Přiznám se, že v Praze není moc DJs nocí, pro které bych si rezervoval místo. V jednu chvíli jsem si dokonce říkal, že mě už nic nepřekvapí. Naštěstí to byl omyl a nevědomost. Pak se naskytla možnost navštívit jednu akci, kde právě Ultrafino hrál a bylo jasné, že tohoto člověka musím poznat a hodit s ním řeč. A jelikož by byla věčná škoda se s Vámi nepodělit o názory tohoto pilného hledače pokladů, tak tu máte rozhovor.
PS: Mým tajným přáním je aby se tyto scény začali více propojovat, či dokonce vznikat společné akce, ačkoliv by to mělo být naprosto normální, leč…
1)Pro spoustu čtenářů budeš neznámé jméno. Mohl by ses v krátkosti představit?
Žiju v Praze, hraju šestým rokem, ale k DJingu jsem se dostal o dost dřív. Vlastně úplně první párty jsem hrál někdy v roce 1990 v tělocvičně gymnázia v Telči na dva kazeťáky a mixák, který jsme si bez dovolení půjčili od školní bigbeatové kapely Dynamit. Do Prahy jsem se přestěhoval před jedenácti lety, šrouboval jsem v kanclu v obleku a kravatě. Jednou jsem náhodou na internetu postřehl inzerát na DJskou školu, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. Za lektora mi byl přidělen Liquid A, který mě pro DJing okamžitě dostal. Prokecal jsem s ním hodiny a hodiny o muzice, chodil jsem na všechny jeho párty, které jsem stíhal, seděl jsem někde v rohu a jen vstřebával co a jak hraje. To pro mě byla neskutečná škola. Pak jsem si na moje třicátiny půjčil mixovací CD přehrávače, odehrál jsem večírek a spadl do toho. Našetřil jsem na gramce, začal nakupovat vinyly a začal to celé brát vážně.
2)Co byl ten hlavní moment, kdy sis řekl, že budeš DJ.
Jako o DJovi jsem o sobě začal přemýšlet až v okamžiku, kdy jsem odehrál první párty čistě z vinylů. První večírky z CDček jsem hrál spíš jen pro zábavu, ale lidi to bavilo, a mě bavilo hledat novou muziku a předávat ji dál. Hodně zlomový byl okamžik, když jsem byl na prvním rande se svou ženou a dal jsem se do řeči s barmanem, ze kterého se vyklubal DJ Ollgoy spolupořadatel večírku FÚZE na Bukanýru. Slovo dalo slovo, za pár dní jsem na FÚZI hostoval a na Bukanýru následně zakotvil jako rezident. Ten večírek táhneme s kolegou Chochaczem doteď a dostává velmi zajímavé kontury.
3) Jaký styl muziky hraješ a jak si se k němu dostal?
Vyrůstal jsem na jazzu, jelikož táta je jazzman. Měl jsem asi dvouleté období, kdy jsem poslouchal jenom The Beatles, ale pak přišla revoluce a já objevil hip-hop. Nahrávali jsme si z rakouského rádia Public Enemy, Ice-T, NWA, Snoopa, ale úplně nejvíc mě bavili A Tribe Called Quest, De La Soul, Jungle Brothers, Arrested Development a celá East Coast scéna. Časem jsem začal zjišťovat, že ta muzika je poskládaná ze samplů a že ty samply odněkud pochází. Tak jsem se dostal oklikou zpátky k funku, rhythm and blues, k disku a hlavně k jazzu a acidjazzu. Hodně se na něj soustředím, ale pořád hledám, kde ho mohl pořádně prezentovat. Věci, který hraju jsou většinou ze 60. -70. let a současná hudba, která z těch let vychází, jako je deepfunk od Bamboos, Mayera Hawthorna, Breakestra a podobně. Hraju i hodně latina, hiphopu, míchám do toho reggae, sem tam breakbeat, mám rád rannou elektronickou scénu z přelomu 80. a 90. let. Hrozně rád vyhrabávám nějaké obskurní rarity, jedno z jakého stylu. Selekci uzpůsobuju podle toho, pro koho a kde hraju. Na taneční párty si beru úplně jiné věci než na poslechovou.
4) Jak se dostáváš k deskám a doporučil by si nějaký místa, kde takovýhle desky koupit?
Můj domácí obchod je Phono.cz. S Mikulášem, který ho spoluvlastní děláme pravidelnou funk/soul/disco noc Funkopolis. Obcházím pražské antikvariáty a samozřejmě hodně lovím na internetu. Vlastně moje první desky byly z eBaye, kde jsem za nějakých 15 tisíc koupil obrovskou várku sedmipalců. Přišlo to bez obalů nastohovaný v krabicích a strávil jsem na tom spoustu večerů. Každou placku vzít, poslechnout, roztřídit, vyčistit, zařadit. Vydoloval jsem z toho ale neuvěřitelné poklady. Když jedu někam za hranice, tak se sháním po vinyl šopech. Naposled jsem si přivezl pár zajímavých věcí z Indie.
5) Jak čistíš vinyly?
Ideální je vakuová čistička, ale ta je drahá. Takže hezky ručně, teplou vodou, jarem, jemným manikérským kartáčkem a hadříkama. Je to sice dřina, ale dokázal jsem tak zrestaurovat i velmi zaprasené desky.
další rozhovory:
Candice Monique: Stylově jsme mezi nu soulem a novou generací oldschool soulu
KEYS N KRATES: Milujeme to, co děláme!
J. RAWLS: Hudba už prostě není taková, jako když jsem vyrůstal.
6) Kolik desek v této chvíli vlastníš a co považuješ za nejvíc rare kousky?
Nepočítám to, ale odhadem kolem tisíce. Plus spoustu sedmipalců, které nehraju, ale je mi líto se jich zbavovat, protože na nich může být něco ukryto. Na raritách si nijak neujíždím. Spíš občas zapátrám na internetu, protože chci vědět, kdo byl ten člověk, co ho mám na desce a zjistím, že ten sedmipalec se prodává třeba za 80 dolarů. Vážím si jazzových sedmipalců, mám pár starých českých funky věcí, jako Marii Rottrovou a Flamingo, která se nedá moc sehnat. Že bych ale platil horentní sumy za originální pressingy, to ne. Mě jde o to, mít hudbu, kterou můžu pouštět lidem a ne si dávat desky doma za rámeček a dívat se na ně.
DJ Ultrafino – Mr. Kiss Kiss Bang Bang by CreamDotCz
7) Kdyby někdo po přečtení tohoto rozhovoru chtěl proniknout do této sféry, jaký jména by měl hledat?
V těch dvou dekádách od 60. do 70. let vznikla taková spousta dobré muziky, že člověk neví, kde začít. Jsou ale DJové, kteří se mapování téhle scény věnují, takže bych doporučil sledovat je. Cut Chemist, DJ Shadow, Keb Darge, Gilles Peterson, DJ Spinna, Dmitri from Paris, Kid Koala a spousta dalších tomu zasvětili celý život, takže se vyplatí poslouchat výběrovky, které kompilují, stahovat jejich mixy a odpíchnout se od nich. Časem si na to člověk vypěstuje nos, takže když pak narazí v antikvariátu na desku s určitým labelem, která vyšla v určitém období, tak ji bere a skoro zaručeně na ni najde něco zajímavého. Tahle funkce hudebního archiváře a hledače zapomenutých pokladů se mimochodem z dnešního DJingu hodně rychle vytrácí a stejně tak se rychle se z DJů stávají jukeboxy, co mastí kolem dokola odrhovačky z rádií.
8) Kdybys měl v krátkosti říct mladým lidem, proč poslouchat a studovat tuto muziku?
Cream je hiphopový portál a hiphop na téhle muzice stojí. A naopak – díky hiphopu se ty dvě dekády úžasné hudby zachovaly dodnes. Jak rapují Stetsasonic v Talking All That Jazz: „James Brown was old / Til Eric and Rak came out with I Got Soul“. Což je velká pravda. Nebýt toho, že polovina polovina oldschool hiphopových skladeb samplovala bicí z Brownových věcí, tak by ho dnes znalo pár lidí. První hiphopoví DJové byli chodící hudební encyklopedie. Alba jako Low End Theory od A Tribe Called Quest nebo Three Feet High and Rising od De La Soul jsou v dějinách hudby naprosto přelomové záležitosti, srovnatelné třeba s tím, co dělal Duchamp nebo Warhol ve výtvarné scéně. Paradoxní je, že tenkrát je vydavatelé žalovali za porušování autorských práv a dnes vychází ty originální skladby v reedicích hrdě hlásajících „Sampled by De La Soul“.
9) Oslovuje tě nějak dnešní hip-hop?
Mám s ním trochu problém. Když jsem se tady rozbásnil o oldschoolu, tak mi připadá, že když hiphop začínal, tak producenti a DJové dokázali zacházet s hudbou jako s prvotřídní šéfkuchaři, co pečlivě vybírají i ty nejmenší špetky koření a na výsledku je to sakra znát. Když ale poslouchám většinu dnešní produkce, připadá mi to jako blaf, co uklohnil Babica z pytlíku. Akorát tam je místo éček a glutamátu hodně zlata. Ta strašná póza, která se na hip-hop nabaluje mi připadá směšná. Já se muzice věnuju od svých šesti let a jestli jsem se za tu dobu něco naučil, tak je to fakt, že hudba musí být vždycky výš, něž muzikantovo ego. Vem si, že Q Tip, jedna z největších osobností hip-hopu, si na obalu své poslední desky zakryl obličej samplerem. Jakoby říkal – důležitý je to, co je v týhle krabičce, ne můj ciferník. Pak si nalaď Spin a za chvíli začneš mít dojem, že si ty kluci u svejch narychlo zbastlenejch tracků honí péra. Nemůžu ale jen nadávat. Třeba Dezorient Expres mě poslal do kolen, textama a především hudebně! Kdyby ho někdo chtěl vydat na vinylu, tak ho budu točit dokud na něm budou drážky.
10) Po přečtení tohoto rozhovoru by mohl někdo dostat chuť vyrazit na nějakou funkovu párty. Kam by měl zajít?
Máme jednou za měsíc Funkopolis v pražské Akropoli, která je čistě o funku, soulu a disku. FÚZE na Bukanýru je taky hodně funky, ale posouváme ji víc do latina, tanečního jazzu a vystupujou tam s námi živí muzikanti a zpěváci. Jinak hraju i na jinech mejdanech, nejlepší když se mrknete na moje webovky nebo na facebook.
11) Co funková scéna v Čechách?
Nemá to jednoduché, protože funková scéna stojí na vinylech a vinylová scéna v Čechách jede v bigbeatu a rocku. Klubů, které by chtěli funkovou noc taky není zrovna moc, ale já jsem v tomhle optimista. Zvlášť když vidím, že ještě v pět ráno míváme pravidelně plný parket. Docela mě ale míchá, když na programech čtu, že se na nějaký akci se hraje funk, ale když tam dorazím, tak tam duní a tucá úplně něco jiného. A většinou ještě z cédéček nebo Serata.
12) Nějaký další jména v Čechách?
Mikuláš, Chochacz, Baltazar, Goldstar, Maceo, Cabaret Maňana z Kladna, Funkomas, Cashmeer a Skywalker, Ollgoy a Kid Dynamit. Plus kluci mimopražský… Já myslím, že nás je víc. Budeme muset uspořádat nějaký sjezd funk-cionářů.
13 ) Je nějaký rádio pořad?
Mikulášovo eStereo na Rádiu1 a Maceův Grundfunk na Wavu.
14) 7palec vs. 12 palec?
Kdybych si musel vybrat, tak 7palec.
15) Umělec, od kterého sbíráš většinu věcí?
Je jich spousta, ale takhle z patra vystřelím Jimmy Castor Bunch. Nadčasový hudební génius a navíc hrozně vtipný muzikant. Hodně se orientuju podle labelů a roku vydání. Když vidím Stax, Gordy, Motown, Epic, Casablanca, Tico, Fania, tak to beru. Když uvidím raritu jako Okeh, tak rovnou kupuju i flašku šampaňského.
16) Je CD mrtvý formát?
CD je placka s jedničkama nulama. Nosič dat, navíc dost nepraktický. Nic víc a nic míň.
17) Plánoval jsi někdy digitální systém?
Serato mám, ale hraju z něj sporadicky. Na poslední akci, kam jsem ho vytáhnul mi ke všemu ukradli notebook, takže mi leží ve skříni. Tímto zdravím zloděje, co pracuje na baru v klubu Touster.
18) Byl jsi volit?
Samozřejmě a v povolební večer jsem si na Funkopolis zahrál "I Feel Good". Mimochodem – když jsem jel před pár měsíci hrát do rádia, pouštěli před eStereem záznam rozhovoru s Paroubkem, co vznikl těsně po CzechTeku. On tam opojen mocí hulákal, že zákon je zákon, a že se smradi nesmí divit, když dělali bordel a dostali přes držku. Tak jsem rád, že se ukázalo, že řešit neshody klackem se nevyplácí.
19 Budoucnoust? Produkování?
Mám pár nápadů a začíná se to nějak pomalu rýsovat, ale pořád je pro mě priorita hledat desky a hrát. Jak mi jednou řekl Liquid A, většinu věcí už stejně někdo nahrál a s největší pravděpodobností i líp, než bych to zvládl já.
20) Jak vyniklo jméno Ultrafino?
Vzniklo tak, že mi volal kamarád, chtěl mě napsat na plakát na akci a já jsem si tenkrát nijak neříkal. Držel jsem zrovna v ruce papírky a na nich bylo napsáno Papel Ultrafino, což ve španělštině znamená velejemný papír. Tak jsem řekl Mr. Ultrafino a zůstal u toho.
21) Nějaký závěrečný vzkaz pro naše čtenáře?
Četl jsem rozhovor s člověkem, který vlastní největší sbírku vinylů na světě. Ten tvrdí, že je zdigitalizováno jenom asi 15% hudby. To znamená, že je někde ukrytý nepřeberný množství kvalitní muziky, co čeká, až ho objevíme. Takže není nejmenší důvod, proč bychom měli poslouchat sračky.
