Už ve čtvrtek pražský Lucerna Music Bar přivítá asi největší hvězdu současného švédského hip-hopu, Adama Tenstu. Při této příležitosti jsem pro vás připravil rozhovor s Adamem, abyste na koncertě vědeli, s kým máte tu čest.
Než začneme mluvit o Tvé kariéře umělce, myslím, že je důležité porozumět tomu, odkud pocházíš a kam míříš. Švédsko je obvykle vnímáno jako sociální stát s vysokou životní úrovní. Jak moc se vyrůstání ve čtvrti Tensta liší od tohohle stereotypu?
Nejprve je potřeba pochopit demografii mojí země. Stejně jako v každém jiném sociálním státu, i ve Švédsku existují lidé, kteří jsou nějakým způsobem na okraji společnosti. V našem případě to jsou lidé žijící v “milionových bytových projektech” (čtvrti jako Tensta, Fittja, Rosengård, Angered a další). Nezaměstnanost v těchto čtvrtích je nepříjemně vysoká, což pochopitelně vede k závislosti na sociálních dávkách. Ve Švédsku jim říkáme “socialbidrag” (sociální pomoc). Pro mě to je velice ironický název, když se zamyslíte nad situací, ve které tito lidé jsou. V některých částech je odloučení od zbytku společnosti téměř úplné. Já se pochopitelně pohybuji pouze po povrchu těchto problémů, mnoho z nich je zakořeněno hluboko v kulturních a etnických rozdílech mezi švédskou střední třídou a druhou generací imigrantů žijících na zmíněných sídlištích. Snažím se jen poskytnout vám pravdivý obraz toho, jak vypadá realita tam, odkud pocházím.
V rozhovoru s tebou na HHK09 jsi řekl, že vždycky následuješ svůj sen, ať už to v danou chvíli znamená cokoli. Co je Tvým snem právě teď?
Dneska žiju svůj sen a ať už zítra bude můj sen cokoli, nepřestanu se snažit o jeho dosažení, dokud ho nebudu také žít. Jednou bych chtěl objet svět se svojí hudbou, chtěl bych napsat knihu a chtěl bych se vrátit ke studiím na univerzitě – to jsou některé z mých snů.
Všechno zapisuju do svého deníku, chci to mít pěkně pohromadě, než opustím tenhle svět. Moje cíle a ambice se teď točí kolem vydání mé hudby mezinárodně. Přestože o mně vědí lidé po celém světe, nic jsem ještě nevydal oficiálně. To je můj sen.
Život na sídlišti je očividně bezednou studnou inspirace pro jakéhokoli umělce. Tvůj život se ale změnil, jakým tématům se v budoucnosti hodláš věnovat?
Stále žiju v Tenstě, takže jediná věc, která se doopravdy změnila, je, že nejsem doma tak často jako dřív. To mi dává nový úhel pohledu, některé věci mi chybí a od jiných naopak rád utíkám. Myslím, že vítězná strategie je mluvit o věcech, které jsou blízko tvému srdci, které jsou pro tebe osobní. Takže ať už se má témata budou točit okolo “keeping my cool” nebo hraní videoher, vždycky to bude něco, s čím se lidé můžou ztotožnit. Byl bych rád, kdyby lidé poslouchali moji hudbu, protože ve mně vidí část sebe, nebo přinejmenším mají nějaké vlastní vzpomínky spojené s mojí hudbou.
Zdá se mi rozporuplné, že na jedné straně uvádíš umělce jako Mobb Deep, Nas nebo Bob Marley jako své vzory, když jsi byl mladý, a na druhé straně propaguješ život bez pití alkoholu, kouření a užívání drog. Chtěl bys k tomu něco říct?
V jedné fázi mého života jsem byl jako nepopsaný list papíru, snadno mě ovlivnily jak dobré, tak špatné věci. Tyhle zkušenosti ze mě udělaly takového člověka, jaký jsem dnes – odhodlaného, s otevřenou myslí, odolného, jakékoli přídavné jméno tě napadne, všechno smíchané dohromady. Nesoudím nikoho na základě jeho vztahu k drogám, nechávám se inspirovat malými částmi celého obrazu. Nevidím Boba Marleyho hulícího blunt, ale Boba Marleyho tvořícího písně, které jsou soundtrackem mého života. Rozporuplné by bylo, kdybych se NEnechal inspirovat podobnými umělci jenom proto, že se nemůžu podepsat pod všechno, co představují.
Po mnoho let byli Looptroop prakticky jedinými hip-hopovými umělci široce známými v České republice. Začalo se to měnit až v době, kdy jsi vzal hudební scénu útokem, a jsem si jistý, že ve Švédsku je mnohem více skvělých umělců, o které bychom se měli zajímat. Koho bys nám doporučil a proč?
Tenhle seznam by mohl být opravdu dlouhý, švédský hip-hop v roce 2009 udělal velký krok vpřed. Je u nás mnoho nadaných lidí, umělci rapující ve švédštině jako Maskinen, Lazee, Movits, Kartellen, Medina, Pato Pooh a další. Myslím, že v roce 2010 budeme hrát významnou roli. Tihle jsou mí nejoblíbenější:
Eboi, tenhle kluk zabije každou skladbu, ve které se objeví. Možná jste ho slyšeli v mém singlu Dopeboy. Jestli se vám tam jeho part líbil, doporučil bych vám dávat si na něj pozor.
“Next man up!”
Dida, stejně jako Eboi, je na soupisce labelu RMH RMH MGMT GRP, velice kreativní umělec se silnými tématy a světovými ambicemi. Moc lidí o něm zatím neví, protože dosud nic oficiálně nevydal. Ale až vydá, rozhodně to nezůstane bez povšimnutí.
J-Son, právě vydal své debutové album Never Half Stepping. Velice talentovaný skladatel a umělec, jeho skladby už se vyšplhaly na vrcholy hitparád ve Švédsku a v Japonsku.
Vystupoval jsi jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Můžeš porovnat tyhle dvě zkušenosti? Jak Američané vnímají evropskou hudbu?
Kamkoli jedu vystupovat, ať už je to ve Spojených státech nebo v Evropě, je poměrně vysoká šance, že tam jedu poprvé. To znamená, že musím dostat publikum na svoji stranu, nemůžu se spoléhat na to, že získám pozornost jen díky svému jménu jako doma ve Švédsku. Pro publikum [mimo Švédsko] jsem nový umělec a nový umělec musí VŽDYCKY všechno dokázat sám. Proto neberu Evropany a Američany jako dvě rozdílná publika, ale jako jedno publikum, na které musím udělat dobrý a dlouhotrvající první dojem.
Co se týká přijetí mé hudby ve Státech, bylo mnohem lepší, než jsem si zpočátku myslel. Hudba ovlivněná electrem, která mnohem více frčí v Evropě, začíná získávat fanoušky na úrovni mainstreamu i za mořem, víc a víc lidí ji poslouchá. Ne jen určitý okruh lidí, kteří ji poslouchají už nějakou dobu. Myslím, že Američané vnímají evropskou hudbu jako trochu exotickou a exkluzivní, což pro mě nikdy není špatné.
Lidé milovali tvoji show na HHK09 a neočekávám nic menšího ani od tvého nadcházejícího vystoupení v Praze. Vystupuješ raději na open-air festivalech nebo v klubech? Přizpůsobuješ svoji show místu, kde se koná, a je to pro tebe nějakým způsobem jiný zážitek?
Díky, bylo skvělé vystupovat tam!
Je velmi mnoho proměnných, o kterých musím uvažovat při plánování živých vystoupení. Samozřejmě se mi líbí vystupování na open-airech i v klubech a nedokážu říct, co z toho víc. Mám rád intimní prostředí klubu, moje hudba jde ruku v ruce s návratem domů, vyčerpaný po protančené noci v narvaném klubu. Stejně tak mám rád vystupování před festivalovým publikem, které celý rok spořilo a těšilo se na několik příjemně strávených dní na festivalu.
Moje show se mezi jednotlivými místy může lišit, protože ji přizpůsobuji v závislosti na její délce a na publiku. Je veliký rozdíl vystupovat před 18-letými club hoppery a před 25-letými milovníky hudby. Jediná věc, kterou má vystoupení mají společnou, je, že se snažím, aby publikum z mé show odcházelo s bušícím srdcem.
Co Adama Tenstu čeká v nejbližší budoucnosti?
Hodně nové muziky, hodně tvrdé práce. Jsem jen ve třetině své cesty, takže musím dál tvrdě pracovat, abych dosáhl svých cílů. Budu nahrávat, vystupovat a blogovat o tom všem; na to se zaměřím v roce 2010. Uvidíme, kam mě má cesta přivede.
Chtěl bys něco dodat závěrem?
Snažte se být co nejlepší, a pak ještě lepší. A pokud jste tak již neučinili, nalaďte se na to, co dělám DENNĚ.
twitter.com/adamtensta
facebook.com/adamtensta
myspace.com/adamtensta
www.mybestfriendismygrind.com
Uvidíme se brzy! / Adam Tensta
