Ano. Konečně se historky z backstagí a náhodných potkání přenesly i tam, kam patří. A o čem že mluvim? O videu "Ústecká lokálka" od UL Farmy, tedy party okolo Wutyho z Ustí nad Labem. Je vlastně úplně jedno, co v tom tracku zaznělo, důležité je, že se kluci nebáli říct svůj názor. A každý, kdo se okolo téhle „hry“ motá nějakou dobu, tak musí uznat, že vše co tam zaznělo, lze jen kvitovat.
A za to patří klukům obrovské díky, jelikož český píseček už několik let hraje hru „držet huba“. Hraje hru o co nejvíce fanoušků na Facebooku, o co největší lež s úspěšností koncertů, o tom si nikoho moc nerozházet a těch možností by bylo na vyjmenování snad milion. Lidi ze „scény“ to veřejně tiše přechází a baví se o tom, jen když se potkají na koncertě. A že to jsou nekonečné debaty.
Chápu, že na jednu stranu je to vyhovující stav, jelikož fanoušci na Facebooku přibývají. Video za nic už dnes dokáže udělat každý. Pak to stačí obdarovat „hezkým“ beatem a lidi už ani obsah nepotřebujou. Stačí ty hezký obrázky. Hezký statusy. Hezký trička. Hezký boty.
Na druhou stranu je to velké zahrávání si s ohněm. Možná už je ten oheň ale tak velký, že se těžko bude hasit. Možná musí všechno spálit na popel. Až možná potom vznikne něco nového aka jsme jak z hnoje květ. Tím oblbováním a lhaním se totiž dosáhlo stavu, kterému osobně říkám znásilnění.
Sám jsem si to teď ověřil na své akci v Pardubicích, kde při úvodním vstupu jsem lidem řekl, že tohle je poslední akce, že už nás to nebaví, že lidi mi přijdou úplně debilní. Čekal jsem nějakou reakci, ale lidi jen křičeli a mávali ručičkama. Pak jsem jim v rámci vánoc hodil pár triček do davu a mohli se ušlapat, i když jsme to komentoval se slovy: „Na trička se vyserte, o to tu vůbec nejde“.
Nejde o to, že by ti „staří“ zahořkli a vše co je nové a mladé odsuzovali. Jen je potřeba se na chvíli zastavit, nabrat sílu a pak se do toho pustit znova.
Pokud se vrátím na začátek, tak sice bych mohl tento blog okořenit pár komentářema, které by udělali vítr ve více městech, ale někdy je dobré se nadechnout a říct si: „Na každýho jednou dojde“. Každopádně přístí rok bude z mé strany rokem upřímnosti, jelikož není čas ztrácet čas. A už teď vím, že se hodně lidí otočí zády, ale i vím, že někteří zůstanou. A to bohatě stačí. Nectím totiž pravidlo, že s každým, kdo má sneakers, G-Shocky a šustákovku od Nike si musím podat ruku a tvářit se, že je všechno v pořádku.
"Ty už chceš robit lóve? Jak dlouho hraješ? Myslim, že to byl právě jeden rok." – Wuty
