15.3.2012
Ty Nikdy
Už jen pro ten obal jsem musel mít Label doma. Je dokonalý. Protože už se trochu znám, vím jak zrádné je podlehnout krásné vizáži a zaslepen teprve pak řešit co je uvnitř. Vím jak snadno můžu být zklamaný. Výborný singl Závist mi ovšem dával slušnou naději. Nakolik jsem byl spokojený i po seznámení se s obsahem? Na půl.
Co mi vadí. Idea v sedmém treku repuje „Nesnáším reprezent věci, ale teď tu jednu mám..“. V tom případě musí nesnášet čtyři z šesti předchozích věcí na tomto (svém vlastním) albu. Kromě Závisti a Zapomeň na mě totiž zbytek obsahu tvoří ze sta procent punchlines nálož. To nemusí být nutně špatně, ale za prvé ani jednoho z Ty Nikdy kluků nepovažuji zrovna za punchlines přeborníka (výjimkou je Boy Wonder) a za druhé jsou takto pojaté alba mimo můj osobní vkus. Jednoduše se mi nelíbí. Přestává záležet na názvu písniček, všechny jedou podle šablony: „Já jsem, ty nejsi, já to mám, ty to nemáš. Se prober vole!“. Kluci se snaží brousit ostrovtip zbytečně často. Výsledkem je nekonečně dlouhý boj proti imaginárním protivníkům, nekonkrétním týpkům jménem Ty.
Sedmý trek se jmenuje Simpsonovi. Punchlines gradují do maxima a s jeho názvem koresponduje už jen a pouze refrén, který je teda ehm… no… slovní spojení "vylížu ti Lízu" jsem prostě nechtěl nikdy slyšet. "Ukaž tašku ty šašku" bylo tímto smutně překonáno. A co je vůbec nejhorší? Devátý track je opět plný punchlines. A pár následujících bohužel taky…
Zapomeň na mě, Barový requiem, Kdes to nechal. Tyhle a pár dalších mám rád. Například Zapomeň na mě a ten naléhavý beat a text co baví. Hrozně to šlape. Barový requiem má úžasnou atmosféru, text od Idey a Paulieho dobře drží téma. To samé platí i pro Kdes to nechal, kterou jsem si oblíbil obzvlášť. Závist a třeba i Díky za zlo jsou dobrým příkladem kdy se více hlav dokáže shodnout na pojetí tématu předjatého návzem pecky. Takto má vypalt kolaborace lidí z jednoho labelu. Takového výsledku si vážím, protože platí že čím více lidí začne rozmotávat tématické klubko, tím větší je riziko že každý zatáhne za jiný konec a výsledkem je šmodrchanec. Chápu, že vypořádat se s tímto rizikem je extrémě náročné, ale pro dobrý výsledek takovéto desky doslova klíčové. I sehrané kapely to umí často až po letech. Kolik je takových? Pio Squad, Moja reč… kdo další?
Produkčně jsem dostal to co jsem čekal. V tomto ohledu je Label sázka na jistotu. Většinu beatmakerů sleduji, takže tady píši o jistotě, kterou mám rád. Ještě raději se ale nechávám příjemně a nečekaně překvapovat, což se tentokrát úplně neděje. Rád bych zmínil Dubase. Neznal jsem ho. Jeho Díky za zlo je moje krev. A když Fatte rozjede posledních dvacet vteřin beatu Krajiny? Jo, jo, jo!
Je super že lidé z Ty Nikdy našli sílu vydat společné album. Ne kompilaci slepenou z pecek vytvořených původně pro jiné účely, ale produkt vytvořený apriori jako společnou věc pod společným jménem. Paráda. Tohle je hip hop. Ty Nikdy složili maturitu labelů a většinu sobě podobných degradovali do pozice prázdných logotypů na facebookových profilech. Podařilo se to u nás vůbec někomu? Nevzpomínám si.
