Kniha je in! O uvědomělých rapperech, trendech, kopírování a komických situacích.
"Póza smrdí, každý ju pozná ako zápach hniloby.“ Supa
"Hlavně mi nechoď plakat na rameno, jak ti všichni ukradli tvůj styl, ty kariéro.“ Indy
Plánuju ovládnout blogosféru Cream.cz. Doba si to žádá, já si to žádám. Budu mluvit o českém a přirozeně tím pádem taky trochu slovenském rapu a jeho trendech, které byly, jsou a patrně zde navždy budou přítomny. Nebudu přitom hovořit o inspiraci, ale spíše o kopírování, o stádovitém přístupu a neschopnosti přijít s něčím sám od sebe a za sebe. Stejně jako v mých minulých článcích, i zde budu využívat množství literárních trop a figur, jejichž znalost podmiňuje pochopení tohoto článku ve své úplnosti. Nic naplat, pusťme se tedy do toho.
Za největší nedostatek tuzemského rapu považuju dlouhodobě především nízký stupeň kreativity a originality ve tvorbě našich předních rapperů. Pochopitelně i zde se vyskytují výjimky potvrzující pravidlo, jimž patří čest a uznání. Také spíše neoriginální rappeři mají své světlé momenty, svět není černobílý. Obecně je to nicméně fakt. Vývoj českého hip-hopu provází vážná diskuse o tom, o čem ten hip-hop vlastně je a o čem by měl být. Diskutovalo se to v době, kdy se Orion pustil do Rapmasters, stejně tak když se objevil Chaozz a jeho úspěch vyvolal růst v řadách domácích hiphoperů. Určité pojetí se ustálilo začátkem nového tisíciletí. Nebudu se teď pouštět do jeho deskripce, na to bude dost času příště, ale myslím postačí, když uvedu, že jej nejlépe ztělesňují desky jako "Repertoár" od PSH anebo "My3" od Indy & Wich. Přestože existovaly tou dobou kapely, které se od Vypáleného pražského štýla odlišovaly, nelze si nepovšimnout skutečnosti, že jeho podoba měla zcela zásadní vliv na tvarování místní hiphopové scény. Opět, můžeme se přít o to, jaká témata byla vyloženě péesháovská či indyowichovská a jaká zase odpovídala primárně scéně jako takové. To nicméně necháme na příště. Pro nás je důležité zjištění, že v rámci české scény vždy byly přítomné určité trendy, jimž kapely vědomě či nevědomě podléhaly a chtěly s nimi jít ruku v ruce. Totéž vidíme po příchodu debutu Supercrooo a nejnověji také v posledních letech.
Myslím, že nikoho nepřekvapím, když řeknu, že trendem poslední doby je „uvědomělost“, neboli negace předchozích trendů à la noční život, kluby, děvky, pozlátko. Navzdory lesku staniolu nejen množství lidí znalých předchozí éry cítilo v textech plytkost a určitou prázdnotu, měli neodbytný pocit, že to přece nemůže být všechno a že je třeba do rapu vrátit kritický pohled, ať už jde o problémy všedního dne, anebo záležitosti povahy sociálně-kritické. Ostatně něco bych o tom měl vědět, když jsem tento trend pomáhal budovat, viz moje úvahy na Metancity. Se vznikem desek jako "Slova" od BPM, "Mezitím" od IdeaFatte nebo "Interview" od Pio Squad bylo zřejmé, že se to podařilo (i když si pochopitelně nemyslím, že je to výhradně moje zásluha). Trendy odcházejí, trendy přicházejí. Je to totiž v jejich povaze. Dnes je tedy trendy být uvědomělý. Zdá se, že cíle bylo dosaženo. Že už vlastně není co řešit, netřeba scénu kultivovat. Přirozeně to tak ale není.
Dříve, než se dostaneme k jádru věci, bych chtěl upozornit, že v tom v Česko-Slovensku rozhodně nejsme sami. Karikatura afroamerického životního stylu v podobě gangsta rapu samo sebou vyvolala četné kritické reakce a vynesla na povrch kategorii conscious rap. Ta také není neproblematická, jak na to poukazuje takřečený hiphopový intelektuál Michael Eric Dyson ve své knize "Know What I Mean"? K tomu bych jen dodal, že reviews nejdůležitějších knih týkajících se hip-hopu už mám v hlavě delší dobu, takže se jejich zveřejnění určitě brzy – minimálně do konce roku – dočkáme. Teď ale zpátky k věci, ačkoli výše uvedené s ní přímo souvisí. Totiž, s každým trendem jsou neodmyslitelně spojena jistá negativa. Každá akce vyvolá reakci. Každá mince má svou druhou stranu. Popularita BPM s sebou přinesla vznik lidí jako Jayk3m. Rytmus s Tafrobem podnítili intimní výpovědi ze života rapperů. Pokud se nepletu, "Bez tebe“ zase spustila vlnu lovesongů. A odkud přišla všechna ta témata přátelství, rodiny atd., to už se jen stěží dozvíme. Podstatné však je, že to existuje; kruh se spojuje a je jen otázkou času, kdy bude tento cyklus překonán, příslušná témata vyčerpána a nahrazena novýma. Za symbolické v této oblasti považuju "Dual Shock" od Mojí reči, a to v tom smyslu, že představuje mezník, jenž fakticky uzavírá tuto éru. Nepochybuju o tom, že ještě vzniknou silné desky, jež celý vývoj posunou ještě dál nebo přinejmenším udrží stávající úroveň – např. blížící se Prago Union nebo IdeaFatte. Na druhou stranu, co bylo třeba říct, zdá se, už bylo z větší části řečeno a další éra bude rámována jinými silami.
Čti dále:
Letní hit v lednu? Dej si Mai feat. Pio Squad – Superparada
Sleduj pilotní video k nové desce IdeaFatte! > Doma
BPM posílají druhý klip z desky Horizonty
Součástí problematiky trendů je implicitní rozdělení rolí. Trend-setters tvoří vždy menšinu, kdežto jejich následovníci většinu. Lidí talentovaných a schopných bude také vždycky méně než těch, kteří nejen že vymyslet něco nového nesvedou, ale zároveň nejsou s to ani dostát nastavené laťce, pokud jde o kvalitu. Jinými slovy, smiřme se s tím, že se v rostoucí míře budou objevovat kopírovači, již budou těžit ze svého přihlášení se k danému trendu, aniž by si to vzhledem ke svým schopnostem jakkoli zasloužili. Hlad po zaplnění prázdnoty byl značný a neschopnost lidí kriticky uvažovat je velká. Jinými slovy, nejde o kvalitu (o tu uměleckou samozřejmě), ale o přístup, o ten „názor“! Když má rapper jistý názor, tak podle soudu mnohých je dobrý rapper a dělá kvalitní muziku. To je pochopitelně omyl, vlastně taky takové klišé – viz hloupost typu „Tvůj názor je hloupý, ale cením, že máš aspoň nějaký“… co to je za nesmysl? Jistě, úcta k názorům druhých je základ všeho, ale setrvávat v názoru, o němž vím, že je špatný, považuju za přinejmenším stejně hloupé jako „nemít žádný názor“ (přitom slovy básníka: Názor je jako díra od prdele, každý máme jednu). Nicméně.. co chtít po lidech v zemi, kde se vždy budou zabývat osobností autora místo toho, aby řešili to skutečně podstatné, tedy autorovy činy a skutky, autorovu tvorbu, muziku. Mám teď na mysli mnoho kapel a jednotlivců, jejichž obliba vyvstává nikoli z jejich tvorby, ale pouze z reputace, jež je obklopuje jako dým znemožňující vidět podstatu věci. Historie však toto prospěchářství vždy odhalí. Prospěcháři budou totiž vždy až ti druzí.
Alespoň jedno pozitivum je s tím však nyní spojeno. Zažijeme díky tomu spoustu opravdu komických situací. Trendy slepě sledující rappeři si sami řežou větev, protože časté výměny kabátu vyžadují opravdu ohromný talent k tomu, aby nás přesvědčili o své autenticitě – upřímnosti, což je pořád i v Česku jeden ze zásadních faktorů posuzování rapu. Následkem toho vznikají mnohdy velmi omezené, plytké a zejména hloupé záležitosti, které jejich autory nachytají, jak se říká, na švestkách. Myslím, že není třeba uvádět konkrétních příkladů. Množství rádoby politických textů z posledních doby určitě každý z vás zaregistroval. Zčásti jsou do komičnosti rappeři tlačeni novináři, kteří se nechali unést představou „uvědomělého rappera“, aniž by jejich rozhled dovoloval rozpoznat, jakými nesmysly jsou v odpovědích na své otázky obdařeni. A když říkám novináři, myslím tím částečně i sám sebe. Není nic horšího, než když se člověk zklame ve svých, řekněme, vzorech a bere si to osobně. O opačném pohledu na věc pak pojednává několik skladeb aktuální desky BPM. Jinak řečeno, hloupost je out, intelekt in. Intelektuálem je pak v rámci tuzemského rapu člověk se třemi přečtenými knihami na kontě a dvěma na oko objevnými hláškami v textech. Chtělo by se říct, jednooký mezi slepými králem, ale tady není ani to jedno oko.
Taková je absurdita dnešní situace. V první části tohoto příspěvku jsem ukázal, že to jinak být ani nemůže, přesto tento fakt sám o sobě není důvodem k nečinnosti. Přinejmenším by si každý hiphoper měl tyto náležitosti uvědomit, srovnat své pozorování se svými názory, konfrontovat to všechno s tímto textem a samozřejmě se na všechny věci kolem sebe dívat kriticky, což neznamená negativně, pohrdavě či nenávistně, ale naopak bez emocí, bez koukání přes jakkoli zabarvená sklíčka, ale přímo tak, jak to odpovídá realitě. Mír a lásku.
Čti dále:
BLOG by RAVEŇÁK vol.4 – Nás zajímá LA4 ale…
BLOG by RAVEŇÁK vol.3
BLOG by RAVEŇÁK vol.2
