Máme za sebou už sedmý ročník Hip Hop Kempu. Letošní line-up skrýval jeden velký klenot, skupinu, o jejichž koncertech se mluví jako o tom nejlepším, co můžete naživo v hip-hopu vidět. To si nemůžeme (narozdíl od zbytku line-upu) nechat ujít, takže v neděli odpoledne vyrážíme směr Hradec a s sebou vezeme velká očekávání. Nebudeme hodnotit organizaci, doprovodný program nebo co se zlepšilo či zhoršilo od minulého roku, za těch pár hodin jsme zkrátka moc dojmů nenabrali. Podstatné je, že The Roots dorazili a přichystali si skvělou show.
Začátek je celkem vlažný. Stále je ještě denní světlo, chladno, šedivé mraky a pod nima několikatisícový dav očekávající hlavní hvězdu festivalu. Konec Hip Hop Kempu byl vždycky podobný. Před půlnocí nastoupil headliner a kotel řval tak hlasitě, až z toho nabíhala husí kůže. V porovnání s tím se na hlavní stagi objevili Roots celkem nenápadně a stejná se zdála být i odezva z druhé strany. To naštěstí trvalo jen chvíli a se zapadajícím sluncem se pomalu rozhýbávali i návštěvníci ze zadních řad. Kouzlo Roots není jen v tom, že hrajou hip-hop na nástroje a dělají to sakra dobře. Jejich playlist je šikovně sestavený, každou chvíli se mění styl a tempo. Hraje uvolněná skladba s jazzovou produkcí, ta z ničeho nic v půlce sloky přejde v rychlou rockovovější věc, pak zahraje krátká interluda a následuje třeba jedna z jejich elektro pecek. Na tohle už dav začíná reagovat a v momentě, kdy kapela zajíždí set cizích hitů, v němž dávají absolutní klasiky i něco aktuálního z hitparád, už musít být každý vtažený do děje. Při tomhle se nejde nudit, nějaká monotónnost, která vás může uspávat na jiných koncertech, je u Roots neznámý pojem.
Letošní „Rising Down“ je už jejich osmé studiové album. Na těch osmi albech má skupina spoustu skvělých tracků, takže bylo dost pravděpodobné, že nezahrajou všechny vaše oblíbené. Dokonce i nová deska, kterou Roots na tomhle turné propagují, neměla v jejich setu tak velké zastoupení. Bordel udělala akorát úderná „Get Busy“, jinak hrály prim spíš starší záležitosti. „Step into the Realm“ je naživo dotažená k dokonalosti a střídání šeptaných a řvaných pasáží funguje skvěle. Že osvědčené pecky „The Seed“ nebo „The Next Movement“ budou patřit k vrcholům koncertu bylo jasné už předem, ale kdo by řekl, že při tak klidné věci jako „You Got Me“ se kytarista Kirk Douglas utrhne ze řetězu a zajede neskutečné několikaminutové sólo, při kterém padají čelisti?
Tohle byl perfektní koncert od pánů profesionálů, kteří nepotřebujou laciné postupy na udržení pozornosti. Kvalitní, poctivě odvedená práce. Důvod, proč na tenhle Hip Hop Kemp vzpomínat v dobrém. Jenom to mohlo být o něco delší, vždyť Roots klasicky dávají dvouhodinové koncerty.
