U Little Brother za poslední rok nastaly velké změny. Nejdřív stěhování, kdy velký label Atlantic vyměnili za menší, ale přijatelnější ABB a zeštíhlení skupiny, které způsobil odchod producenta 9th Wondera. Jeho ztráta byla pro některé fanoušky možná zbytečnou starostí. Little Brother už před tímhle albem několikrát podali solidní výkon na beatech jiných producentů a nebyl důvod si myslet, že na "Getback" se to změní.
A nezměnilo se. Beaty, které si Pooh a Phonte vybrali na svou třetí desku, mají možná jiný zvuk, ale stejný feeling jako ty 9th Wonderovy. Pořád slyším soulové samply, příjemné melodie, vtíravý zpěv v pozadí a tradiční zvuk 90. let. Když jsem "Getback" slyšel poprvé, snažil jsem se přijít na to, který podklad je vlastně 9thův a kandidátů mi vyšlo rovnou několik. Snad jen "Breakin‘ My Heart" bych si na jejich předchozích deskách nedokázal představit. Ironicky zrovna tuhle věc jako jedinou 9th Wonder vyprodukoval. Malou změnou, kterou jsem ohledně zvuku zaznamenal je, že Little Brother ještě víc zlenivěli. Volné tempo jim sice vždycky sedlo nejvíc, ale albu by prospělo, kdyby mě nedonutily kývat hlavou jen dvě pecky. Což mě přivádí k otázce, kde je slibovaný track s Premierem?
Ani rapem Little Brother nesestupujou z cesty, po které doteď kráčeli. Dohromady album nabízí zdravou kombinaci odlehčených textů, osobních zpovědí a věcí k zamyšlení. Navíc vás chvilkama dokážou pěkně rozesmát. Tématem, na které nikdy nezapomenou, jsou holky a pokud o nich někdo umí napsat prvotřídní text, pak je to Phonte, jak se přesvědčíte ve "Step it up". V "Breakin‘ My Heart" mě jeho sloka baví víc než Lil‘ Wayneho, který mě stále nepřesvědčil o tom, že je "best rapper alive". Big Pooh mě baví o trochu míň, ale třeba jeho nástup v první sloce, kterou na desce uslyšíte, vás nakopne jak trefným textem o problémech v černošských ghettech, tak energickým podáním. Phonte nezůstane pozadu a ve druhé sloce "Sirens" si bere na mušku ty, kteří obviňují rap z negativního vlivu na společnost, což z úvodního tracku dělá textově nejsilnější věc. Jako poslední bych vyzdvihnul "Can’t Win for Losing", kde se Phonte vypořádává s otázkou, pro koho vlastně dělá hudbu, zatímco Big Pooh ventiluje své pocity z pobytu na major labelu.
Z předchozích odstavců vyplývá, že "Getback" mě nijak výrazně nepřekvapila, což není nutně špatně. Přestože kdekdo čekal změny, jsou to nakonec ti samí Little Brother, které jsem měl rád díky předchozím LP. Díky jejímu volnému tempu a oduševnělosti je to deska, kterou si budu pouštět hlavně v klidu doma.
01. Sirens feat. Carlitta Durand
02. Can’t Win For Losing
03. Breakin My Heart feat. Lil‘ Wayne
04. Good Clothes
05. After the Party feat. Carlitta Durand
06. ExtraHard
07. Step It Up feat. Dion
08. Two Step Blues feat. Darien Brockington
09. That Ain’t Love feat. Jozeemo
10. Dreams
11. When Everything Is New
