Velký křivohubák 50 Cent přijel po více jak dvou letech zpět do Prahy. Před více jak dvěma roky dokázal vyprodat Tesla Arenu, do které si tehdy našlo cestu 14 tisíc lidí a pražský koncert se tak stal, co se týče návštěvnosti, největší koncertní zastávkou jeho evropské tour. Ta doba ovšem uplynula jako voda, Fiddy mezitím vydal desku „Before I Self Destruct“, která se prodávala ze všech jeho major LPs nejméně a situace se změnila. V pátek do Prahy nepřijel král, ale už jeho dvakrát vylouhavaný odvar.
A bylo to znát v mnoha aspektech. Tesla Arena byla zaplněná tak ze třetiny, ubylo speciálních efektů a půldolar, který by mohl z fleku dělat reklamu na zubní pastu, už svůj perfektní chrup necenil na všechny přítomné takovým stylem, jako při jeho poslední návštěvě metropole.
Ale popořadě. Koncert začal stejně jako posledně již velice brzy, něco málo po půl deváté. Nástup měl 50 Cent monstrózní, jak už je u něj zvykem. Stagi dominovalo obří plátno, na kterém mezi troskami hořícího New Yorku padaly z nebe ohořelé dolarovky a dramatická hudba poté připravila Fiddymu perfektní nástup.
Ten hned od začátku začal solit hymny. Nikoho nepřekvapilo, že na pódiu nebyl křivohubák samotný, Vedle sebe měl totiž gorilí smečku v sestavě Lloyd Banks, Tony Yayo a Dj Whoo Kid, leč v pátek byla tato trojka opravdu jen do počtu, protože všichny přišli na Fiftyho a ten celou show táhnul nejvýrazněji. Po několika úvodních skladbách, kdy 50 nasadil laťku poměrně vysoko, začala hrát prim v playlistu poslední deska „BISD“. Za prvé: „BISD“ není tolik hitová, jako předchozí LPs, je spíš temná, než že bychom na ní hledali jasné rádiové hity. Za druhé: „BISD“ je sice dobrá deska, ale v porovnání s předchozími úspěšnými LPs, je nejslabší. A zde přicházíme na jeden z prvních kamenů úrazu páteční Fiftyho show. Velká část playlistu se totiž týkala právě poslední desky. Sem tam Fifty vyhecoval poměrně chladné publikum nějakou osvědčenou hymnou, ale jinak to moc nešlapalo. Do toho nutno říct, že zvuk byl dost špatný, natolik špatný, že člověk musel i několik vteřin vůbec přemýšlet nad tím, co to vůbeh hraje za track.
Závěr koncertu už patřil klasickým vypalovačkám. Fifty sázel jednu hymnu za druhou, většinou jen stylem refrén-sloka-refrén a jelo se dál. Opět došlo na několik krátkých přestávek na převlečení, ale jelo to. Byla to profesionální show, která odsejpala. Bohužel, Fifty už není na vrcholu, jako tomu bylo před dvěma lety. A sám si to moc dobře uvědomuje. Jeho pozice už není na trůnu, ten musel přenechat jiným. Ale pořád je natolik nahoře, že to táhne davy lidí a ačkoliv ten dav v pátek Tesla Areně nebyl tak monstrózní, jako minule, i tak všichni příchozí mohli říct, že viděli toho starého dobrého a usměvavého Fiftyho.
Rád jsem línou hubu 50 Centa viděl. Sice to nebyl koncert, který by mě posadil na prdel, ale bylo to fajn. Kdo si může dovolit dát koncert dlouhý skoro dvě hodiny, aniž by nudil? Bohužel, král je mrtev a my musíme hledat jiného.
Čti dále:
Erykah Badu Live in Paris – report z koncertu
Festival Rock The Bells se podíval do Evropy a možná byl hiphopovou akcí roku! + videa!
Alicia Keys v Praze napravila pověst R&B koncertů
