluví v superlativech, je přirovnáván k Chaplinovi a stal se kultem ještě před tím, než se vůbec objevil v kterémkoliv kině na světě. Je však tento status zasloužený? Pokud ano, tak pro mě z nepochopitelných důvodů. Nebo jsem byl ve špatném sále a díval jsem se nepovedený amatérsky natočený film, který se snaží urážet kde koho, ale většinou mu to moc nešlo? Ne, kouknul jsem se a opravdu to byl Borat: nakoukání do amerycké kultůry na objednávku slavnoj kazažskoj národ. Chvíli jsem se ptal sám sebe, jestli nejsem divný, že považuji Borata za nekvalitní film. Sice bych ho neodsoudil k absolutní nule, ale plné hodnocení bych mu nedal, ani kdyby mě mučili.
Borat se snaží o „nový“ druh humoru. Je to však směsice skryté kamery, špetky jackass a něco fekálního, sexuálního humoru. Každé o sobě je dost vražedné, ale dohromady tvoří zbraň hromadného ničení. Docela i beru snahu o zkritizování národu Američanů (o ty Kazachy tu zase tolik nejde) prostřednictvím legrace, ale když už se oprostí od tohoto tématu a přesune se k té směsici, kde se Borat umývá vodou ze záchodu, onanuje na ulici, svoje záchodové výplody přinese ke stolu nebo (což bylo pro mě vrcholem dna) rvačka s tlustým společníkem, kdy jsou oba nazí, tak se s velkou vehemencí dere do popředí moje soudnost. Všechny tyto činy v mých očích tak snímek značně podráží, protože nejsou podány žádnou vtipnou formou vhodnou pro (ne)normálního člověka. Stejnou měrou mě zaráží i údajné nevědoucmo amerických občanů, kteří se objevují před kamerou. Až na několik osob mi jejich výstupy nepřijdou přirozené a tajně tak tvůrce podezírám, že většina těch žalob je jen součást šarády zvané Borat a Američané hrající ve snímku o tom věděli. Ale nebuďme jen kritičtí, i když bych mohl a munice k tomu je víc než dosti. Borat se nesnaží o politickou kritiku (ze začátku fiktivně vytváří z Kazachstánu neuvěřitelně zaostalou zemi), mnohem více kritizuje léty nabytou chytrost, kterou si každý člověk dokáže vštěpit, a při tom říkat a podporovat nesmysly. Skvělá je tak scéna v rodeu s reakcemi publika na „americko-kazašskou“ hymnu. Podobně dobře (překvapivě) působí celou dobu strach ze židů, kteří jsou v kazašské kultuře zobrazováni jako čerti a snášejí vejce. Nic proti této národností skupině nemám, ale tady scénář vytváří obdivuhodně zajímavé možnosti během Boratovy cesty. O herectví se u Sachy Barona Cohena snad ani nedá mluvit, nadutého blbce dokáže zahrát každý. Oceňuji však jeho snahu, s jakou svého blbce Borata hraje, a fakt, že s tím jde do světa. Borat se nejspíš stane podobně oblíbenou postavou, jako je Jack Sparrow, a podobně citovaným filmem jakým jsou například Hvězdné války.
Film je natáčen jako jakýsi dokument. Kdyby tak skončil, dopadlo by to nepopíratelně lépe, ale ve skutečnosti jsou nám předkládána jenom propletená, nijak nesouvisející a morálně závadná „dokumentární“ videa propletená „skutečným“, nevtipným putování Sachy Cohena. Formát, který si tvůrci cíleně vybrali, se jim tak mstí tím, že když už se první polovina snaží o ten hrubozrnný, neustále proudící humor, tak druhá, která se zaměřuje na smutný Boratův konec, který do takovéto komedie vůbec nepatří, humor postrádá. Není tak snadné rozhodnout, která z těch dvou částí je ubožejší. Díky bohu za to, že filmu zůstala dokumentární délka – pouhých 82 minut. Minuta navíc by už byla absolutně nesnesitelná.
Závěr:
Upřímně děkuji tomu muži, který údajně Cohenovi jednu vrazil během premiéry snímku, kdy jej otravoval. Sám bych k tomu rád dostal příležitost. Dobrá, film v neurčitých chvílích rozesměje, jindy se budete smát údivem na Cohenovou nebojácností, ale většinu času budete odvracet obličej.
Recenzi poskytl server – www.moviescreen.cz
Autor – Adam Fiala
