Pomalu, ale jistě se blíží konec roku 2009, což samo sebou obnáší potřebu jeho rekapitulace. Proto jsem si dovolil udělat menší přehlídku latinfunkových desek, které přinesl letošní rok. Popravdě jsem v případě této muziky stále spíše na začátku, takže si v žádném případě neodvažuju tvrdit, že toto jsou ty nejlepší desky letošního roku. Ostatně, pokud máte nějaký tip z této oblasti, určitě se o něj nezapomeňte podělit v diskusi.
Latinskoamerické hudební žánry se vždy podílely na dotváření amerických hudebních stylů. Začalo to už s jazzem a jedním z vrcholů tohoto propojení byly bezesporu vynikající afrokubánské skladby Dizzy Gillespieho. Nicméně tyto žánry se pochopitelně proplétaly i s dalšími populární hudebním odrůdami, jakými jsou právě funk či soul. Výsledkem toho pak také byl v šedesátých letech minulého století velmi oblíbený svébytný styl zvaný boogaloo, jenž dnes náleží mezi hlavní zdroje a součásti deepfunkové scény, jak o tom svědčí i následující přehled.
Joe Bataan y Los Fulanos – King of Latin Soul
Jako první jsem v tomto smyslu vybral profilovou desku živoucí legendy Joe Bataana, newyorského zpěváka, který debutoval v roce 1967 s albem Gypsy Woman. Pro tento počin se umělecky nestárnoucí Bataan spolčil s barcelonskou latinfunkovou kapelou Los Fulanos, aby pro známou společnost Vampi Soul vytvořili aktuální kolekci předělávek jak mistrových největších hitů, tak spíše nepoznaných písní. Jedná se o opravdu našlapaný materiál, který vás roztančí (to spíše), stejně jako potěší na duši (to silněji).
Cesar´s Salad – The Latin Beat
V Evropě ještě zůstaneme, protože kde jinde než v Německu hledat původ desky The Latin Beat. Oproti předchozímu je tento nejnovější příspěvek do diskografie perkusisty Césara Granada a jeho kvarteta daleko více poplatnější latin-jazzové tradici, přesto je dostatečně groovy na to, abychom ho do této hitparády mohli zařadit. Hrají se jak osvědčené standardy, tak vlastní skladby kapelníka. Zajímavostí je, že členem jeho souboru je také basista Jerker Kluge, který hraje rovněž i v jiné německé perle latina, a sice Hi-Fly Orchestra, jejíž rok staré album Mambo Atomico mohu jen doporučit.
Quantic & his Combo Bárbaro – Tradition in Transition
Žádný podobný přehled se neobejde bez famózního všeuměla Williama Holanda aka Quantica, už jen z toho důvodu, že vydává každý rok minimálně jednu desku. A všechny jsou vynikající! V této tradici pokračuje přirozeně i po svém přestěhování z rodné Velké Británie do Kolumbie, kde dal dohromady nový soubor z tamějších muzikantů. Ti pak společně natočili nejnovější Quanticovo dílo – Tradition in Transition. Mým favoritem je zde staroškolská záležitost I Just Fell in Love Again, ovšem neméně vynikající je samozřejmě i zbytek alba. Quantic zklamat neumí.
Brownout – Aguilas and Cobras
To nejlepší na konec? Může být. Komu z vás něco říkají jména jako Grupo Fantasma anebo Brownout, ten moc dobře ví, že ani zde nemůžeme čekat nic než kvalitu s velkým K. Obě jména odkazují k téměř shodnému kolektivu muzikantů z texaského Austinu, nicméně to první je určitě zvučnější. Grupo Fantasma si totiž vybral sám Prince pro společné koncertování, a že jim to spolu jde více než dobře, potvrdí přátelé, kteří zažili jejich jam po koncertě Umělce v Londýně. Nás nicméně zajímá především poslední deska Brownout – Aguilas and Cobras -, těšící se těm nejlepším ohlasům. Hledáte-li ten nejsyrovější funk okořeněný vhodnou dávkou latina, pak jste na správné adrese. Instant classic!
