Hip Hop Kemp oslavil své první kulaté jubileum. Během deseti let se pořadatelům podařilo vybudovat událost, jaká nemá na světě obdoby. Je přinejmenším překvapující, že jeden z největších hiphopových festivalů vůbec se koná právě na území Česka, přičemž velikost pochopitelně neměříme pouze počtem návštěvníků, ale také obsazením programu. Obojí má cosi společného. Zatímco všude jinde se hiphopové festivaly omezují na americká a domácí jména, Hip Hop Kemp se od začátku snažil být akcí kosmopolitní, kde se budou setkávat a bavit se lidé z celého světa. A pokud bych měl vybrat jednu jedinou kapelu, jež tento étos nejlépe vyjadřuje, budou to rozhodně švédští Looptroop Rockers, kteří na HHK vystoupili již poněkolikáté a opětovně sklidili jedny z nejbouřlivějších ovací.
Deset let je dost dlouhá doba nejen pro jeden festival, ale i pro světové dění jako takové. Jedenácté září a finanční krize otřásly světovým řádem a radikálně zpochybnily liberální ideu, podle níž žijeme v nejlepším z možných světů. Business as usual už není udržitelný, blížíme se k zásadnímu společenskému zlomu. Jaká změna ale nakonec přijde, to si nikdo netroufá odhadovat. Filosof S. Žižek v tomto ohledu podotýká, že před levicí stojí obtížný úkol nabídnout přesvědčivou alternativu společensko-ekonomického uspořádání a usměrnit tak rostoucí občanskou nespokojenost demokratickým směrem. Mezi reakcemi na krizi liberálního kapitalismu totiž nepozorujeme pouze snahu o prohloubení hodnot svobody, rovnosti a bratrství, ale také pokusy o jejich popření, představované nedemokratickou, nacionalistickou a fundamentalistickou pravicí.
Nikoli náhodou zazněla na letošním Kempu skladba „On Repeat“, kterou Looptroop Rockers odsoudili volební úspěch krajně pravicové strany Švédských demokratů a kterou v rámci svého koncertu věnovali všem odpůrcům pravicového extremismu. A i když je publikum halasně podpořilo, soudě dle bilancování uplynulého festivalu si ne všichni z jejich tvorby vzali to podstatné. Stačí si projet příspěvky na oficiální facebookovské stránce festivalu, kde se to šovinistickými výpady jen hemží. Tentokrát ovšem nejsou za strůjce všeho zla považováni muslimové, multikulturalisté, kulturní marxisté či jiní Breivikovi oblíbenci, ale Poláci, kterým jsou připisovány samé negativní vlastnosti. Poláci na Kempu totiž vrážejí do ostatních, rozlévají jim pití anebo naopak svými nápoji polévají ostatní, neohleduplně se cpou do předních řad, nepříjemně řvou, jsou agresivní, vyvolávají bitky, určitě také kradou a dokonce chodí poslouchat polské kapely. A co je vůbec ze všeho nejhorší, někteří jako Poláci i vypadají.
Člověk poznává svět kolem sebe různě, ale prim hrají jednoznačně zkušenost a rozum. Pokud by někoho zajímala moje osobní zkušenost s Poláky na Kempu, omezila se na dvě pohledné dívky tančící přede mnou na Hocus Pocus a na party neúnavných freestylerů, které si hleděly svého. Asi jsem měl v tom polském pekle štěstí. Na druhou stranu, něco mi říká, že i kdybych to štěstí neměl, rozumně stěží můžu dovozovat, že všichni Poláci bez výjimky se budou chovat tak, jak jsem výše popsal. Stejně tak bych jen obtížně uvěřil tomu, že takto se chovají pouze Poláci. My, co pocházíme ze severní Moravy, o tom něco málo víme. A skutečně, mám i pár kamarádů, kteří vypadají jako Poláci. Co s tím? Pokud někdo hodlá namítnout, že možná ne všichni Poláci jsou takoví, ale většina rozhodně ano a určitě jsou takoví více než například Češi, bezvadně mi tím nahrává, protože jinak bych se takhle nerozepisoval.
Vytváření stereotypních obrazů o jakékoli skupině lidí však vždy bezpodmínečně vede k nespravedlnosti, jež, jak už to tak bývá, zpravidla nejvíce postihne právě ty, kteří s danými stereotypy nemají nic společného. I kdyby se jeden z deseti Poláků vymykal uvedeným stereotypům, neexistuje jediný ospravedlnitelný důvod, proč by na něj mělo být nahlíženo jako na ostatní jen z toho důvodu, že je také Polák, zatímco takového Čecha, jenž se chová jako „Polák“, tam zahrnovat nebudeme. Zbavme se nálepek, které nic nevysvětlují, a posuzujme lidi individuálně, jak si to zasluhují.
Je bizarní, že tohle musí zaznít v souvislosti s hiphopovou akcí, kde by z povahy věci mělo být takové poznání naprosto samozřejmé. Zároveň by asi mělo být zcela jasné, že jakmile se podobného de facto logického omylu dopustíme jednou, roste pravděpodobnost, že se nám to stane i v jiných případech. Stereotypní způsob myšlení znamená rezignovat na (pře)myšlení a odevzdat se nevyzpytatelným pudům a vášním a jako takové nikdy nemůže znamenat řešení našich problémů. Stereotypní myšlení vytváří atmosféru předsudků, která je líhní Breiviků a jim podobných. Každý z nás je do jisté míry výsledkem poměrů, v nichž existuje, a každý z nás tyto poměry pomáhá vytvářet. Nenalhávejme si, že se nás to netýká.
čti také:
Live videa dne: Hocus Pocus & C2C live @ Hip Hop Kemp 2011
