Deep funk je především o přístupu. Znamená snahu vrátit do současné muziky to, co kdysi ztratila. SOUL! Rok 2010 byl v tomto smyslu více než úspěšný. Kdo by si ještě před několika lety představil, že se nikoli jen pár nadšenců bude v případě singlu roku rozhodovat mezi „Fuck You“ Cee-lo Greena a „I Need a Dollar“ Aloe Blacca?
Deep funk nicméně existuje paralelně s mainstream pomalu už dvacet let. Má silné celosvětové podhoubí, které každým rokem sílí. Přesto se o něm zřídkakdy uvažuje samostatně, za což může také neexistence žánrových médií (Waxpoetics je čestnou výjimkou). Dnešní doba se sice vyznačuje hyperrychlostí informačních toků, avšak v jejich záplavě se často ztratí i skutečné klenoty. Neumím udělat přehled toho nejlepšího, co se v loňském roce na deepfunkové scéně urodilo. Zato však vím, že britská kapela The Heavy by rozhodně neměla zůstat vně pozornosti.
Její zakládající členové Dan Taylor a Kelvin Swaby si v roce 2007 postavili hlavu a výsledkem jejich společné frustrace z rodné vísky Noid, kterou nazvali „hřbitovem veškerých ambicí“, bylo založení stejnojmenného kvarteta. Svým odhodlaným, přesto nevážným přístupem to nakonec dotáhli až k Ninja Tune, pod jejichž Counter Records vydali obě svá alba – „Great Vengeance and Furious Fire" a „The House That Dirt Built" , aby nakonec donutili samotného Davida Lettermana vůbec poprvé v historii jeho pořadu požádat o přídavek.
Už tehdy je doprovázela dechová sekce The Dap-Kings, s níž taky natočili svůj nejnovější počin, EP „How You Like Me Now“, jež vyšlo koncem listopadu loňského roku. To vedle titulní skladby obsahuje i další hity souboru, jakými jsou „That Kind of Man“ či „Coleen“, a dvě dříve nevydané písně. The Heavy mají za sebou turné se Sharon Jones a co nevidět je čeká opáčko. Kdo ocení dobrou show, právě našel svého favorita. Kytary!
