Je za námi další velké vystoupení. Akon je zatím posledním multiplatinovým jménem, které se na svém turné zastavilo i v Praze. Jelikož jsem už dlouho předtím viděl několik záznamů z jeho předchozích koncertů, věděl jsem, že mě nečeká žádný ohromující zážitek a šel jsem do bývalé T-Mobile arény připraven na playback show a jekot náctiletých fanynek.
Trochu s údivem mě posledních 50 metrů do arény neobklopujou davy natěšených lidí a nemusím vystát žádnou frontu. Pohled do publika je nakonec vcelku příjemný – dost lidí na to, aby se akorát roztáhli po aréně a málo lidí na to, aby se na sebe museli lepit. Předskakující Misha moc nenadchnula, její show se hodí spíš do klubů typu Lucerna Music Bar a navíc lidí, co její tvorbu znali, bychom před pódiem zřejmě moc nenapočítali. Následuje trapné ticho prokládané reklamou, které se bohužel na koncertech podobného formátu stalo tradicí. Přitom DJ’s tu byli, takže rozproudit publikum klidně mohli. Téhle role se chopil až Akonův DJ, jehož chochol a sukně mě dostávaly už v záznamech z předchozích koncertů. Energie mu rozhodně nechyběla, mezi přepínáním instrumentálek stíhal skákat a tancovat po celém pódiu včetně DJského pultu a repráků a do toho ještě Akona zdvojoval. Hudební podklad tvořila dle očekávání kombinace instrumentálů a živých nástrojů, konkrétně kláves, bicích a kytary s kytaristou skrytým za bílou maskou.
Akon zahájil koncert typickým zvoláním Konvict music! a hned na úvod dává jednu ze svých vůbec největších hymen „Shake Down“ a já se ptám, jak je sakra možné, že tohle nevyšlo jako singl, zatímco „Don’t Matter“ ano. Lepší nástup snad ani dát nemohl a všechny hlavy se kývou. Pokud v 90. letech byl král refrénů Nate Dogg, dnes má na hlavě korunu Akon a svoje nejznámější refrény zpívá několikrát mezi vlastníma skladbama. Došlo tudíž na věci jako „We Takin‘ Over“ (DJ Khaled), „Sweetest Girl“ (Wyclef Jean), „Bartender“ (T-Pain) nebo „Cross the Line“ (Rick Ross). Už na začátku mě příjemně překvapilo, že playback se koná jen v refrénech. Akon byl celkem aktivní a vypadal, že si koncert užívá. Dal si záležet, aby se všem částem publika věnoval stejně a s lidma neustále udržoval kontakt. Dokonce ani klasický trapas, kdy české publikum na všechno odpovídá yeah, se tolik neprojevil. I když na dotaz, kdo je tady Afričan, odpověděla křikem aspoň čtvrtina lidí, ve výsledku to tolik nevadilo, protože jsme se dověděli, že Afričani jsme vlastně všichni.
Největší ohlas pochopitelně sklidily věci, které se svého času usadily v našich hitparádách. Bohužel „Lonely“, jeden z posledních songů v Akonově playlistu, už jede celá na playback. Nebo jinak nechápu, jak je možné, že Akon zpívá pořád stejně hlasitě, ačkoliv mikrofon má chvílema mimo pusu, a navíc celé čtyři minuty zní stejně jako na albu. V té době to ale minimálně přítomné fanynky nezajímá, protože Akon se skoro celý svlíká a poté co do publika putuje jeho oblečení se do něj podepřen pány od security vrhá sám, což způsobuje tlačenici fanynek, které si chtěly na Akona sáhnout a pochlubit se kámoškám. Nakonec publikum roztancovala pecka s Gwen Stefani a ještě singlovka „Sorry“, po níž se Akon bez bouřlivého ohlasu odebírá do backstage.
Celkový dojem jsem si odnesl lepší, než jsem čekal. Akonova show byla zábavná a každý, komu se od něj něco líbí, si musel přijít na své. Zazněly pomalé slaďáky, taneční věci, troška dancehallu, tracky na nichž Akon hostoval a dokonce i jeho předělávka z aktuální reedice Jacksonova „Thrilleru“. Užil jsem si to, ale koncert roku z toho nejspíš nebude.
Fotky: www.eri-ador.com
