Začátek roku vždycky patří bilancování a hodnocení uplynulého kalendářního období a ono shrnutí nula nula osmičky se nevyhnulo ani mě a proto Vás na následujících několika málo řádcích seznámím s tím, co mě za loňský rok v hudebním světě zaujalo nejvíce.
Rok 2008 byl rokem Motor City aka Detroitu. Detroit měl vždycky velmi silnou hudební scénu, ale loňský rok byl pro něj opravdu výjimečný. Místní stálice i nováčci ze sebe dostali opravdu to nejlepší a jména, která bych měl zařadit do svého pomyslného Top 10, pocházela většinou právě z onoho města Red Wings a Tigers. Ačkoli se nebude jednat o absolutní desku roku, tak tím, kdo se může honosit titulem Krále Detroitu, je Black Milk. V Detroitu v podstatě nemůže vyjít nic zásadního, aniž by na to tento producent, se kterým jsem měl chvilku problém, aby se mi neoposlouchal, sáhnul. Jeho druhé album "Tronic", které má mimojiné nejlepší obal, který jsem kdy v životě držel v ruce, potvrdilo jeho vysokou pozici, kterou zaujímá mezi undergroundovými producenty. I díky Black Milkově práci zazářili i další reprezentanti tohoto města. Pouliční kazatel Guilty Simspon otevřel sám sebe a výsledkem bylo báječné album "Ode to the Ghetto", Elzhiho debut "Preface" také nezaostával a nováček ve hře Buff 1 přesvědčil, že do budoucna se s ním bude muset pořádně počítat.
Desku roku z mého osobního hlediska však v Detroitu budete hledat marně. Nebude to jedno album, které bych za celý rok poslouchal nejvíce, ale rovnou dvě, mezi kterými bych nedělal rozdíly a které bych rád označil za ty nejlepší, co nám rok 2008 přinesl. Tím prvním je Mike Skinner aka The Streets, jehož očisťující zpověď "Everything Is Borrowed" v mém iPodu zaujímá ty nejvyšší příčky a kterou s odstupem času považuji za opravdu téměř dokonalou. První místo společně se Skinnerem opanuje Q-Tip, jehož "The Renaissance" je výletem do té nejbáječnější atmosféry, kterou pro mě osobně může hudba ztělesňovat.
Byl to vůbec vlastně dobrej rok. The Roots mě zabili jak koncertem na Kempu, tak výbornou deskou "Rising Down", Ice Cube oslavil návrat v tak oslnivé formě , že to jen málokdo čekal, zavedená jména jako Kanye West, Ludacris nebo Common potvrdily své pozice na vrcholu a přišlo i několik překvapení – Killer Mike málem mohl bojovat o pozici nejlepšího rappera z Jihu s Ludou a dle mého názoru nástupce Kanyeho Westa 88-Keys a jeho "The Death of Adam" bude do budoucna velkým příslibem. No a pak tu máme interprety, od kterých vlastně ani nic jiného, než kvalitní záležitosti nečekáme. Zde bych rád zmínil Evidence, Heltah Skeltah a také švédské vikingy Looptroop.
Kdybych se měl zastavit aspoň na chvilku u otázky nejlepších singlů a vynechal bych kompletní tracklisty desek, které jsem zmiňoval výše, jistě nemůžu zapomenout na spojení The Count & Sinden a Kid Sister, jelikož jejich "Beeper" rotovalo všude takovým stylem, že marně hledám skladbu, která by způsobila větší hype, než tahle věc (a to ještě ani nemluvím o "Hardcore Girls" s Rye Rye). Do hlavy se mi v souvislosti s rokem 2008 také zapíše bláznivá "Everyone Nose" experimentátorů N.E.R.D., originálním zvukem honosící se "Township Funk" Dje Mujavy, spojení Dizzeeho Rascala a Calvina Harrise "Dance Wiv Me" nebo návrat Jiggy v té nejlepší formě v "Brooklyn Go Hard" s vynikající Santogold, kterou bych rád označil jako největší objev roku.
Za to u nás a na Slovensku to bylo loni horší. Z českých desek bych rád zmínil jenom dvě. Už na začátku roku mě dostali IdeaFatte a jejich druhé album "Mezitím" a pak jihlavská parta abstinentů Pio Squad s "Interview". A víte co mě na těch deskách baví? Že se v nich můžu najít. Že jsou natolik osobní a zároveň obyčejné, že každý z nás si v nich může najít to svoje. Nebaví mě rap o rapu. Nebaví mě hra na něco, co nikdo není. Čeští rappeři maj problém přenést svoje srdce na papír. Proto cením ty, kteří to dokážou. Na chvilku se ještě zastavím u našich východních bratrů. Hrozně mě bavily věci, se kterými měli něco společného Karaoke Tundra a Dj Spino. "Kačica s hlavou tigra vol. 1" je nepřekonatelným cz/sk mixtapem roku , možná i celé historie. A když se dali dohromady Spinhandz a Strapo, kterého stále někteří nedokážou docenit, nemohlo to dopadnou špatně. Z "ofiko" alb mě zaujal už poté jenom DNA, jehož velmi otevřený debut "Love (Peňáze / Láska)" byl pro mě tím nějvětším překvapením loňského roku na slovenské scéně.
Určitě jsem na spoustu věcí, které jsem chtěl zmínit, zapomněl. Tak jako tak to byl to dobrej rok. Spousta zajímavých desek, spousta zajímavých koncertů, spousta piva )).
Snad bude ten rok letošní, který končí devítkou, aspoň stejně tak dobrý, jako ten loňský.
Přeji Vám hodně štěstí, zdraví a úspěchů v roce 2009.
Mějte se hezky.
R
