V sobotu nastal čas vychutnat si v Paříži druhý koncert, který se ale od toho, co předvedla Ms. Badu, zcela lišil. Tentokrát místo velké haly čekáme před klubem Le Bataclan, kde v prostorách připomínajících Palác Akropolis vystupuje Raphael Saadiq. Jeho poslední album „The Way I See it“ patřilo mezi ty, které v pokusech o návrat do dob klasického soulu zašly nejdál, a ve stejném duchu se nesl i celý koncert.
Raphael Saadiq má na kontě spoustu hitů, proto si mohl dovolit hned na začátek vytáhnout oba singly z poslední desky – „Love That Girl“ a „100 Yard Dash“. Na stage vlítnul stejně jako celá kapela ve společenském obleku, s kytarou v ruce a už od začátku z něj sršela energie. Pobíhal po stagi a tancoval i při pomalých skladbách a komornější atmosféra klubu mu pomohla snadno předávat energii davu, se kterým neustále komunikoval. Album „The Way I See it“ mělo v setlistu největší zastoupení a zazněly z něj téměř všechny skladby, což dalo koncertu silný retro nádech a návštěvníkům pocit, že se octli v době největší slávy Motownu na koncertě jednoho z jejich umělců. Raphael si každou skaldbu užíval a z vystoupení bylo znát, že máme tu čest s někým, kdo tuhle hudbu opravdu miluje a nesnaží se jen svézt na populární vlně retro soulu.
Nebyl to ale jen samotný Saadiq, který ohromil. Podporoval ho po pravém boku background vokalista CJ Hilton a po levém boku skvělá vokalistka, jejíž jméno si bohužel nepamatuju. Dohromady měli dobře sehranou choreografii a pokud zrovna vedle Saadiqa netancovali, dostali prostor předvést své dovednosti sólově, stejně jako zbývající členové kapely. Osobně jsem se stal fanouškem Raphaela Saadiqa díky geniální desce Lucy Pearl, z níž překvapivě zazněly rovnou tři dnes již klasické pecky, při kterých mi naběhla husí kůže – „Dance Tonight“, „La La“ v remixu a dokonce i „Don't Mess With My Man“, kterou místo původní členky Lucy Pearl zazpívala doplňující vokalistka.
Na starší tvorbu Raphael taky nezapomněl. Sice vynechal skladby od své původní skupiny Tony Toni Tone, ale zato jeho dvouhodinový set obsáhnul pár věcí z prvního alba a tribute Michaelu Jacksonovi, „I Want You Back“. Po prvním přídavku si pařížské publikum doslova vydupalo druhý, neplánovaný, za což ho Raphael odměnil dvojitou porcí hitů „Get Involved“ a „Still Ray“.
Parádní zážitek. Raphaela Saadiqa řadím mezi své největší oblíbence a do koncertu jsem vkládal velká očekávání, která ale i tak byla překonána. Menší klub jeho show svědčil, publikum bylo živé a ochotně spolupracovalo. Saadiq má Paříž rád a platí to i obráceně, jelikož zde letos vystoupil už počtvrté, a i tentokrát se mu povedlo klub vyprodat už s několikaměsíčním předstihem. Nezbývá než si přát, aby některý z našich promotérů sebral odvahu a zkusil ho pozvat i k nám, protože tyhle koncerty si ČR zkrátka zaslouží zažít.
