Když jsem více jak před rokem psal recenzi na desku "365", tehdy ještě trojčlenné , formace IdeaFatte, měl jsem hroznou radost, že konečně přišel někdo, kdo je 100%-ně originální a že v záplavě všeho toho tuctového, nezajímavého a hlavně prázdného, konečně mohu najít něco, s čím se dokážu ztotožnit a v čem můžu najít něco, co mě dokáže naplnit. Uběhlo více jak 365 dní a IF jsou zpět s novou desku "Mezitím".
Na první poslech není "Mezitím" vůbec jednoduchá deska. Musíte hledat, musíte to vše pochopit. Nehledejte skladby, které jen tak "hrajou", protože "Mezitím" má od prvních vteřin až do konce hloubku. Celé album je o pocitech, spíše melancholických a nedá se poslouchat jen jako kulisa, která Vám hraje jen tak při jízdě autem, nebo při studiu maturitních otázek. Běžnému posluchači může přijít nezajímavá a nikterak nevybočující, ale nároční posluchači jí ocení, za to bych se nebál dát ruku do ohně.
Buďme ale konkrétnější. Rovnice mezi hudbou a textem zde stojí v naprosto dokonalé symbióze. Většina skladeb má jednoznačnou atmosféru, která Vás po podrobnějším poslechu ihned musí dostat. Idea se oproti první desce o mnoho více otevřel. Nebojí se zmiňovat spoustu svých osobních problémů a co je úplně nejdůležitější je fakt, že se mu to všechno věřím. Většině mc´s v Čechách a na Slovensku nevěřím ani jejich lacinou teplákovku, natož jejich texty, ale na "Mezitím" jsem si vždy na 100% jistý, že Pepíček žije takový život, o jakém rapuje. Když jsem na začátku zmiňoval, že největším problémem českého rapu je prázdnost, IdeaFatte tento problém rozhodně nemají. V tomhle totiž dokážete cítit srdce a to je přesně ono. Rapeři totiž nedokáží přenést svoje srdce na papír, žijí v imaginarním světě, který si malují přes své růžové brýle a nemluví o tom, co žijí, ale tohle album je přesným opakem. Cítite zde opravdový život normálních lidí, kteří si na nic nehrají, vše zabalané v možná chvílemi až moc smutném kabátu, který by sice Idea možná mohl někdy nechat pověšený v předsíni, ale on si ho radši nechá na sobě až do úplného konce.
Buďme ale konkrétnější ještě o něco více. "Neusínám Sám" je snad nejupřímnější pocta přítelkyni, kterou kdy kdo napsal a u které nejedna holka uroní slzu. "Zranitelní" mají přesně tu atmosféru, ve které všechno šlape jak má a o které jsem mluvil již dříve. "Co Nemáš Můžeš Mít" má sice nejslabší beat celé desky a jediného přizvaného producenta Kufyho zároveň, ale podstata sdělení je zde nepřehlédnutelná.
Ale nebojte, striktní rapovky tu najdete taky. "Neminout Cíl" s hostující anglickou vlajkou v podobě "The Movement" má jeden z nejvtrdších beatů české historie a "Nemusíš kdy nechceš" bude pro prosté publikum jistě tou největší hymnou celé desky.
Jak jsem již říkal na začátku, není to zrovna nejjednodušší deska na poslech. Musíte být asi trochu náročnější, aby jste vše pochopili. Dlouho jsem hledal přívlastek, který by "Mezitím" charakterizoval úplně nejlépe, ale nakonec jsem našel. Dospělá. Ano, tohle je totiž naprosto dospělá deska, bez žádných zbytečností, lákadel, experimentů apod. Dospělá po všech směrech a dost možná jedna z nejlepších desek, která tu kdy vyšla. Pánové, smekám.
Tracklist:
1. Mezitím
2. Neminout cíl + The Movement
3. Stejný jako včera
4. Co nemáš, můžeš mít
5. Nepochopíš
6. Navždy stejný
7. Noční směna + Supa
8. Neusínám sám
9. Zion RMX
10. Začínáš, končíš
11. Nemusíš, když nechceš
12. Zranitelný
13. Kolik stojí?
